Letošní ročník Letní Letné odstartoval 18. srpna a je v plném proudu. Hlavní účinkující, s nimiž se můžete setkat po dobu celých tří týdnů, představili své show a už tak vím, na co bych se nejraději vydala znovu a co si napodruhé nechám ujít. Limbo, Beyond, Beach Boy(s) a The Elephant in the Room jsou představení, která jsem zhlédla a nyní vám předkládám svůj názor na ně ve vzestupném pořadí.
Losers Cirque Company – Beach Boy(s)
Na Losery jsem doposud pěla jen samou chválu. Když přišli v roce 2014 s prvním vystoupením Loser(s), tehdy ještě pod záštitou DaeMen, překonali v návštěvnosti a pozitivních ohlasech i zahraniční soubory a bylo nutné přidat data představení pro enormní zájem diváků. Loňské Wall(s), které si režijně vzalo na starost duo SKUTR, bylo také velmi povedené a opět jsem Losery vynášela do nebes. Není proto divu, že očekávání pro letošek byla vysoká. A možná proto nedošla svých naplnění.
Beach Boy(s) jsou novocirkusoví jen okrajově, spíše pohybově divadelní a groteskní (nikoli ve špatném slova smyslu). Věřím, že hoši z Losers si představení nadmíru užili, v mém případě však jejich energie a zapálení přes „forbínu“ nepřetekly. S rozpaky jsem sledovala jejich klukoviny inspirované nejspíš DC Comics a želvami ninja.
Grotesky měli víceméně vtipné, u facky jsem se opravdu od srdce uchechtla, na druhou stranu znělka z Baywatch sice také vyloudí úsměv na tváři, ale spíše z nostalgie, než že by to bylo opravdu vtipné. Artistních čísel pak bylo, oproti předchozím dvěma inscenacím, zoufale pomálu. Celkově chyběl Beach Boy(s) drive a po skončení se dostavilo zklamání, že laťka, jež byla nastavena v letech minulých, byla tak hanebně podlezena.
I přesto si představení své diváky najde, o rozpolcenosti publika svědčí částečný standing ovation. Oni totiž ti kluci setsakra dobře vypadají a přeci jen je pořád radost se na ně dívat.
Circa – Beyond
„Existuje hranice mezi lidským a zvířecím, mezi šílenstvím a zdravím, mezi rozumem a snem. Zveme vás, abyste překročili tuto hranici. Vydejte za ni… go Beyond!“ A tak jsem tedy šla. A trochu se popravdě nudila. Ale vážně jen maličko. To proto, že jsem neviděla nic nového, co by mi vzalo dech. A na to jsem si u Letní Letné poněkud navykla, že u všech představení jsem si mohla říci: „Wow, tak tohle jsem ještě neviděla.“ Tím ale nechci říci, že by představení nebylo po akrobatické stránce precizně zvládnuté. Všechny kousky byly skvělé a artisti do nich dali vše.
Jenže na sobě navlečenou tenisovou raketu měl už Jiřího Maryško ve Zkrocení zlé ženy ústeckého Činoheráku a bandu lidí navěšených na jediném artistovi nám ukázala loni putykářská Family. Navíc mi představení přišlo místy až frenetické, zbytečně divoké a nevyvážené. Hranice mezi lidským a zvířecím, mezi zdravým rozumem a šílenstvím je u této inscenace jasně patrná nejen díky zvířecím maskám. Beyond je postaveno hlavně na párové akrobacii, obdivovat můžete ale i kousky na visuté hrazdě nebo čínské tyči.
Jednotlivá čísla jsou přesně ohraničená písněmi, které vám rozhodně nebudou neznámé – Sinatrův New York, New York, Turn Around od Bonnie Tyler a mimo jiné i Trololo man! Pokud na australské Circa vyrazíte, nebudete litovat. Jen vás nic nepřekvapí, pokud již máte pár novocirkusových představení za sebou.
Limbo – Limbo
Druhý australský soubor předvedl diametrálně odlišnou show. Ač bylo představení kabaretního charakteru, jednotlivá čísla na sebe navazovala plynule, částečně se i prolínala a nebylo mezi nimi ostrých hranic, které by diváka vyrušily z vytržení.
Hned při nástupu umělců bylo jasné, že tohle bude lehce punková party, kterou si užijí všichni na jevišti i v hledišti. Jako jediný z letošních hvězd měl soubor Limbo živou hudbu, která celou show doprovázela. „Opičí“ muž Danik Abishev nadchl diváky svým poskakováním na rukou, Evelyne Allard zase vzdušnou akrobacií na kruhu i vtipnou scénkou s hadím mužem.
Michael Bres kromě beatboxu a zpěvu ohromil akrobacií na čínské tyči. Ale mě osobně nejvíce nadchla Heather Holliday. Když pominu fakt, že – stále dle mého názoru – jde o nejkrásnější ženu na světě, která jakoby vypadla z láhve Sailora Jerryho, nelze jí upřít ani jistý talent. Z krásky se totiž vyklubala polykačka mečů, světelných zářivek (pro zvědavé: ano, prosvítilo ji to, byť jen v oblasti krku) a ohně.
Akrobatická čísla byla doplněna vtipnými klauniádami a tanečními choreografiemi, rozhodně však neměl člověk pocit, že jsou tam navíc a mají jen vyplnit prázdná místa. Člověk měl pocit, že je na horské dráze a řítí se pekelnou rychlostí a před ním se střídá jeden výjev za druhým. Nestačíte si oddechnout a už jásáte znovu. A než se nadějete, je děkovačka. A vy to chcete vidět znovu. Není divu, že Madonna přišla dvakrát…
Cirque Le Roux – The Elephant in the Room
Limbo mě opravdu nadchlo a po představení jsem přemýšlela, zda rovnou nezamířit k pokladnám pro další lístek. Co mi nakonec ale učarovalo opravdu nejvíc, byl tento francouzský soubor. Čtyři artisté se inspirovali atmosférou film noir, na začátku nás tedy čekala projekce s titulky jako v kině. Příběh celé hry je jednoduchý a snadno čitelný – žena chce otrávit svého muže, a to záhy po svatbě. Její plány však dopadnou úplně jinak…
Ač je toto představení hodně divadelní a celkem hodně se v něm mluví (na nový cirkus), o skvělé triky rozhodně ochuzeni nebudete. Ty jsou založeny především na párové akrobacii, finále inscenace pak dominuje čínská tyč. Lolita Costet je jako slečna Betty perfektní. Drobná postava a silný hlas dožadující se whisky z ní dělají femme fatale, o což ona ale vůbec nestojí a také to všem dává patřičně najevo.
Místo usměvavé akrobatky tak vidíme znuděný výraz slečny Betty, kterou si ostatní přehazují jako pytel brambor. Akrobacie se tak skvěle drží kontextu hry. Nesmím zapomenout zmínit také kostýmy, které se držely doby 30. let. Philip Rosenberg tak předvádí svá první čísla v obleku a hedvábné vestičce. Později, pro lepší pohodlí, provádějí artisté své kousky v dobovém prádle. Hudba k představení také pasuje, především swingové skladby. Není divu, že celé publikum stálo na nohou od samého začátku potlesku.
