Pokud máte rádi jazzovou hudbu, určitě jste si nenechali ujít koncert téhle budoucí legendy, který se odehrál 25. května v brněnském Boby centru. Gregory Porter přijel až z USA ukázat, proč je kolem něj v posledních letech takový povyk.
Gregory Porter, nazývaný též jako „soulový básník“, zavítal v rámci letošního 12. ročníku Jazzfestu do Brna. Koncert se vyprodal v rekordním čase a pro obrovský zájem byl přesunut z klubu SONO do kapacitně většího Boby centra. Po příchodu člověk pochopil proč. Od vstupu se táhla dlouhá fronta lidí čekajících na vstup. Atmosféra v Boby centrum Laser Show Hall byla rozhodně veskrze jazzová. Všechna místa plná, láhev vína a hořící svíčka na každém stole a lichotivé přítmí. Jedinou nevýhodou bylo poměrně veliké dusno v celém sále.
Hlavní hvězda večera nastoupila na pódium, po krátké úvodní řeči, bez dlouhého otálení. Přivezl si s sebou skupinu skvělých muzikantů. Na klavír ho doprovázel Chip Crawford, baskytaru rozezvučel Aaron James, Emanuel Harrold ve svých tmavých brýlích seděl za bubny. Můj největší obdiv ale sklízí výborný Yosuke Sato a jeho kouzelný saxofon.
Zazněly písně z nového alba Liquid Spirit (2013) – Lonesome Lover, Wolfcry, Hey Laura, Musical Genocide a taky Water Under Brigdes a No Love Dying. Nemohl chybět stejnojmenný song Liquid Spirit. Ze starší desky Be Good (2012) si publikum mohlo užít například píseň Painted on Canvas. A nechybělo ani 1960 What? z debutového alba Water, které spatřilo světlo světa v roce 2010. Gregory Porter prokázal nejen to, že poslední čtyři roky nezahálel, ale také, že si ten rozruch, který budí, zaslouží.
Jeho sametový hlas si pohrával s každou melodií, jako by to byla hračka. Živě komunikoval s publikem a nabádal je ke zpěvu. Na divácké atraktivitě mu dodávala i spontánnost, se kterou koncertoval. Tleskání, luskání do rytmu, malé tanečky a jemné podupávání nohou, to všechno dokreslovalo scénu. Po zaslouženém potlesku zahrál přídavek a všichni odcházeli plní dojmů. Pokud se mě někdo někdy zeptá, jak vypadá takový správný jazzový koncert, odkážu ho na Gregoryho. Nic navíc a vše na svém místě.
A kde se vlastně Gregory Porter vzal? Tenhle baryton se objevil na scéně čtyři roky zpátky, kdy vydal album s názvem Water, za které získal nominaci na cenu Grammy. Stejně tak to bylo s následující deskou Be Good z roku 2012. Vynořil se zdánlivě odnikud a ihned si získal všechny kritiky i úctu svých kolegů. Je lehké ho poznat podle zvláštní tmavé čepice, kterou nesundává (na koncertě ji měl taky!).
Jeho texty mají hloubku, zpívá o lásce, o svém dětství, historii amerických černochů a neváhá si střihnout covery známých jazzových skladeb. Na brněnském koncertu předvedl notoricky známé Hit the road Jack od Raye Charlese. Jsem upřímně zvědavá, co nám předvede v následujících letech a doufám, že se v České republice zase brzy ukáže.
