David Lynch, ano ten režisér divností, které jsou tak divné, až dokáží nakazit velkou fanouškovskou bublinu, která se rozrůstá nehledě na čas a prostor. Taková jsou jeho filmová díla. Tak jako je specifický i pro filmovou tvorbu a publikum, o to více je neznámý svojí výtvarnou tvorbou, která je bezbřehá, temná, dystopická, řeže do morku kostí. Lynch je jedním z těch umělců, kde kamera, štětec, pero nebo klaviatura je jen kladivo. Kladivo na vyvržení svých snů, touhy a spousty otázek po podstatě bytí…Téměř jako by to byl snad „jen“ jeho skicář, kde si ohmatává techniky, možnosti, patrné inspirace a doplňoval a navazoval na ně svými zákrutami šíleného nekonečného jsoucna. Výstava David Lynch „Up in Flames“ v Centru současného umění DOX působí právě jako tento skicář: otevřená, surová, s otisky rukou, smrtí i náhody.
David Lynch – značka. Jméno, které evokuje něco mezi noční můrou a krásou popálené imaginace. V DOXu právě probíhá největší přehlídka jeho výtvarného díla, která je zároveň první svého druhu v České republice. Výstava Up in Flames působí jako jeho osobní skicák, deník plný útržků ze snů, temných vtělení těla a tiché, hmyzí apokalypsy. Bez vysvětlování.
Nečekejte chronologii. Otto M. Urban, kurátor výstavy, se vydal jinou cestou: návštěvník není veden časem, ale tématy a postavil výstavu jako mapu myšlenkových proudů. V hlavní roli: oheň, proměnlivé lidské tělo, mravenci, osamělé domy, letadla v pohybu a šum v pozadí, který jako ambientní soundtrack prostupuje celý prostor. Není to ticho galerie, ale dystopická atmosféra – houkání, bouchání, šepot. Jako by se svět právě rozpadal.
Největší panelová přestavba DOXu vůbec dala vzniknout prostoru, který si Lynch přál – žádná bílá sterilita. Barevné stěny, od odstínu ohně přes jantar až po oficiální Twin Peaks Red, barvu, která se propaluje sítnicí. Výstavní architektura podporuje iluzi vnitřního světa, ne místa pro pohled zvnějšku.
Výstava zahrnuje přes 400 děl (může se vám to zdát hodně, ale ani to člověku nepřijde!). Od akvarelů, které kurátor výstavy Otto M. Urban popisuje jako „doteky jeho srdce“ – s vědomím, že každá chyba zde zůstává – přes křehké kresby a zápalkové skici až po monumentální litografie. Fotografie z cyklu Distorted Nudes (1999) připomínají tvorbu Joela-Petera Witkina (který bude mít v DOXu výstavu od 23. října) – Lynch zde za pomoci scanneru metamorfuje cizí těla v těla snů a hrůz. Série Snowman z roku 1993 ukazuje proměny sněhuláků v děsivá stvoření: groteskní tělesnost a rozklad v přímém přenosu.
Baví mě, jak se Lynch nebál nových technologií – skenery, Photoshop, digitální tisky Epson. Není to jen nostalgie po haptickém. Je to laboratorní práce s vizuálním šumem, s chybou, s nečekaným. Sám říkal, že nahodilost je klíčová. Jako když mu moucha spadla do inkoustu – a on věděl, že to je to ono.
Lynchovy motivy jsou repetitivní. Znovu a znovu se vrací dům, tělo, hlava, mravenec, plameny. Jednou vysochaná hlava z vosku na balzamování mrtvol, jindy z použité žvýkačky, do níž autor zastrčil kousek kuřecího masa, aby přilákal mravence. Hrůzná imaginace, ale tichá. Bez křiku. Jen s důslednou zvědavostí na hraně mezi šílenstvím a hravostí.
Texty v jeho obrazech nejsou nápověda – jsou past. Zavádějící, ironické, občas infantilní. Jako by vám Lynch znovu a znovu šeptal: „Tady žádný význam není. Nebo je, ale ne ten, který hledáte.“
Up in Flames je výstava, která nenechá chladným. Ať už jste oddaný fanoušek Twin Peaks, nebo se do Lynchovy estetiky noříte poprvé. Je to jako vstoupit do cizího snu – sen je pomíjivý, ale jeho obraz se vám vypálí do paměti. Na hodně dlouho.
Lynchova tvorba je jako deník, který nikdy neskončil. Otázky, které kladl, nebyly nikdy určeny k zodpovědění. Jen k zažití. A tahle výstava je jedinečným způsobem, jak jeho otázky slyšet. V DOXu se nedozvíte, co si Lynch myslel. Ale možná se přistihnete, že se vás jeho myšlenky někde hluboko vevnitř dotkly. Třeba jako šepot, který neodezní. Up in Flames není výstava. Je to rituál. Když vejdete, něco ve vás začne doutnat. Když odejdete, víte, že to neskončilo. Protože sen, jaký Lynch maloval, se neprobouzí. Jen tiše pokračuje.
„Up in Flames“ je nejen název výstavy, ale i pocit. Lynch hoří. Stále. I když už tu fyzicky není.
Výstava potrvá do 8. února 2026 v Centru současného umění DOX.
Více informací: www.dox.cz
Autoři výstavy Up in Flames
- Otto M. Urban, hlavní kurátor Centra současného umění DOX v Praze, pro které připravil řadu výstav včetně nejnovějšího projektu David Lynch: Up in Flames. Od počátku 90. let se zabývá českým a světovým uměním z přelomu 19. a 20. století, zejména symbolismem a dekadencí, rovněž i uměním současným.
- Michael T. Barile, americký producent a autor, Lynchův výkonný asistent, v letech 2005–2025 zaměstnanec Asymmetrical Productions. S Lynchem spolupracoval na několika projektech, například Městečko Twin Peaks: Návrat (2017), Twin Peaks: The Missing Pieces (2014) a What Did Jack Do? (2017), a také na mnoha reklamách, hudebních videích a krátkometrážních filmech. V současnosti pracuje pro The David Lynch Estate.
- Anna Skarbek, americká vizuální umělkyně a pedagožka navázala spolupráci s Davidem Lynchem v roce 2006, kdy se jako asistentka architekta podílela na filmu Inland Empire. Od té doby s ním spolupracovala na reklamách, hudebních videích a experimentálních filmech. Vybudovala databázi, která inventarizuje všechna Lynchova umělecká díla. Tuto databázi nadále spravuje. Uspořádala patnáct muzejních výstav Lynchovy tvorby v USA a dalších zemích, byla kurátorkou čtyřiceti galerijních výstav a jako koeditorka připravila k vydání dvanáct doprovodných výstavních katalogů.
- Patrice Forest, blízký přítel Davida Lynche a ředitel litografického studia Item éditions v Paříži. Forest zasvětil Lynche v roce 2007 do tajů litografie v době, kdy Lynch v ateliéru vytvořil téměř tři stovky děl. Item éditions je nejstarší litografické studio v Paříži, kde jsou umístěny lisy, které v minulosti používali například Picasso, Matisse nebo Giacometti. Výstava Up in Flames představí nejen velký soubor litografií z Lynchovy produkce v Item éditions, ale také dvě fotografické série vytvořené technikou ušlechtilého fotografického tisku na barytovém papíře s názvem Small Stories.
