Pýcha a předsudek: Darcy nikdy!!!! Darcy nikdy?

Divadelní adaptace slavného románu Jane Austenové Pýcha a předsudek měla premiéru v Národním divadle. Režie se ujal Daniel Špinar, umělecký šéf tamní činohry. Jak se mu podařilo přenést na jeviště vtip a ironický nadhled na společnost anglického venkova 18. století, jímž román Austenové oplývá?

Neskonale nudný anglický venkov si část rodiny Bennetovy zpříjemňuje četbou a část klepy a drby. Není proto divu, že příjezd zámožného pana Bingleyho a jeho nesnesitelně nafoukaného, ale o to zámožnějšího pana Darcyho vzbudí senzaci. To samo by stačilo prostým venkovanům, aby měli půl roku o čem hovořit. Do vsi však zároveň dorazí i vojenský pluk. Dovedete si představit to pozdvižení?

Paní Bennetová samozřejmě nemá stání. Za neustálého provolávání „Moje nervy!“ (vlastně to vykřikovala tak často, že jsem si záhy po každém zvolání začala broukat „Dobre, nechaj, veľká sranda, kukni naňho, na parchanta, kukni naňho, nervy moje, toto čo je, toto čo je?!“ – písničku si poznejte sami) se snaží vše upletichařit tak, aby aspoň jednu, nejlépe však všech pět dcer udala a provdala. Jenže komu není shůry dáno… A tak pokusy paní Bennetové spíše celou věc ničí, než směřují k úspěchu. K velké hanbě Jane i Elizabeth, které jsou spíše po otci, klidném a rozvážném panu Bennetovi sršícího pověstným britským humorem.

Byť paní Bennetová na sebe a své způsoby strhává převážnou část pozornosti, věnujme se tomu důležitému. Hrdopyšný pan Darcy se zamiluje do hrdopyšné Elizabeth, chvíli se bodají ostrovtipem a nakonec si padnou do náručí. Jééé… Pavel Batěk jako pan Darcy popravdě nepůsobí tak arogantně, uvěříme tomu spíše jen proto, že to všichni neustále opakují. Vlastně celkově všechny postavy, jež mají působit nafoukaně, arogantně a přísně (kromě Darcyho i Elisabeth a Lady Catherine) tyto vlastnosti na jevišti jaksi postrádají.

Jiné postavy naopak vynikají. Například pan Bennet Davida Prachaře, který nezakolísá ani pod náporem šesti žen, jež má doma, a ještě si k tomu udržuje nadhled a vtip. Zaujala také tetička Gardinerová v podání Evy Salzmannové, která při záchraně Lidye před panem Wickhamem působila spíše jako člen tajného komanda na misi. Filip Rajmont dodal postavě pana Collinse neskutečnou slizkost. Vizáží připomínal kombinaci Dwaynea Dibleyho a Edmunda alias Black Adder (season 1).

A vlastně ne všechny postavy, jež měly působit nafoukaně, tak nepůsobily – Kateřina Winterová jako Carolyne byla skvělou městskou dámičkou, která za přesladkými slovy špatně skrývala své opovržení. Jen v její postavě se odrazil veškerý střet městského a venkovského. Ten paradox, kdy vesnický ples je pro měšťáky neskutečnou nudou, neboť takových zažívají tři za večer, kdežto pro venkovské prosťáčky je to událost roku, ne-li desetiletí.

Obavy jsem měla u postavy Jane, která má být krásnou, ale jemnou a křehkou dívkou. Janě Strykové sluší spíše role femmes fatale, dokonalým příkladem budiž její Máša ve Třech sestrách. Mé obavy však byly liché, Jana Stryková dokázala Jane dodat potřebnou plachost a něžnost.

Daniel Špinar se snažil zachovat ironickou nadsázku Jane Autenové, což se mu bohužel podařilo jen do jisté míry. Tam, kde měl slovo břitký britský humor, se to dařilo. Bonmoty jako „Kdybych chtěla nějaké děti urážet, nevybrala bych si k tomu ty svoje!“ nebo o tom, že žena má k sobě muže nejprve nezvratně připoutat a až pak bude mít dost času se zamilovat, byly vtipné.

Komické bylo i kabaretní ztvárnění dopisu Lydie, v němž rodině oznamovala svůj útěk s panem Wickhamem. Místy však vtipy působily nuceně a křečovitě. Například mi mnoho neseděl tanečně švihácký krok pana Bingleyho nebo již zmíněné nervy paní Bennetové.

Možná by i této hře slušela úspornější forma, podobně jako se to Špinarovi povedlo v tolik chválených inscenacích Manon Lescaut a Sen noci čarovné. Dle mého názoru bychom se jistě obešli bez několika postav, Lady Anny kupříkladu, a scén. Představení by tak získalo větší švih, který sice úplně nepostrádalo, ale ani jím nesršelo. Za mě se tedy jedná o celkem povedenou inscenaci, ačkoli Špinarův majstrštyk to není.