Psal se rok 1944 a na Zakarpatskou Ukrajinu, či Podkarpatskou Rus, chceme-li, dorazila Rudá armáda. Tohle území je zatím stále součástí Československa, ale tajná služba SSSR tehdy zvaná NKVD začíná zapouštět kořeny. Začíná tady i film Toman, protože právě zde začíná budovat svou moc jistý Zdeněk Toman.

Na konci roku 1944 je jasné, že konec druhé světové války se blíží mílovými kroky, a také se začíná jasně rýsovat, jakou úlohu bude hrát v poválečném světě Sovětský svaz. Stalinova tajná policie jde v patách vojákům a na osvobozených územích rychle účtuje s těmi, kteří jsou sovětské moci nepohodlní či nebezpeční. Židé, někteří právě navrátivší se z koncentračních táborů, čelí pronásledování, a řada z nich má rovnou zamířit do gulagů. Není divu, že aspoň část z nich se snaží zachránit útěkem do Československa (nemohou tušit, že jen za pár let na ně ruka tajné policie stejně dopadne).

Blízko Moskvy, blízko Londýna

Právě na českém zastoupení v Užhorodu sedí v kanceláři člověk, který sice většinu války strávil v Londýně a pracoval zde pro exilovou vládu, zároveň má ale blízko ke komunistickým špičkám. Klement Gottwald, Rudolf Slánský či budoucí komunistický ministr vnitra Václav Nosek patří mezi jeho blízké přátele. Je to právě Nosek, kdo mu později v Košicích řekne: „Demokrati přijeli do Moskvy zcela nepřipraveni, takže tady bude vše podle nás.“

Má na mysli takzvaný Košický vládní program, který byl vůbec prvním programovým prohlášením československé vlády po osvobození. V té době jsou sice ještě v Praze Němci, ale komunistická diktatura krytá Sověty se již pomalu chystá hrát ve státě mnohem důležitější roli.

Ještě než ale přijede do Košic, podaří se Tomanovi, původně se jmenoval Zoltán Goldberger, pod rukama NKVD propašovat mnoho Židů do Československa. Právě tady se sice začne budovat jeho hvězdná kariéra, ale zároveň je do jejích základů položena časovaná bomba, která ji později rozmetá – a velmi surově – na malé kousky.

Sovětům totiž jeho činnost nezůstane utajena, a semínko nedůvěry je zaseto. Ostatně, je to Žid, a těm bolševici stejně moc nevěří. Zatím pro něj ale vše vypadá růžově. Do Prahy přijíždí už spolu se „svými“ a krátce na to jej Nosek požádá, aby se postavil do čela Československé zahraniční rozvědky. „Zatím bude tvým nadřízeným Bartík, museli jsme to udělat jako ústupek demokratům, ale to nebude trvat dlouho,“ vysvětlí mu ministr vnitra.

Autorka fotografie: Bára Lockfeer

Ovšem k převzetí moci potřebují komunisté peníze, aby měli z čeho financovat kampaň (paralela s jinou stranou, pro kterou jeden z čelných politiků sháněl peníze, je čistě náhodná). Proto si nechá Tomana zavolat také nový generální tajemník UV KSČ Rudolf Slánský. Dobře ví, že Toman je velmi schopný obchodník, či spíše kšeftař, a má dobré styky v Londýně. Libry jsou pro stranickou pokladnu rozhodně velmi zajímavé. Rozehrává se tak velká hra, Toman se postupně stává jedním z nejmocnějších mužů ve státe, může skoro vše, má mimo jiné neomezené dispoziční právo k valutovému kontu československé vlády ve státní bance.

Autorka fotografie: Bára Lockfeer

Navíc je to člověk bez skrupulí, který neváhá svou moc využít, kdykoli je to ku prospěchu jeho úkolu. Přirozeně, skoro stejně jako na stranickou pokladnu myslí také na zabezpečení sebe a své rodiny. Z každé zakázky mu přece jen kousek zůstane za prsty. Jenže jak roste jeho moc a také intenzita jeho styků s Londýnem, dostane se do hledáčku těch, kteří jsou jeho zdánlivými spolubojovníky.
O tom, že první poválečná léta jsou v Československu pořádně turbulentní,
by mohl – kdyby mohl – nejlépe vyprávět právě Slánský. „Mě bys přece nedal, Klémo, že ne,“ říká v kancelářích Pražského hradu novému československému prezidentovi.

Autor fotografie: Martin Špelda

Skutečný příběh z dob, kdy přítel byl nepřítelem

Režisér Ondřej Trojan si před sebe postavil hodně náročný úkol. Film Toman není fiktivním příběhem využívajícím reálných postav. Je to příběh událostí, které se mezi roky 1944 až 1949 skutečně staly. Scénář vychází ze záznamů rozhovorů, dobových materiálů a dalších historických dokumentů. Divák tak v kině dostane jedinečnou možnost nahlédnout do našich dějin atraktivním způsobem.

Skoro máme pocit, že se díváme na poměrně atraktivní špionážní film či politický thriller. Jakmile nám ale dojde, že tohle je na plátno převedená realita, tohle se skutečně dělo, a tady u nás, ne v nějaké daleké zemi, přeběhne nám mráz po zádech.
Věrnost, jakou se snažil Trojan zachovat, je skutečně velká. To nás ale přivádí k tomu, proč jsme napsali „poměrně atraktivní“. Pokus popsat historický běh dějin vedl k tomu, že film má celkovou stopáž 145 minut, to už je docela slušná porce, ale především to znamená i několik hluchých, či hlušších míst ve filmu, který by jinak mohl být strhující.
Takto je jeho výsledné tempo přece jen o něco pomalejší, než by bylo příjemné. Přesto patří Toman rozhodně k tomu lepšímu, co česká kinematografie za poslední dobu nabídla.

Autorka fotografie: Bára Lockfeer

Hvězda mezi hvězdami

Trojanovi se podařilo do filmu dostat i celou plejádu velmi dobrých a oceňovaných českých herců. Někteří přitom dostali roli, kterou bychom příliš nečekali – tak jako třeba Pavel Liška v roli londýnského agenta Evžena Zemana nebo Miroslav Táborský jako komunistický funkcionář Jindřich Veselý.

Příjemným překvapením byla také Kateřina Winterová, která ztvárnila Tomanovu manželku Peslu. I tady se ukazuje drobná slabina filmu, Zdeňka Šimandlová spolupracující na scénáři s Trojanem jako by se ve snaze zajistit historickou věrnost bála dodat postavám více plasticity, trochu je profilovat.

Většina z nich lehce připomíná panáky z hraných dokumentů spíše než postavy ve filmu. Byť někteří se opravdu snaží a občas se jim podaří svou postavu rozsvítit. Nade všemi ale září Jiří Macháček v titulní roli, který jen dokazuje, že svým hereckým mistrovstvím dokáže i slabší scénář povznést o několik řádů výše. Tak jako se mu to povedlo u prvního dílu ságy Zahradnictví, byť tady měl k dispozici mnohem lepší materiál. Zkrátka, pokud byste váhali, jestli jít do kina na Tomana, pak právě kvůli Jiřímu Macháčkovi si odpovězte ano.

 

Film: Toman

Režie: Ondřej Trojan
Scénář: Ondřej Trojan, Zdeňka Šimandlová
Střih: Vladimír Barák
Kamera: Tomáš Sysel
Hudba: Michal Novinski
Obsazení: Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Marek Taclík, Stanislav Majer, Kristýna Boková, Lukáš Latinák, Roman Luknár, Marian Mitaš, Miroslav Táborský, Václav Neužil, Táňa Pauhofová, Lukáš Melník, Aleš Procházka, Martin Finger, Pavel Liška, Jaromír Dulava, Jiří Dvořák, Monika Žáková, Radek Holub, Ondřej Malý, Matěj Ruppert, Jaroslav Plesl, Marián Mitaš, Ady Hajdu, Lukáš Hlavica, Halka Třešňáková, Petr Vaněk, Jaroslav Kubera, Ivan Sochor
www.falcon.cz // www.tha.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
9
Herecké výkony
9
Vizuální zpracování
8
Hudba
7