Máte rádi psy? A máte je rádi opravdu hodně? Pak si zapláčete i se zasmějete

Patříte-li k milovníkům psů, případně máte nějakého čtyřnohého kamaráda doma, nenechá vás tenhle film chladným a z kina budete asi odcházet se slzami v očích. Pokud vás ale tato chlupatá stvoření nechávají v klidu, budete se zřejmě chvílemi trochu nudit. Ale na druhou stranu, proč byste pak chodili na film Psí poslání? Leda, že byste prostě milovali romantiku, jakoukoli.

Strhat tenhle film by vlastně bylo docela snadné. Mohli bychom začít nepříliš propracovaným scénářem, v podstatě jednoduchým a chvílemi se ztrácejícím příběhem, nebo možná až příliš statickými herci, kteří vlastně jen dělají křoví hlavnímu hrdinovi. A tím je, pokud to náhodou ještě nevíte, pes. Jenže ono to není tak jednoduché a pokud máte ve svém srdci aspoň trochu prostoru pro potřeby psí duše, všechny předsudky spadnou během pár minut filmu. Možná se zpočátku trochu pomaleji rozjíždí, ale jakmile začnete chápat, oč tady jde, přijdou první slzy… a první smích.

Studená sprcha hned na začátek

Severský režisér Lasse Hallström si získal respekt především jako tvůrce videoklipů kultovní skupiny ABBA v dobách její největší slávy (a také nějakou dobu po ní). Ale umí toho mnohem více, než jen hudební klipy. Vzpomínáte na Pravidla moštárny nebo Čokoládu? Jestli totiž Hallström něco doopravdy umí, pak je to pracovat s emocemi. Jasně, musíte přistoupit na jeho hru, musíte se přenést přes to, že do děje vás vtáhne už trochu otřepaný trik s komentářem někoho, kdo vůbec nemluví. Už od dob Kdopak to mluví je to přece jen trochu passé.

Psího hrdinu v originále namluvil Josh Gad, který si něco podobného vyzkoušel už jako Olaf v Ledovém království nebo Chuck v Angry Birds, ale střihnul si i spoluzakladatele Apple Steva Wozniaka ve filmu Jobs. Česky za hlavního psího hrdinu mluví Matěj Hádek. Ovšem režisér neponechává nic náhodě od prvních minut. Zkuste si to představit: zelená tráva, roztomilá štěňátka skotačící kolem maminky, a k tomu komentář jednoho z psíků o tom, že život je samá hra. A pak najednou střih, záběr na auto odchytové služby, mávnutí sítí a další záběr vyplašeného štěněte v dodávce. Teď už je čas na rozostření… Nezamávalo to s vámi? Fakt ne? Tak na Psí poslání nechoďte. Zrychlil se vám tep i dech? Pak jste v kině správně.

Možná se o svém psu něco naučíte

Tak jako v běžném životě i v Psím poslání je psí život prostě kratší než ten lidský. Takže podobných studených sprch vás ve filmu ještě pár čeká. Zároveň vám ale režisér podsouvá jednu velkou naději, která bude možná vysvobozením pro celou řadu majitelů psů, kteří se s touto ztrátou museli vyrovnat. Totiž, že nejen lidská, ale i psí duše je nesmrtelná. Takže to štěňátko, jehož rychlý konec vám před pár minutami vyplavil do žil adrenalin, se v dalším záběru vrací. Tentokráte jako štěně zlatého retrívra Bailey. Přesně v tomhle okamžiku se začne odvíjet příběh, ale vy to ještě netušíte.

Hlavnímu hrdinovi je tentokráte dopřáno trochu víc času a režisér dá i trochu prostoru lidským hercům. Ačkoli stereotypů se ani tady nezbaví. Prostě příběhy nejsou Hallströmova nejsilnější stránka a vyprávění o opileckém otci a mladém nadějném sportovci, jehož cestu za úspěchem přetrhne úraz, je opravdu trochu klišé. A protože pes stárne rychleji než člověk, tak i Baileyho roky na Zemi se musí naplnit. Jenže přes slzy, které se vám budou drát do očí, se občas neubráníte úsměvu či smíchu.

A co že se tedy vlastně naučíte o svém psovi, tedy kromě nesmrtelné duše? Tenhle film vám možná pomůže si uvědomit, jak moc můžeme psí život ovlivnit my lidé. Jak málo stačí, abychom – vlastně jakémukoli – zvířeti udělali ze života peklo, nebo mu dopřáli skvělý a dlouhý život, který nejspíše skončí dříve než ten náš (chovatelé želv obrovských mohou tento odstavec přeskočit), ale přesto může být skvělý, a váš kamarád z něj může odcházet vlastně spokojený. No dobře, víme, že je to pohádka. Ale to vám v kině prostě nedojde!

A ještě jednou…

Baileymu patří téměř polovina filmu. Vlastně víc, ale to už bychom prozradili skoro vše. Jenže jsme teprve za půlkou, takže je jasné, že hlavní psí hrdina se ještě vrátí. Proč? Vy to pořád ještě nevíte? Má přece nějaké poslání. Ostatně, pátrá po něm už ve svém prvním životě, který byl tak krátký. Milovníky psů má už tohle dobou Hallström na lopatě, a tak vám emoce servíruje pěkně pod tlakem. I díky tomuhle pejskovi si, třeba stejně jako kdysi v případě uřvaného batolete v Kdopak to mluví, uvědomíte, že věci mohou být i trochu jinak, než by se na první pohled mohlo zdát.

Pokud jste až do teď z kina neutekli, pak už tohle dobou zřejmě brečíte nonstop. A vlastně se i smějete nonstop. Film se nezdržuje zbytečnostmi, prostě vám servíruje emoce po pořádných dávkách až do samotného konce. Ten je otřepaný až hrůza, vlastně absolutní klišé, jenže stejně budete mít nakonec zřejmě obrovskou radost, že to takhle dopadlo. Milovníci romantických konců si přijdou na své. Je tu úplně všechno: láska, přátelství (až za hrob) a ještě něco navíc – pes. Posmrkali jste kapesník u Pretty Woman? Potřebovali jste balíček u Nothing Hillu? Tak si na Psí poslání vezměte raději celou krabici.

Není vše tak snadné

Když je ale řeč o tomhle filmu, nemůžeme opomenout ještě jednu kontroverzi, která se k němu pojí. Server TMC.com totiž před několika dny zveřejnil video z natáčení jedné ze scén, v níž náš psí hrdina ve své další reinkarnaci, tentokráte jako fenka německého ovčáka, zachraňuje tonoucí dívku z peřejí pod vodní elektrárnou. Roli ztvárnil německý ovčák Hercules, kterému se při natáčení do bazénu simulujícího peřeje ani trochu nechtělo.

Tohle video způsobilo poprask mezi ochránci zvířat, kteří začali vyzývat k bojkotu celého filmu. Jejich odpor dokonce donutil tvůrce zrušit slavnostní premiéru v New Yorku. Nic platné nebylo ujišťování tvůrců, že Hercules je v pořádku a těší se dobrému zdraví. Upřímně, scéna vypadala opravdu drsně a opravdu chceme věřit tomu, že pes je v pořádku, protože v jednu chvíli to tak nevypadalo. Ve filmu to ale samozřejmě vidět není.

Pro producenty to může být problém. Protože nikdo jiný než milovníci psů na tenhle film opravdu nepůjde. Takže pokud výzvy k bojkotu zaberou, mohlo by je to citelně zasáhnout. Ale ruku na srdce, to bychom vlastně mohli bojkotovat skoro každý film se zvířaty, snad jen s výjimkou Lovů beze zbraní, protože asi ve všech musí štáb čas od času zvířata nutit dělat něco, do čeho se jim ani trochu nechce. U mého psa by vlastně takovým týráním mohla být i snaha donutit ho jen sedět na místě…

Možná i kvůli zmíněnému videu sbírá film značně rozporuplné recenze. Není to ani náhodou snímek pro každého, náročný filmový divák soustředící se na profesionalitu filmového řemesla bude zřejmě odcházet zhnusen, tradiční filmový divák možná trochu znuděn. Jenže pak jsou tu všechny ty dospívající dívky, jejich maminky a ti majitelé psů, u nichž těžko poznat, kdo je tady vlastně pánem. A celá tahle nemalá skupina bude zřejmě nadšená. Psí poslání nebude podle všeho kasovní trhák, ani kultovní snímek typu Lassie se vrací nebo Goro, bílý pes. Ale pokud máte v sobě aspoň trochu náklonnosti k psům, fenám a zvířatům vůbec, za srdce vás určitě chytí.