Film Srdečně vás vítáme: tradice francouzské komedie

Francouzi mají obdivuhodnou schopnost dělat si legraci sami ze sebe. Přesněji z věcí, které se jich bytostně dotýkají a trápí je. Přitom to dokáží dělat velmi inteligentně a chytře. Pamatujete na skvělé komedie s Pierrem Richardem, Gérardem Depardieum a mnoha dalšími?

Dobře, Velký blondýn s černou botou má příběh trochu propracovanější, ale Srdečně vás vítáme se k téhle skvělé škole blíží.

Neustálý spor „vítačů“ a skutečných vlastenců hýbe v Česku médii, občas se společně s tím připomene i další z neuralgických bodů naší společnosti – soužití s Romy. Ale zatímco čeští režiséři a dokumentaristé sázejí na drsnost syrové reality, Francouz Philippe de Chauveron vsadil na humor, který vznikne z přímé konfrontace. Zajímavé je, že všechny předsudky, které má většinová společnost vůči tomuto etniku, jsou ve filmu zdůrazněné, ale místo, aby vás rozčilovaly, vyloudí vám úsměv na rtech.

Názory versus realita

Zápletka je hodně povědomá. Vlastně by se mohla docela dobře odehrát v kterékoli z televizních debat v Česku. Ve studiu se setkává typický levicový intelektuál moderního střihu, univerzitní profesor a známý spisovatel Jean-Etienne Fougerole, s nacionalisticky laděným oponentem. Fougerole se snaží propagovat svoji knihu, ve které bojuje s předsudky proti Romům. Tvrdí, že i oni si zaslouží šanci. Jeho protivník používá argumentaci, která je dobře známa snad všude v Evropě: „Ubytoval byste si Romy doma?“ Co se už ale v realitě, a rozhodně ne té české, zřejmě nestane, Fougerole se nechá svým protivníkem vyprovokovat k prohlášení, že pokud se na něj nějaká romská rodina obrátí, pomoc neodmítne. A k tomu hned přidá adresu.

Jako správný moderní levičák ale nežije Fougerole někde ve slumu na kraji města, naopak, bydlí v přepychové vile uprostřed noblesní čtvrti. Aby také ne, vždyť prodeje jeho knih mu vydělávají dost peněz a navíc jeho manželka (Elsa Zylbersteinová) je dědičkou potravinářského impéria. Hlavní role jako by snad byla napsána na tělo Christianu Clavierovi, který možná na první pohled trochu připomene ztřeštěného profesora matematiky Pierra Duroise v podání Pierra Richarda ve filmu Hořčice mi stoupá do nosu. Snad za to mohou ty rošťácky rozevláté vlasy. Pochopitelně, Fougerole je mnohem noblesnější.

Fougerole má za sebou ještě svého téměř dospělého syna Lionela. Toho si zahrál Oscar Berthe a správně zapálený mladý levičák mu skvěle sedl. Přesto je možná trochu škoda, že potenciál, který jeho postava v sobě skrývá, nechali tvůrci ležet ladem. I když nakonec je to právě on, kdo celý příběh symbolicky (a očekávaně) završí, v ději se vlastně tak trochu ztrácí a rozplývá. Jeho filmový otec ale dokáže plátno docela dobře vyplnit. A navíc dostává spoluhráče hodného své úrovně.

Integrace na vlastní kůži

Po televizní debatě se totiž nemůže přirozeně stát nic jiného, než že se rozezní zvonek u brány vily. A za ní nestojí nikdo jiný, než Ary Abittan jako rumunský Rom Babik se svou početnou rodinou. A jedním rodilým Marseillanem Erwanem Berrutem, kterého exekutoři nedávno vyhodili z bytu a který našel v Babikově karavanu útočiště. Nakonec se ukáže, že je to právě on, kdo stojí za myšlenkou využít veřejně nabídnuté pohostinnosti. Jenže to Fougerole zatím netuší, zato moc dobře ví, že ani on, ani jeho manželka Romy s karavanem na zahradě nechtějí. Ovšem, kdyby se to dozvěděla média, byl by problém, a tak nakonec bránu otevře.

To, co má Srdečně vás vítáme společného s tradičními francouzskými komediemi, je chytrý humor. Ne, že by chyběly nějaké úplně prvoplánové vtípky, které vám vykouzlí úsměv na tváři okamžitě, ale kromě nich najdete ve filmu spoustu okamžiků, kdy se usmějete až po několik sekundách (nebo milisekundách) či dokonce až při druhém či dalším zhlédnutí filmu. Až když objevíte ten – hodně nenápadný, ale o to vtipnější – jemný osten. Třeba takový indický sluha v pokrokové humanistické domácnosti působí nenápadně, ale o to dokonaleji. Pochopitelně, že pro měšťáckou rodinu je kontrast s romskou kulturou a životním stylem pořádnou zkouškou. Jenže média jsou najednou Fougerola plná, studenti ho vítají na hodině potleskem ve stoje a kniha trhá žebříčky prodejnosti. Kdo by odolal?

Kdo je tady vykuk?

A ještě jedna věc, kterou Francouzi ve svých komediích umí skvěle. Donutit diváka trochu se zamyslet, aniž by to vyznělo jako nějaké školometské poučování, k čemuž bohužel často sklouzne česká kinematografie. Tady je tímhle špendlíkem, který vás bude tak trochu bodat ještě po cestě z kina právě postava Berruta, kterého hraje Cyril Lecomte. Nebýt z Marseille, tak je vlastně docela dobrým prototypem „pořádného Čecha“. Romy kempující před svým domem se snaží všemožně vyštvat a neustále je napadá. Když jej ale exekutoři vyhodí z bytu, rychle začne využívat všeho, co se mu nabízí.

Je to tedy právě on, kdo přesvědčí Babika, aby se vydali do Fougerolova domu. Jenže na rozdíl od Romů, kteří jsou rádi, že mají bezpečné útočiště, Berruto si začne nárokovat více a více. Dokonce začne spřádat plány na to, že Fougerolův byt vykradou, a když nikdo nechce spolupracovat, alespoň se rozhodne svést hostitelovu ženu (samozřejmě hlavně proto, aby získal její bohatství). Tady ovšem Babik razantně zasáhne a upozorní ho, že pokud něco takového podlého udělá, bude mít co do činění s ním. Takže, kdo tady vlastně dělá problémy?

Chytrá zábava stojí za to

Naštěstí i tenhle vážnější rozměr zvládl Philippe de Chauveron ve svém filmu ukrýt tak, aby vše nevyznělo jako nějaký moralizující epos. Srdečně vás vítáme zůstává pořád komedií, a pokud máte rádi chytrý francouzský humor, tak velmi dobrou komedií. Takže do kina se rozhodně vyplatí zajít.