Za maličkým, nenápadným vchodem nedaleko stanice Lazarská se schovává Latin Art Gallery, kombinace uměleckého ateliéru a výstavní síně. Jak již její název napovídá, zaměřuje se na umění Střední a Jižní Ameriky. V současné době zde probíhá unikátní výstava honduraských umělců, z nichž část tvořila svá vystavená díla přímo v místním ateliéru.
Hned při vstupu nelze přehlédnout díla Leticie Banegas, jedné z nejvýznamnějších honduraských malířek. Velké formáty ve zlaté a stříbrné, fantaskní lidské postavy, vznešené, ale zároveň hluboce a osobně fyzické. Umělkyně sama říká, že své umění považuje za magický realismus, zobrazení toho, co stojí mezi nebem a zemí, neviděného a nedotknutelného, avšak přesto přítomného.
Inspirací většiny pláten jsou ženy z předchozích generací Banegasiny rodiny, čímž se mísí minulé a současné a dále je dotvářena nadskutečná atmosféra jejích obrazů. „Přála bych si, aby ve světě zla a temnoty přinášelo mé umění lidem světlo,“ říká Leticia Banegas. „Chtěla bych, aby během chvil, kdy se dívají na mé obrazy, zapomněli na všechno, co je se světem špatně,“ dodává. Odpovídá tomu výběr barev – jasné, výrazné, často lesklé.
Pestrost živých odstínů je propojujícím tématem celé výstavy a dobře odráží náladu kultury, do které v Latin Art Gallery můžeme letmo nahlédnout. Jasně se promítá do děl Julia Visquerra, do stylizovaných, maskovaných obličejů ověnčených ovocem a květy. Mayskou stopu zde nelze popřít, a tak se dějiny prolínají se současností, podobně jako u děl Leticie Banegas. Ač je styl umělců dosti odlišný, u obou je patrná jistá radostná
melancholie – nikoli stesk po tom, co již není, ale oslava toho, co z dějin a předchozích generací vzešlo.
Naopak odklon od figury, místy až téměř k abstrakci, nacházíme u Juliána Villafañe. Fascinován estetikou panenek skrze ně promítá své vize společnosti, nezřídka pomocí textilu připojeného k plátnu. Postavičky se objevují v malých skupinkách i v davech, důraz je kladen na celkový dojem, ne na jednotlivce.
Argentinu ukazuje v duhové, s usměvavými lidmi, zatímco Praha je v jeho očích symbolizována jednolitou šedí a zamračenými, neustále někam spěchajícími postavami. „Nikdy se nezastaví, nikdo se neusmívá,“ tvrdí umělec a poukazuje na fádnost velkoměsta. Přesto jej však Praha něčím láká, snad pro kontrast s místy, kde strávil většinu svých mladých let.
Latin Art Gallery je však více než jen galerií – je zároveň předmostím pro vstup latinskoamerických umělců do našich krajů. Je jejich základnou, ve které mohou v klidu pracovat a kde jsou jim dveře vždy otevřeny, když sem zavítají. Ostatně i její majitelka a správkyně, Katerina Bohac Linares, je sama aktivní a vystavující malířkou. Kromě vystavování pořádá Latin Art Gallery i rozličné workshopy, ve kterých představuje zvyky Latinské Ameriky.
