Muzikál Rent přináší jasné poselství: Miluj, žij a plať. To hlavně.

Rent je původně rocková opera Johnathana Larsona, který se inspiroval u Giacoma Pucciniho, operou La Bohéme. Kritika ho označila za nejlepší původní muzikál od roku 1950, je často srovnáván s nejslavnějšími tituly newyorské Broadwaye. Příběh je zasazen do New Yorku a téma je na dobu vzniku značně kontroverzní. V roce svého uvedení získala inscenace Pulitzerovu cenu za drama. Autor se premiéry 25. ledna 1996 nedožil, zemřel večer před tím. Na Broadwayi se Rent hrál až do roku 2008, v roce 2005 vznikla filmová adaptace a od roku 2013 můžeme tento muzikál vidět v českém provedení v Divadle Na Prádle.

Co je tím kontroverzním tématem? Komunita homosexuálů, HIV pozitivních, bezdomovců a vyděděnců žijících v jedné z newyorských čtvrtí pro chudé. Hlavní hrdiny tvoří parta kamarádů, která se snaží nepromarnit své životy, respektive to, co z nich zbývá, neboť značnou část už prošustrovali nezřízeným životním stylem.

Pro lepší orientaci mi dovolte představit tuhle vypráskanou partičku loserů: ústředními postavami jsou Mark Cohen, židovský filmař, a Roger Davis, muzikant s HIV. Jejich kamarádem je Tom Collins (tato postava mi díky svému jménu ihned přirostla k srdci), ajťák a gay s AIDS. Dalšími postavami jsou Mimi, klubová tanečnice závislá na heroinu a samozřejmě HIV pozitivní. Maureen, která je bývalá přítelkyně Marca a nyní chodí s lesbickou právničkou Joanne. Benny, bývalý kamarád, ten se totiž přiženil do bohaté rodiny a žije si teď na vysoké noze. A Angel, homosexuální transgender s AIDS, nejvýraznější postava, která tmelí vztahy všech.

V bytě Marca a Rogera se ocitáme na Štědrý den, kdy se roztočí kolotoč vztahů. Roger se seznamuje s Mimi, Marc jde pomoct Maureen s organizací protestu a zlepšuje svůj vztah s Joanne, Tom potkává Angela. Celá parta zažívá radostné chvíle během protestu i po něm, rozporuplné jsou jen vztahy s Bennym, který jednu chvíli je se všemi zadobře a hned na to je vyvrhelem. Prostě idylka á la Friends. Teda až na ty drobnosti s AIDS a heroinem, že jo.

Zdánlivá pohoda končí ve chvíli, kdy zemře Angel, který celou partu udržoval pohromadě a dusil vzájemné hádky svou laskavostí. Všichni jsou navíc v tuto chvíli konfrontováni i se svou vlastní smrtelností a uvědoměním, že jejich život nebude tak dlouhý, jako životy ostatních. Parta se na čas rozchází – Tom se stáhne do ústraní, Marc přijímá práci filmaře a Roger opouští Mimi a odjíždí do Santa Fé. Brzy se však vrací do starého bytu, stejně tak Marc opouští placenou práci, aby mohl jít za svým snem, a opět se setkávají i společně s Tomem.

Záhy přicházejí Maureen s Joanne, které našly předávkovanou Mimi a snaží se ji zachránit. Roger se vyznává ze své nehynoucí lásky a Mimi umírá. Vzápětí však ožívá a vypráví, jak se setkala s Angelem, který ji poslal zpět za Rogerem. To vše zase na Štědrý den. Ach.

Pointa je jasná. Je jedno, jestli jste chudí, nemocní, nebo zfetovaní, hlavní je, že máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi a stojí za vámi, protože v tom je víc bohatství než ve všech penězích světa. A v tom stojí tato „spodina“ společnosti nad všemi ostatními. Nezkaženost pučí ve zkaženém světě, láska se rodí mezi jehlami a špínou. Romantika, nebo spíš klišé a sladkobol račte stáčet po litrech.

Co se českého provedení týče, drží se striktně americké předlohy. Píseň Viva La Vie Boheme dokonce do značné míry kopíruje i choreografii. Nejde tedy o přejaté téma, uchopené nově a po svém, o adaptaci do českých podmínek, ale o takřka doslovný překlad amerického muzikálu. Během naší návštěvy představení se muzikanti i zpěváci bohužel potýkali se špatným ozvučením, což se také projevilo na výsledné kvalitě.

Z pěveckých výkonů však musím vyzdvihnout Angela Laca Hudce, který zaujal od prvního okamžiku. Jinak bohužel nelze říct, že by inscenace něčím výrazně upoutala a ani téma není v dnešní době tak šokující, jako bylo před dvaceti lety, navíc v Americe, která i přes to, že je zemí nekonečných možností, zůstává poněkud konzervativní.