Živou hudbu dostáváme v průběhu léta do žil především formou festivalů. Není to ale jediná možnost, a i v létě se najde mnoho zajímavých koncertů. Jeden takový se v pondělí uskutečnil v pražském klubu Roxy. A ne ledajaký. Svoji premiéru si v České republice odbyli američtí X Ambassadors. Ti stojí za hity Renegades a Unsteady.

Výše zmíněné pecky jsou k nalezení na jejich desce VHS, která vyšla v roce 2015. Do Prahy ale přijeli propagovat novu desku, která by měla vyjít již brzy. A hned napoprvé se mohli pochlubit vyprodaným klubem. O tom vypovídala už fronta táhnoucí se až za roh. Uvnitř Roxy jste to pak pocítili na vlastní kůži. Praskala ve švech, ani na balkonech nebylo téměř k hnutí.

Pro ty, kdo si nenastudovali, kdo bude předskokanem, mohl Jordan Mackampa představovat trochu šok. Na podium nastoupil sám, bez doprovodu, jen s kytarou v ruce a v kovbojském klobouku. Přestože ze začátku publikum moc nezaujal, možná i trochu nudil, vše vzalo za své, když nás zapojil do hry. Lehkými popěvky obecenstvo zakomponoval do svého vystoupení a my mu díky tomu vytvořili povedenou kulisu. Tu doplnil skvělou hrou na kytaru. Opomenout se nesmí ani jeho krásně zbarvený hlas. Ke konci už se všichni vrtěli do rytmu hudby a při odchodu se odvděčili velkým potleskem. Příjemné rozehřátí před bouří, která měla přijít.

Přestože měla malé zpoždění, nakonec přišla. A za zvuků Jungle započala. Blesky a energie, které od počátku sršely z frontmana Sama Harrise, otřásaly celou halou. I když se bouře přibližně v polovině koncertu trochu uklidnila, ke konci byla zpět v plné síle.
To, co tito Američané předváděli, bylo neuvěřitelné. Nejvíce se do koncertu zapojil frontman, který jak na běžícím páse střídal nástroje. Začal s kytarou, pak přešel na saxofon, to vše klidně za jednu písničku, a do toho ještě zpíval. A to tak, že perfektně.

Za celý koncert jste od něj neslyšeli ani jeden falešný tón, a to při výškách, v jakých zpíval, bylo obdivuhodné. Jeho hlas vás dokázal přikovat na místě a donutil jen žasnout. K tomu zvládal běhat, skákat a ještě se věnovat fanouškům pod pódiem. Komunikaci s publikem prostě zvládl na jedničku. To, že zbytek kapely byl poněkud stoický, bylo opomenuto. Nezapomněl zmínit, jak jsou fanoušci skvělí, jak je Praha krásná, bez toho by to ale nebylo ono. Nebo ano?

Komunikaci hlavně používal k uvedení písniček. Například k Naked mluvil o volnosti. Nejdelší proslov ale měl k jejich největšímu hitu Renegades. Název v překladu znamená odpadlíci, a těch se týkal i projev. Kázal o rovnosti nás všech, že nezáleží na barvě ani sexuální orientaci a že se nemusíme bát být jiní. Od kdekoho vám to možná přijde jako slova do větru, ale od člověka, který má od narození slepého bratra, už se to tak na lehkou váhu brát nemusí. Ještě když s ním je v jedné skupině. Už při příchodu kapely na stage jste si totiž mohli všimnout, že pianista má slepeckou hůl a pomáhají mu najít piano. Jedná se právě o bratra frontmana, Caseyho Harrise, který v kapele hraje na klávesy.

Koncert měl mnoho silných momentů. Mezi ně jistě patřila písnička ke kytaristovým narozeninám. Na jejich přání v češtině a od fanoušků. Nejsilnější byl ale závěr, kdy přišlo to, na co všichni čekali. Hity Unsteady a Renegades zazněly úplně na konci, hned po sobě před přídavkem. Celá Roxy zpívala, až šel mráz po zádech. Pak se kapela odebrala do zákulisí, aby se za bouřlivého potlesku vrátila zpět a přidala další dvě písničky. I je po odeznění posledních tónů doprovázel několikaminutový aplaus.

Zazněly starší songy prolínané těmi novými a skvěle to fungovalo. I když prostřední část byla trošku pomalejší a nudnější, začátek a konec to odnesl do zapomnění. Nám zůstane jen vzpomínka na skvělý koncert s dobrou muzikou. Protože nikdo, kdo tam šel, nemohl odejít zklamaný.