Ptí-píí-ptíp? Tak to chodí. Soubor 11:55 se smiřuje s válkou, smrtí i grantovou politikou

Jeden ročník KALD DAMU, to jsou členové souboru 11:55 (čti Zapětdvanáct). Není obvyklé, aby absolventi jakéhokoli oboru byli takto soudržní, jim se to však podařilo a již nějaký ten pátek okupují prostor Jatka78, který je jejich rezidencí. S principálem druhého rezidenčního souboru Cirku La Putyka, kterým je Rostislav Novák, nazkoušeli novou inscenaci Ptí-pííí-ptíí? Tak to chodí.

Pokud se však radujete, že na představení zajdete, musím vás zrovna zklamat. Inscenace měla totiž dvě pouhá uvedení, premiéru a derniéru, které proběhly hned po sobě. Samozřejmě, 11:55 měli představu, že vytvoří novou inscenaci, kterou zařadí do svého stálého repertoáru. Jenže člověk míní a Ministerstvo kultury mění. Grantová komise se usnesla, že i přes své výhrady, které vůči souboru vznesla, mu dotace poskytne, avšak ve značně zkrácené výši.

Rosťa Novák před jednotlivými uvedeními vysvětloval vývoj inscenace. Původně chtěli se souborem nazkoušet Maryšu, která se však neustále transformovala, až z toho vzniklo něco úplně jiného. Pak přišlo rozhodnutí ministerstva a zkoušení se zastavilo. Herci se však nechtěli tak snadno vzdát, ani spolupráce s Rosťou Novákem, ani nové inscenace. Vznikl tak jakýsi kompromis – Jatka č. 5, později přejmenované na Ptí-píí-ptíp? Tak to chodí. Premiéra a derniéra ve dvou dnech u příležitosti otevření letní scény prostoru Jatek78.

Od Maryši bratří Mrštíkových se tak dostáváme k románu Kurta Vonneguta Jatka č. 5. Americký voják Billy Pilgrim v ní vypráví o hrůzách druhé světové války, kterou prožil, a o cestování v čase. Billy cestuje do minulosti i budoucnosti, v jedné chvíli je unesen mimozemšťany a vystaven jako živý exponát v jakési obdobě ZOO. Stěžejní částí knihy je replika Tak to chodí, celkem se na stránkách objeví 106krát. Ve většině případů v kontextu se smrtí jako takové pokrčení rameny a rezignace na otázku theodicey.

Podobně zmateně jako román působí i představení a ten, kdo s tímto dílem nepřišel nikdy do styku, se bude ztrácet. Scénické obrazy plynule přeskakují z minulosti do přítomnosti a budoucnosti (nikoli nutně v tomto pořadí) a mnohdy se jednotlivé části obejdou beze slov. Divák může dobře vnímat jednotlivé scény, celkový kontext však působil bez spojitosti. Nicméně i Vonnegutův román je sledem výkřiků, jež jsou vyprávěny schizofrenním způsobem. I zde tedy kolísáme mezi divadlem, hudebním vystoupením a uměleckou instalací, skoro až site specific. Během představení však nad vším zůstává čitelné jedno – hrůzy války, z níž si lidstvo nevzalo poučení. Temná a tísnivá atmosféra. Tak to chodí.

Scénou je ulička, mezi halami holešovické tržnice, vysypaná pískem a s velkým odpadovým kontejnerem v pozadí. Herci převážejí v kolečkách písek z jednoho konce na druhý, což mi symbolizovalo marné počínání a jistou sisyfovskou práci. V závěru představení se scéna proměnila ve velké pískoviště, vrátili jsme se do dětství a ke stavění hradů z písku, jejichž trvanlivost je pomíjivá stejně jako dětství samo. Chvíli poté již všichni herci opět vystupovali s vážnými výrazy a čelili nástrahám života dospělého i války.

Válečné zvuky si soubor vytvořil na místě s pomocí Jana Čtvrtníka, jehož jméno se čím dál více začíná objevovat právě v souvislosti s divadelní hudbou. Připomeneme si tím i inscenaci John Sinclair: umění braku ON AIR, která je založená na zvukových efektech vyrobených svépomocí. Když už jsme u Jana Čtvrtníka, zmíním i jeho „baletní“ scénu, u níž se mi vybavila nedávná návštěva Sergeje Polunina v Praze. Podobnost však bude čistě náhodná…

Naneštěstí nemáte možnost si na Ptí-píí-ptíp? udělat vlastní názor. 11:55 se však nevzdává, Tak to chodí není vyjádřením jejich vlastní rezignace, právě naopak. Část financí pro svůj provoz se snaží obstarat sami, pomocí crowdfundingové sbírky na Hithitu. Pokud přispějete, pomůžete souboru pokračovat v jeho tvorbě a na podzim nás oblažit novou premiérou ve spolupráci s mladou nadějnou režisérkou Kashou Jandáčkovou. Odměnami za příspěvek jsou kromě vstupenek na premiéru především vstupenky na derniéru první inscenace souboru, Regulaci intimity. Jak sami doufají, půjde o konec, ze kterého se zrodí nový začátek.