3. července 2016 do pražského Kongresového centra zavítala již podruhé slavná kanadská jazzová zpěvačka a klavíristka Diana Krall. Její návštěva Prahy před čtyřmi lety byla považována za jednu z nejlepších událostí toho roku. Tentokrát se k nám vrátila s pozměněným repertoárem a v jiné muzikantské sestavě, tedy spolu s kytaristou Anthonym Wilsonem, basistou Robertem Hurstem a bubeníkem Karriemem Rigginsem, avšak znovu předvedla, jak vypadá hudebník tělem i duší.
Pomalu se už stmívalo, když se na Vyšehradě před Kongresovým centrem shlukovaly davy lidí. Většina z nich, perfektně vymóděná a navoněná, postávala před vchodem č. 3, nebylo tedy těžké najít, kam vlastně za Dianou jít. V 19:45 se lidé postupně odebrali dovnitř a všeobecný šum vypovídal o jejich vzrušujícím očekávání. Jakmile byli všichni pohodlně usazeni v rozlehlém sále, lehce socialisticky laděném, nastalo napjaté ticho.
Minuty ubíhaly a dlouho očekávaná jazzová hvězda stále nikde. Lidé se neklidně otáčeli a kroutili hlavami, když se na pódiu najednou rozletěly dveře. Diana Krall energicky vstoupila na vysokých jehlách, v černých přiléhavých šatech spolu s třemi dalšími již zmíněnými muzikanty, Anthonym Wilsonem, Robertem Hurstem a Karriemem Rigginsem. Diváci bouřlivě tleskali a poté již pohasla světla, na pódiu se rozzářily světelné efekty a naše „Krallovna“ se dala do díla.
První část koncertu začala svižnými a rytmickými skladbami, které posluchače nenechaly v klidu. Zaujalo zejména Love Being Here With You z repertoáru Peggy Lee, kde se postupně představili všichni členové její improvizované kapely s bravurními sóly. Obecně vzato byl celý večer ve znamení improvizace a dlouhých sól, díky nimž hudebníci a samozřejmě zejména Diana Krall předváděli neskutečnou virtuozitu a hudební nadání.
V další části se Diana Krall zaměřila na svůj největší vzor Nata Kinga Colea, a tak zazněly skladby jako Let´s Face The Music And Dance nebo You Call It Madness. Tím se večer mírně zpomalil a spěl ke konci. Po „děkovném obřadu“ se Diana s ostatními přesunuli do zákulisí a diváci v očekávání přídavku nadšeně výskali a tleskali.
Po pár minutách se naše celebrity vrátily, Diana sedla za klavír, prsty se jí roztančily po klaviatuře a její neskutečně melodický a příjemně hluboký hlas se rozezněl s hitem The Mamas & The Papas California Dreamin´, což byl pro mnohé vrchol večera. Následně přidala ještě pět dalších skladeb, mezi nimi i titulní skladbu Wallflower z jejího posledního alba. Celý večer byl ukončen dlouhým standing ovation, je tedy zřejmé, což svědčilo o kvalitě celého vystoupení.
Diana je opravdu mistr svého řemesla a spolu s geniálním kytaristou, basistou a bubeníkem předváděla téměř kouzla. Její hlas má neskutečnou hloubku, vyvolává v člověku silné emoce. Byl to nezapomenutelný zážitek, již podruhé české diváky přesvědčila, že je schopna téměř všeho. Jediné, co bychom snad mohli vytknout, je prostředí Kongresového sálu. Není zde příliš dobrá akustika a vzhledem k tomu, že se jednalo o převážně jazzově laděné skladby, příjemnější představa by byla sedět ve stylovém útulném klubu, u stolečku popíjet víno a nechat se unášet krásnými melodiemi. Ale chápeme, že pro takové množství lidí není možné tuto představu jen tak splnit.
