Recenze: Soundtrack Terminátor 2: Den zúčtování je klasika, která neomrzí

Vydávání remasterovaných soundtracků ke starým klasikám je skvělá věc. Po epickém Barbaru Conanovi vystrkuje růžky svalovec Arnold v roli masomlýnku T-800. Brad Fiedel vytvořil soundtrack plný kovového skřípění, elektroniky a napětí, bez kterého by oblíbený film nebyl ani z půlky taková pecka.

Soundtrack k druhému Terminátorovi spokojeně trůní v řadě klasických devadesátkových pecek. Hudba, která sedí každému cyberpunkovému nadšenci, jenž nedá dopustit na filmy, jako je Akira nebo Ghost in a Shell a aspoň jednou hrál Hotline Miami. Brad Fiedel stejně jako v jedničce sází na chladnou elektroniku s opakujícími se motivy a industriálním zvukem. Při poslechu stačí zavřít oči a už vidíte řezající se kovové mašiny. Rozhodně se nejedná o oddechovku. Ostatně, jak říká sám skladatel: „Tuhle hudbu byste neměli poslouchat při řízení.” Zvlášť při něčem tak stresujícím, jako je mistrovské Escape from the Hospital, se mu vůbec nedivím. V panice byste tak akorát šlápli na plyn, začali ujíždět před tím divným týpkem v bavoráku, který se vám už hodnou chvíli lepí na kufr, a skončili byste v nejbližší škarpě. Doporučuji poslouchat k činnostem, které nevyžadují soustředěnost, klid a harmonii. Třeba k hraní laser game, sekání dřeva nebo přebalování dítěte.

https://soundcloud.com/scorerevolution/main-title-terminator-2-theme

Zapálení fanoušci se dočkali lehkých obměn nejoblíbenějších tracků z prvního soundtracku. A stejně jako druhý film, je i jeho soundtrack vybroušeným klenotem. Mírné mrzení je, že album neobsahuje tvrďácké Bad to the Bone od George Thorogooda & The Destroyers, ani Guns N’ Roses s jejich You Could Be Mine, kde Slash řeže do kytary líp než Arnie do T-1000. Ale člověk nemůže mít všechno. Vraťte se s námi o dvacet let zpátky, nasaďte sluchátka a pomozte ochránit Johna Connora. Hasta la vista, baby!