Recenze představení Bůh by řekl: bože, vy jste divný. Symbolika pod dálničním mostem

Pokud chceme strávit příjemný letní kulturní večer, opájet se vlahým vánkem s dekami a láhví vína v ruce a přitom sledovat film či představení, jednou z možností je zavítat do Meetfactory, prostoru pro živé umění. Kromě letního kina zde lze zhlédnout inscenaci na pomezí divadla a filmu s lehce bizarním názvem Bůh by řekl: bože, vy jste divný.

Představení se odehrává v industriálních prostorech zadního dvorku MeetFactory, mezi graffity a pod dálnicí. Určitě se jedná o ideální večer pro ty, kteří mají alespoň trochu smysl pro symboliku a spokojí se s nejasným závěrem i obsahem.

Bůh by řekl: bože, vy jste divný zachycuje příběh tří sourozenců – dvou bratrů a sestry, kteří jsou po smrti rodičů odkázáni sami na sebe a snaží se být alespoň trochu šťastní. Zatímco příběh dvou bratrů (v podání Aleše Bílíka a Matěje Nechvátala) žijících téměř bez peněz v nuzném prostředí je zpracován divadelně, jejich straší sestru (Lída Němečková) zahlédneme naživo asi jen třikrát.

Její nepříliš šťastný osud totiž sledujeme odděleně ve filmu promítaném na plátně. Žije v industriálním prostředí ve stísněném bytě se třemi dětmi a romským manželem. Její život je cítit odérem zvětralého piva, „milujícím“ manželem, který na jejím těle zanechává pohmožděniny a tržné rány, a třemi malými zanedbanými chlapci, jimž nemůže dát, co chtějí. Postupně přijdeme na to, že oba příběhy spolu souvisí.

To, co se naučí jedna generace od svých rodičů, zanechá i ta další generace svým dětem. Ale je to opravdu ta správná interpretace? A existuje vůbec nějaká?

Sedíme na dřevěných stoličkách, nad námi širé nebe a hluk z dálnice, graffiti na zdech a my zíráme s lehce otevřenou pusou na hovory dvou hlavních hrdinů, jimiž jsme schopni jen těžko prorazit a dobrat se smyslu. Postupně se však díky střípkům dostaneme k jistému vysvětlení a někdy i k pochopení.

Ovšem celé představení je zastřeno těžkou symbolikou a snahou vyjádřit cosi nevyjádřitelného. I když se občas chytíme, vzápětí jsme opět staženi vlnou nepochopení a na konci se ptáme: A co byla vlastně ta pointa? Symbolika, volnost a otevřenost pro vlastní interpretaci je věc dobrá, k divadlu patří, ovšem musí tam být nějaká pevná kostra.

Jak už bylo řečeno, smysl celé inscenace není zcela jasný a je jen na nás, jak s tím naložíme. Určitě ale ve hře nalezneme téma toho, že výchova a rodiče ovlivní vědomě i podvědomě celý náš život i další generace. Prostředí, ve kterém vyrůstáme, lidi kolem nás, to vše určuje, kam povede naše cesta.

Velké plus je okolí, ve kterém se při sledování představení nacházíme. Industriální prostředí dodává tu správnou atmosféru neutěšenému příběhu opuštěných sourozenců a jejich osudům. Cítíme tu syrovost až do morku kostí.

Vyzdvihnout bychom určitě měli herecké výkony všech přítomných herců včetně těch filmových, a to zejména postavy tří synů hlavní hrdinky.

Kdyby bylo představení alespoň trochu srozumitelnější, jednalo by se o velmi vydařený umělecký počin. I tak to byl ale zajímavý zážitek a stojí za vidění. Třeba se vy toho pravého smyslu doberete.