Recenze filmu Paterson – Rozčilující, příjemný a klidný optimismus nemusí být jen od Coelha

Jak by vypadal svět, ve kterém by Kylo Ren našel lásku ve ztřeštěné, snědé umělkyni a rozhodl se rezignovat na všechno, co mu jeho ctižádost vnucovala? Stane se řidičem autobusu, pořídí si psa a přestěhuje se na místo, které mu nedokáže dát víc než nekonečnou smyčku podivně uklidňujícího stereotypu. Snad že to místo má rád. Snad proto, že je spokojen. Snad nechce nic měnit, aby to nebylo horší.

Představte si toto místo, zajímavé asi jako prodejna Brněnky. Ušmudlaná, malá samoobsluha s neadekvátními cenami, kulatým zrcadlem u pokladny proti zlodějům a vousatou prodavačkou menšinového původu. Přesně tak působí na první pohled jak celé město Paterson, tak život hlavního stejnojmenného hrdiny (Adam Driver). Není šťastný, není však ani nešťastný.

Má krásnou manželku, vedle které se ráno co ráno probouzí, aby pohledem na hodinky odstartoval svůj rutinní den. On je apatický flegmatik, ona neřízená střela s naivním pohledem na svět. Žijí spolu v onom jmenovaném městě Paterson, kde na každého bílého občana spadá jeden černošský gang, a Adam Driver všechny tyto obyvatele převáží autobusem z jedné strany města na druhou. A místní jsou na sebe tak nějak zvyklí.

Každý den v Patersonově životě vypadá téměř totožně a automaticky. Vstane, políbí ženu, odejde do práce a o pauzách píše básně. Poté se vrátí domů, prohodí s ženou pár (ne)podstatných slov, a potom, co si pravidelně roztomilá Laura vymyslí novou aktivitu, ve které by se mohla proslavit, vezme její muž psa a odchází na procházku.

Uváže buldoka u dveří a jde si dát svoje zasloužené pivo do oblíbeného baru. Je tady už štamgastem, postarší majitel s mladým řidičem probírá osudy hostů – obzvláště zoufalé černošské krásky a jejího expřítele, který nechce chápat, že jejich příběh už skončil. Stejně tak řeší barman s Patersonem svůj vlastní osud a občas hodí i nějakou tu radu – že někdy je lepší nic neměnit, aby to nebylo horší.

Ačkoli se Patersonův život zdá nudný, snaží se neustále hledat zajímavé věci kolem sebe. V autobuse poslouchá rozhovory cestujících a baví se nad detaily, jež jsou mu povědomé. Všímá si drobností na cestě domů, potkává zvláštní lidi spojené se světem poezie a řeší každodenní trable s chladnou hlavou a tichým úsměvem. Ví totiž, že ho vždycky ve sklepě čeká jeho malinká pracovna, kde může psát své neagresivní, lyrické básně, které nikdy nikdo nemá číst. Snad nechce? Snad má strach? Snad nechce nic měnit, aby to nebylo horší.

Celý film působí neskutečně uklidňujícím a příjemným dojmem. Zpočátku vás ten přílišný klid rozčiluje. Chtěli byste aspoň jednu akčnější scénu. A když náhodou přijde, má extrémně rychlý spád a je stejně chladná jako Patersonova hlava. Potom si na to zvyknete. Přichází další a další obyčejně šťastné scény a obyčejně běžné trable. Nejste s tím úplně spokojeni, ale snad vás to ani neštve. Začnete chápat, co je vlastně kouzlo tohoto filmového snímku, a že víte, za co sbírá jednu cenu za druhou. Snad jste pochopili i pohled na svět hlavního hrdiny. Snad vám to přece jen takhle stačí. Snad začnete věřit v ten neutichající optimismus, který tento film přináší. Snad vlastně ani nechcete nic měnit, protože by to mohlo být horší.