Recenze filmu Piráti z Karibiku – Salazarova pomsta. Jack Sparrow je zpět. A opět v problémech

Spektakulární disneyovská podívaná z atraktivního prostředí pirátů a bukanýrů je tady již popáté. Naštěstí alespoň některé jistoty zůstaly, užijete si atraktivních žen, vlastně jedné, úžasných záběrů na moře, bohužel hlavně v noci a za deště, a samozřejmě nestárnoucího Johnyho Deppa jako piráta Jacka Sparrowa, který vtipné hlášky trousí jen tak mimoděk. Ale za to celý film. Takže nudit se určitě nebudete.

Přiznejme si jednu věc, první díl Pirátů z Karibiku působil tak trochu jako zjevení – hezká pohádka v atraktivních kulisách a v hlavní roli – tehdy ještě poměrně mladý – Johny Depp, kterému to v pirátském kostýmu neskutečně slušelo (aspoň ženy to říkají).

Prokletí Černé perly bylo natolik úspěšné, že se tvůrci rozhodli ho trochu naředit. Výsledkem byl stále komplikovanější příběh a temnější a temnější scéna. Jen ten Jack Sparrow se neměnil, pořád stejný smolař a pořád stejně vtipný. Samozřejmě, už se trochu opakuje, ale ono to vlastně tolik neškodí.

Feminismu možná až příliš

Pokud jste u čtvrtého dílu byli na pochybách, jestli vyrazit do kina na pátý, zkuste to. Ne, že by si tvůrci i tentokráte nepřichystali pár naprostých šíleností. Ale pokud se oprostíte od hlubokého uvažování, které prostě k těmhle filmům nepatří, nebo se vám (pořád ještě) líbí Johny Depp, užijete si svižný film s docela ucházejícím příběhem a dobrou kamerou. Když je řeč o kameře, po dlouhé době je to zase jeden z filmů, na který stojí za to vyrazit i do IMAXu. S 3D pracuje poměrně logicky a smysluplně a vůbec velké plátno Pirátům z Karibiku opravdu svědčí. Jen škoda, že se více scén neodehrává za slunečního světla.

Dokonce i muži v sále si přijdou na své. Mohou si dosyta užít námořních bitev a svištících dělových koulí. Ale pak je tu ještě Kaya Scodelariová v mokrém spodním prádle v kulisách bílého písku a tropického ostrova. A tenhle pohled vás v kině udrží celých 130 minut, i když trvá jen krátce. Nutno dodat, že právě postava Cariny Smythové drží dynamiku celého snímku poměrně slušně. I když, přiznejme si, že její feminismus působí někdy až násilně. Úplně by stačilo, že je jen trochu jiná než ženy kolem ní. Navíc ovládá sextant, což piráti na lodi přejdou hláškou, že každý se musí nějak živit. Jen v divákovi zůstane pocit, že už chybí jen prohlášení o tom, jak věří, že jednou i ženy budou moci volit a budou rovné mužům.

Jinak si ale Scodelariová s rolí poradila slušně, byť jí to scénáristé úplně neusnadnili. Jakkoli má být – společně s Brentonem Thwaitesem jako Henry Turnerem – vlastně hlavní postavou filmu, ve skutečnosti je z ní tak trochu křoví k Deppovým hláškám. Vždycky když to vypadá, že konečně přebere dynamiku děje, scénář z ní udělá jen pouhého diváka událostí kolem ní. Thwaites je na tom podobně, jen na rozdíl od ní mu některé scény tak úplně nebudete věřit. Naštěstí má jedno plus, kvůli kterému by měly na film zajít i divačky. Jeho otce kapitána Williama Turnera, kterého se Henry snaží zbavit kletby, si zahrál opět Orlando Bloom. Ostatně i Carina je dcera… Zkuste hádat.

Méně temnoty by neškodilo

Minimálně od Truhly mrtvého muže se tvůrci Pirátů z Karibiku tak trochu zhlédli v zombie stylu. Jenže zatímco v prvních dílech vypadali jako zombie mrtví piráti jen v noci a temnotě, s přibývajícími pokračováními si užijeme jejich „mrtvé“ podoby neustále. A když už si konečně zvyknete na mrtvé piráty, a s vypětím všech sil akceptujete i mrtvé ptáky, přichystají si na vás tvůrci ke konci ještě mrtvé žraloky, včetně jednoho kladivouna. Ne že by vypadali nějak hrůzostrašně a museli jste si zakrývat oči, spíše vás napadne, že už je to opravdu trochu moc.

Vůbec je škoda, že světlých scén si divák ve filmu užije pomálu. Natáčelo se tentokráte v Austrálii, tudíž o nádherné lokace rozhodně není nouze. Navíc kameraman dělá svoji práci skvěle, a tak se vám v některých chvílích opravdu zatají dech, alespoň pokud v sobě dokážete probudit malého chlapce (či dívku) a při pohledu na plachetnici plující po tyrkysově modré mořské hladině do dáli se vám ještě dokáže rozbušit srdce. Jenže armáda mrtvých námořníků pod vedením kapitána Salazara (Javier Bardem) si zjevně plánuje většinu svých akcí na noc. A tak si více než sluníčka užijete temnoty.

Ne že by v ní námořní bitvy nevypadaly efektně, máte příležitost kochat se záblesky hlavní lodních děl i pušek vojáků. Ale to moře si tak úplně nevychutnáte. Mrtvý Salazar sice vypadá odporně, ale jeho španělský přízvuk, připomínající spíše mexickou telenovelu, působí trochu směšně. Nedá se říct, že Bardem v téhle roli úplně zklamal. Jen přes veškerou snahu nedokázal Salazarovi dodat aspoň trochu plasticity. Vlastně je od začátku do konce naprosto stejný. Tedy až do chvíle, než se Sparrowovi spolu s jeho dvěma mladými společníky podaří zlomit všechny mořské kletby prostřednictvím Poseidonova trojzubce.

Snad jsme teď nikoho neurazili prozrazením zápletky celého filmu. Ale řekněte, pochyboval někdo o tom, že neustálý smolař Sparrow to nakonec dokáže? Vždyť už se mu to povedlo čtyřikrát. Ovšem zpět k Salazarovi. Ten se po zlomení kletby navrátí k životu a začne vypadat normálně. Skoro je škoda, že je Sparrow nechá vzápětí utopit. Byť mu s tím musí pomoct Geoffrey Rush jako kapitán Hector Barbossa. I když, ono bylo přece jasné, že musí Barbossa na konci filmu umřít. Už víte proč?
Jestli ne, zajděte do kina, čeká na vás 130 minut sice hodně odpočinkové, ale docela dobré zábavy. A jestli ano, stejně si film užijete.