Svou dlouholetou kariéru se Marta Kubišová rozhodla zakončit ve velkém stylu – závěrečné turné Naposledy vyvrcholilo ve vyprodané pražské Lucerně. Pro fanoušky přichystala skvělý zážitek, mohli si vychutnat největší hity, ale i novější písničky. To vše ve skvělé atmosféře podpořené profesionálním výkonem.
Velký sál pražského Paláce Lucerna je trochu ošuntělý, akustika v něm není nejlepší a vzduch tradičně vydýchaný. Přesto je vyprodaná Lucerna pro českého umělce podobnou metou jako třeba newyorská Carnegie Hall.
Nebylo proto žádným překvapením, že právě sem přichystala Marta Kubišová jeden z vrcholů svého turné Naposledy. Sametový, trochu zastřený – a také erotický, jak poznamenal Karel Gott ve zdravici na videu – alt zajistil téhle zpěvačce výsadní postavení na naší hudební scéně. Jako ona nezněl nikdy nikdo jiný.
I proto po ní zůstane poněkud prázdné místo, a i proto bylo tohle loučení skutečně něčím, co si musel užít snad každý v sále, a nač jen těžko zapomene.
Ve skutečnosti byl pražský koncert předposledním, zpěvačka turné zakončí symbolicky v rodných Českých Budějovicích. Přesto bylo znát, že rozlučka s pražským publikem byla výjimečná.
Síla z publika
Přes dvě hodiny vydržela pětasedmdesátiletá zpěvačka na scéně s doprovodnou kapelou Petra Maláska. V posledních letech koncertovala Marta Kubišová nejčastěji v menších komorních prostorech jen s doprovodným Maláskovým klavírem.
Tentokráte s sebou vzala na pódium celou kapelu s dvěma kytarami, bicími, saxofonem/hobojem, a trojicí vokalistů. Nutno dodat, že to celému koncertu opravdu prospělo, zejména bigbítové skladby ze šedesátých let zněly opravdu velmi dobře.
Dokonce byly možná pro návštěvníky lepším zážitkem, než zádumčivé balady a songy, kterými se Marta Kubišová proslavila především.
https://www.youtube.com/watch?v=S3UaBQSYQCU
První skladba Někde musí být ráj se rozezněla natěšenou Lucernou hned po trochu prkenném úvodu moderátorů a videozdravici od kolegů. Na zpěvačce bylo vidět, že jí zdravotní problémy přece jen trochu omezují, s potížemi došla na jeviště a píseň odzpívala v sedě na připravené židli. Ani její zpěv nebyl úplně jistý.
Publiku to ale rozhodně nevadilo a hned úvodní tóny odměnilo mohutným potleskem. Právě ten Martě Kubišové viditelně dodal množství energie.
A tak nejenže svůj pěvecký výkon během několika skladeb dostala na skutečnou špičku a získala naprostou jistotu, ale s postupujícím časem seděla mnohem méně a méně.
Při závěrečných skladbách pak již téměř neustále stála a pohybovala se – celkem svižně – po pódiu. Skoro si musela většina návštěvníků říct, že na konec je ještě zbytečně brzy.
Svižné skladby umožnily zpěv
Fanoušci Marty Kubišové patří spíše ke střední a starší generaci, tomu odpovídala i skladba publika v Lucerně. Proto se nedalo očekávat, že by byl sál zaplněn křepčícími, tancujícími a jinak divočícími lidmi. Ostatně i pořadatelé vyhradili část sálu sedícím divákům.
Ti, kteří si koupili lístky na stání, stáli – trochu nešikovně – namačkáni různě kolem, protože pro ně nebyl vyhrazený žádný sektor. Přesto dávali všichni v sále zpěvačce jasně najevo, že si program opravdu užívají. Každá skladba začínala i končila silným potleskem.
Pravda je, že balady přece jen ke společnému zpívání či skandovanému potlesku moc nevybízí. Naštěstí má Marta Kubišová v repertoáru i svižnější bigbítové věci. Hned druhá skladba S nebývalou ochotou umožnila zpěvačce získat potřebnou jistotu v hlase, ale také zatáhnout publikum více do hry. Najednou byl větší prostor i pro něj.
A povedlo se. Petr Malásek sestavil playlist skutečně precizně, takže rychlejší skladba zazněla vždy, když to bylo potřeba pro atmosféru koncertu. Vše pak gradovalo skvělými skladbami Hej Jude a Magdalena. Prvně jmenovaná dokonce zazněla hned dvakrát, jako první z přídavků.
Na závěr přirozeně nemohlo zaznít nic jiného než Modlitba pro Martu. Pak už mohl propuknout jen nepřetržitý, téměř čtvrthodinový potlesk.
Zajímavým dramaturgickým momentem byla u bigbítových písní projekce původních klipů Marty Kubišové na plátno na pódiu. Možná je trochu škoda, že se nepodařilo vždy úplně synchronizovat obraz se skutečným zpěvem, ale to už by byla možná jen technická finesa.
I tak kontrast Marty Kubišové ze šedesátých let minulého století a desátých toho současného působil opravdu silně a nešlo si neuvědomit, že tato dáma umí stárnout s neuvěřitelnou nonšalancí a důstojností.
Nostalgie Václava Neckáře
Ještě než koncert skončil, dočkali se diváci mnoha gratulantů a hostů, kteří chtěli popřát Martě Kubišové k životnímu jubileu, ale také poděkovat za skvělé písně a úžasnou kariéru. První třetinu uzavřela Lucie Bílá, která se objevila i ve zdravici na videu, kde prohlásila: „Mně by museli přejet hlavu parním válcem, abych skončila.“
Obě zpěvačky si společně zazpívaly duet Spící Lucerna. Bíla bravurně nastavila svůj hlas, abys s Kubišovou dokonale ladil a vše znělo velmi dobře. Navíc přidala velmi citlivě zvolenou píseň Marie, zda víš, kterou Kubišové věnovala.
Druhou třetinu koncertu pak vyšperkovala Aneta Langerová a bylo vidět, že spolu rozhodně nevystupují poprvé. I tady byla skladba Život je pes zvolena výborně, Langerová pak doplnila svůj největší hit Voda živá. Asi nejočekávanějším hostem večera byl ale – při neúčasti zaneprázdněného Karla Gotta – Václav Neckář.
Ten s Kubišovou zahajoval svou kariéru a vytvořil s ní také trio Golden Kids, kde je doplnila ještě Helena Vondráčková. Proto, když se Neckář objevil na pódiu, nastal jeden z vrcholů večera, a zároveň zřejmě nejnostalgičtější moment celého koncertu.
Zpěvák se sám stále potýká s následky zdravotních problémů a jeho pěvecké výkony přece jen zaostávají za dávnými časy. Proto také jako jediný z hostů nezpíval s Kubišovou duet, což byla trochu škoda, ale jen dvě ze svých novějších skladeb v doprovodu akustické kytary. Přesto publikum evidentně potěšil.
O překvapení nebyla nouze
Výjimečnost koncertu si žádala i občasná mimořádná přerušení. A tak přímo na pódiu dostala Marta Kubišová multiplatinovou desku od Supraphonu za neuvěřitelných 420 tisíc prodaných kopií alba Songy a balady. Ondřej Vetchý zase s gratulací přispěchal během přestávky svého představení v nedalekém Činoherním klubu.
Asi nejvtipnější moment pak přišel v závěrečném bloku, když musel moderátor požádat Martu Kubišovou o opakování skladby kvůli technickým problémům České televize natáčející celý koncert. Ovšem tenhle zádrhel jen umožnil publiku, aby se bavilo ještě o kousek lépe. Prostě za své loučení si Marta Kubišová zaslouží absolutorium.
A možná i za své rozhodnutí skončit v pravou chvíli, protože i díky tomu si ji mohli fanoušci užít doopravdy úplně, na plno a v každém momentu.
