Dobrý indie rock aby člověk mezi všemi těmi současnými elektrosměskami pohledal. Ale Two Door Cinema Club v Praze dokázali, že tento žánr může i dnes roztancovat celý sál. Se stylem. A navíc už od prvního hrábnutí do strun.
Pokud byste někdy hledali definici indie rocku, pusťte si třeba track Helicopter od Bloc Party. A pro trochu odlišnou podobu rovnou celé debutové album Tourist History téhle severoirské bandy, které jejich příznivci hltají od první do poslední skladby. Začali už totiž více experimentovat s elektronickými cingrlátky, a tak „ten“ starý zvuk na novějších deskách zase tolik neuslyšíte. O to příjemnější bylo, když tato trojice vedená Alexem Trimblem (na koncertě ještě doplněná dalším kytaristou a bubeníkem) začala právě prvním songem z první desky – Cigarettes In The Theatre. Příjemnou indie hopsačkou, jež roztančila celý Společenský sál pražského Kongresového centra tak, že sebou příchozí až do konce vystoupení vlnit nepřestali.
Kapela sypala jednu starší záležitost za druhou a ani frontman Alex (zdáli svým vzhledem a oblečením lehce připomínající zrzavého Kurta Cobaina) si na nějaké proslovy moc nepotrpěl. Prostě se hrálo a tančilo dál. A když už těch pár slůvek pronesl, slyšel za každou větou jen ohromující „Wuuuuu!“ z řad svých fanynek (a možná i pár fanoušků).
Two Door Cinema Club zkrátka do Prahy přivezli úžasnou indie párty, kterou navíc skvěle dokreslovalo i koncertní vizuálno. A přitom se o něj postarala jen sada barevných reflektorů a řada světelných panelů, na nichž se promítalo minimum vizualizací. Při písni Do You Want It All se třeba pódium rychle zabarvilo do modra, k čemuž se přidaly bíle a modře problikující reflektory. Během tracku Changing Of The Seasons se zase celý sál zahalil do intimnějšího oranžového hávu. A vlastně bohatě to stačilo! Barvy skvěle dokreslovaly místy až minimalistickou show bez rozsáhlých gest. Prim totiž hrála hudba. Precizně podaná (Alex zní naživo skoro stejně dobře jako z nahrávek), jen trochu hůře nazvučená, což bylo asi jediné minus jinak velmi povedeného koncertu. Ale není sranda dobře nazvučit Kongresák, a tak se s menšími chybkami dalo počítat.
Kapela však svůj potenciál ukázala i u nových věcí. Snem inspirovaná pohodovka Lavender o prozkoumávání cizích planet byla například úžasně dokreslená motivy vesmírných mlhovin a galaxií promítaných na panelech. Dav pod pódiem hodně vřel i u více diskoidní Bad Decisions, v níž Alex předvedl své hlasové výšky. A klobouk dolů. U nejedné hvězdy byste byli zklamáni, jak zní takové party naživo a na desce. Až jsem si říkal, jestli má vůbec tenhle severoirský chlapík koule…
A zhruba ve třech čtvrtinách koncertu přišla pecka, u které jsem byl zvědavý, jak se s ní kapela naživo popasuje. Gameshow. Píseň, po níž se nakonec pojmenovalo celé aktuální album. A Two Door Cinema Club nezklamali: syrové kytarové riffy najednou posunuly celý zvuk do rock´n´rollu, místy až odřvaný rozervanecký text vše podtrhl a závěrečná instrumentální gradace před posledním refrénem… Bomba! Ta jako by ale v sálu vybuchla až chvíli poté. Když na panelech začal problikávat text „Ah O Ah Ah Ah O,“ všichni věděli, že přichází energická hitovka I Can Talk z debutového alba. Po ní už zazněla jen skladba Sun, u jejíhož refrénu se celý sál naposledy vyřval, a pětice hudebníků najednou zmizela z pódia.
Za bouřlivého potlesku po pauze menší než jedna cigareta se ale Two Door Cinema Club ještě vrátili a přidali píseň Someday. „Děkujeme, bylo nám potěšením hrát pro takové skvělé publikum,“ dodal skromně Alex po jejím konci.
A pak to přišlo. Celý sál se zahalil do temna a jediný světelný kužel osvětloval frontmana, který si na poslední song nachystal kytaru španělskou místo elektrické. A tichounce spustil: „And I can tell just what you want, You don’t want to be alone, You don’t want to be alone…“ Text jedné z nejstarších hitovek What You Know. Ale zato krásně ubrnkané! Publikum se tedy naposledy pořádně roztančilo a odměnilo své indie miláčky naposledy ohlušujícím potleskem.
Lepší tečku už byste nemohli vymyslet. Upřímně, na lepším indie koncertu jsem ještě nebyl. A ani nechci domýšlet, jak by taková show působila v klubu, který by dokázal atmosféru ještě několikrát znásobit…
Autorka ilustrací: Šárka Motyčková
