Místnost je plná lidí. Všichni se usazují na židle, chodí si objednávat pití nebo nahlíží do knihy, kterou si přinesli. Místo před publikem se vyprazdňuje a zůstává na něm pouze jediná osoba. Světla se ztlumila, místnost ztichla, židle zavrzala. Důležité je udělat si pohodlí, protože čtení začíná. Je to už 16. ročník, kdy se milovníci knih společně scházejí na Noci literatury a ten letošní, který připadl na 21. září, byl skutečně výjimečný.

Tento rok oslav literární noci, která se u veřejnosti snaží zvýšit zájem o evropské myšlenkové proudy v podobě psaného slova, proběhl jako součást českého předsednictví v EU s podtitulem „otevřenost a pospolitost“. Program se proto věnoval i neslyšícím návštěvníkům a slyšícím mimo jiné nabídl příležitost seznámit se se základy dalšího jazyka.

V Praze bylo možné dohromady navštívit dvacet úžasných míst na Malé Straně a na Kampě, kde se četlo každou čtvrt hodinu a program trval od šesti do jedenácti večer. Pokud chtěl tedy člověk tento čas využít na maximum, měl možnost navštívit deset čtenářských koutů. 

Zpočátku bylo na čtecích stanovištích vždy dostatek místa, s večerem však posluchačů přibývalo a stály se i dlouhé fronty. Vytížená tak ke konci večera byla například kniha od Jacka Dukaje Led, což je vzhledem k její výhře v kategorii za překladovou literaturu v Magnesii Liteře vcelku pochopitelné.

Fronta se ale také stála na ukrajinské čtení, kde Václav Neužil četl knihu Bod nula od Artema Čecha, vlastním jménem Artem Oleksandrovyč Čerednyk. Kniha je soupisem povídek či literárních reportáží, které zachycují autorovy frontové zkušenosti od nástupu do armády až po návrat do civilního života. Je tedy zřejmé, že zájem o tuto knihu byl v současné situaci očekávatelný.

Kromě knih z evropského výběru se četla také romská literatura, a to povídka Čukčokovo velké neštěstí z knihy Samet blues, ve které dvanáct romských autorů popisuje krušná devadesátá léta jejich životů a kultury. Knihu četl filmový a divadelní herec Petr Vančura, který svojí četbou doprovázenou menší performancí své posluchače naprosto ponořil do příběhu

Svůj prostor dostala také česká literatura, které se letos chopil Jaroslav Rudiš se svým titulem Winterbergova poslední cesta. Autor knihu napsal v němčině, a proto byla také nominována na cenu Magnesii Literu za překlad. V této kategorii však vyhrál výše zmíněný titul Led. Rudiš dal do čtení vlastní knihy opravdu všechno, a i když není herec ani dabér, svým projevem vtáhl do děje všechny posluchače. Je to jednoduše autor, který zná své dílo a dokáže ho předat ostatním.

Návštěvníci literární noci si mohli poslechnout nejen skvělé tituly, které jim četli úžasné herečky a herci, ale měli šanci si prohlédnout nádherná místa v Praze, na které by možná sami nepřišli. Jednou z krásných čítáren bylo například malé, ale velmi útulné knihkupectví v Juditině věži. Svými prostory návštěvníky také nadchnulo České velkopřevorství nebo Konzervatoř a střední škola Jana Deyla, jejíž prostory byly zdobené nádhernou barokní malbou. Místnost tak svým vzhledem úžasně navozovala atmosféru k příběhu od Juliana Barnese Muž v červeném kabátu. Obecně vzato bylo znát, že si organizátoři dali práci s tím, aby příběh svým laděním alespoň trochu zapadal do zvolené čítárny.

Noc literatury byla především o knihách, umělecká sféra se však prolíná všemi směry, a proto si návštěvníci Konzervatoře Jana Deyla mohli kromě poslechu četby skvělé knihy prohlédnout obrazy nevidomých umělců z nadace Artevida. Během čtecích přestávek tam také hráli samotní studenti školy na klavír, violoncello, příčnou flétnu nebo akordeon.

Aby o hudební zážitky nebyla ochuzená ani další místa, vydala se na Malou Stranu rozzářit několik úsměvů harmonikářka Lucie Doušková. Na Kampu pak přišla rozpálit lidem lýtka malostranská skupina Czardashians, která brnkla do strun a zahrála něco ze slovanské, balkánské ale i romské hudby.

Noc literatury není samozřejmě zážitek, který by mohli prožívat jen pražští. Jde o kulturní událost, do které se zapojují i další města. Letos se jich zúčastnilo více než 80 a jejich počet se každý rokem navyšuje.

Když se večer chýlí ke konci, každý se snaží ulovit to poslední místo, kterým celý program zakončí. Je to jediná noc. Společné prožívání různých osudů. Všichni jdeme plní myšlenek a pocitů domů, ale těšíme se na další ročník v té nejlepší literární společnosti!