Autorky jednoho z nejposlouchanějších českých podcastů Opravdové zločiny o víkendu překročily hranici své platformy. Zločinožrouti téměř zaplnily pražskou O2 arenu. Jak taková událost probíhala? Byli jsme tam!
Bára a Lucie začaly svůj true crime podcast Opravdové zločiny během pandemie. Jejich formát měl odpovídat přátelskému rozhovoru dvou přátel, se všemi okolnostmi, které jej připomínají. Podcast je prakticky bez střihu, dle trendu poslední doby je doplněn i vizuálním streamem. V posledních letech dominuje na bedně anket Podcast roku a Křišťálová lupa hned v několika kategoriích, nejčastěji na prvním místě. Vedle knižního zpracování popisovaných případů (které však bylo svým způsobem zklamáním) hostuje také komunitu Klubu zločinožroutů, kde svá vyprávění doplňují o dokumentaci a předčítání tajemných historek posluchačů.
Podcast má ale také své odpůrce. Řada konzumentů seriozní žurnalistiky autorkám vytýká právě odlehčený přístup, kterým je podcast specifický. Ženy se místy obsahu smějí a dle kritiků dehonestují oběti, či naopak adorují pachatele. Do jaké míry je toto pravda, či nikoli je už na jednotlivých posluchačích. Samy autorky jakoukoli dehonestaci odmítají, naopak edukují posluchače, jak se zachovat v krizových situacích.
Před rokem autorky podcastu Opravdové zločiny vyhlásily konání živého setkání v O2 areně a veřejnost diskutovala, jestli má podcast skutečně potenciál halu obsadit. To se Lucii a Báře naštěstí povedlo. Během roku sbíraly zasílané fotografie fanoušků, z nichž vytvořily mozaiku, která byla krátce promítnutá na velké obrazovce.
Program události nebyl předem prozrazen, ačkoli pořadatel mluvil o tajných hostech. Těmi se nakonec stali Radek Galaš, František Müller, Daniel Vaněk a Jan Štoček. Jedná se o přední české kriminalisty, kteří v krátkosti popsali své zkušenosti a několik kuriozních případů. Na hosty si návštěvníci museli ale počkat. Autorky nejdříve přednesly dva případy, o nichž již v minulosti v podcastu mluvily, nyní však vyprávění opřely o grafiky, fotografie a další vizuální a zvukové atmosferické doplňky. Tady je ale možná kámen úrazu celé události. Ve snaze o preciznost a efektivitu autorky příběhy předčítaly. Ačkoli se Bára snažila o uvolněnější projev, stále přednes postrádal to, kvůli čemu fanoušci podcast Opravdové zločiny vyhledávají. Perfektní zpracování odpovídalo tomu, co ostatní true crime podcasty poskytují běžně, což nemuselo být pro všechny běžné posluchače snadno vnímatelné. Navíc jsme si vyslechli rovnou dva případy za sebou, druhý z nich ze simulace běžného studia podcastu, tedy bez doplnění o grafickou stránku příběhu, proto bylo snadnější ztrácet pozornost. Druhý příběh se pořadatelé pokusili ozvláštnit hlasováním publika, kterým detailům případu se nadále mají dámy věnovat, nicméně zde zafungovaly technické nedostatky. Řada diváků nestihla načíst malinký QR kód z velkoplošné obrazovky včas, a pokud se už povedlo QR kód načíst, otevřená webová stránka se části publika kvůli přetížení vůbec nenačetla.
Třetí případ (Yorkshirského rozparovače) účinkující autorky přednesly po besedě s hosty, ale příběh opět postrádal obvyklou dynamiku, na jaký jsme u podcastu zvyklí. Poté program skončil a diváci odešli domů. Mohli bychom namítnout, že program měl spíše socializační potenciál setkání fanoušků s autorkami nebo setkání fanoušků mezi sebou, nicméně program tento potenciál nevyužil. Dává smysl, že možná pořadatelé nechtěli akci převrátit na Comic Con pro milovníky detektivek, nicméně i maličkosti jako je fotokoutek nebo autogramiáda by akci povýšily na jinou úroveň. Akce také postrádala nějakého nevýrazného moderátora/speakera, který by mohl „roztleskávat“ publikum v mezičase nebo v kooperaci s účinkujícími, aby nezůstalo u strohého čtení scénáře. Socializační aspekt taky popíralo oddělení jeviště klasickým „koncertním“ způsobem, přestože by akci spíše prospělo jeviště ve středu haly. O2 arena se pro tuto možnost nabízí.
Rozhodně je však nutné říci, že se jedná o první tuzemskou akci tohoto typu. Autoři podcastů běžně pořádají besedy nebo přednášky, případně živé streamy s publikem, nicméně samostatné setkání v takovém počtu není obvyklé. Jako pilotní projekt žádné zásadní potíže nenesl a akce po technické stránce klapala hladce. Rozhodně by ale bylo fajn, kdyby do budoucna pořadatelé a autorky přemýšleli nad interaktivnější formou, která by zachovala ducha podcastu takového, jak jsou na něj fanoušci zvyklí.
