Režisér Edgar Wright a jeho autorská tvorba

Zapálený cinefil, milovník akčních, brakových a hororových snímků, člověk s neskutečným citem pro hudbu a především jeden z nejvlivnějších režisérů současnosti. Pojďme se společně podívat na dosavadní tvorbu Edgara Wrighta a uvést pár příkladů toho, jak originálně pracuje s filmovým jazykem.

Filmové mládí

Jelikož Wrightovi rodiče byli oba učitelé v oblasti umění, měl Edgar k tomuto odvětví velmi blízko. Od útlého věku ho zajímala ilustrace a animace. V teenagerovském věku vytvořil krátkometrážní animovaný film o invalidech, se kterým vyhrál filmařskou soutěž, jehož hlavní cenou byla kamera. Následně se pustil do hrané tvorby a už se od ní neodpoutal. 

Na počátku devadesátých let tvořil amatérské parodie na zavedené žánry, jako příklad uveďme snímek Dead Right, který odkazuje k Drsnému Harrymu s Clintem Eastwoodem. Dále se pak pustil i do parodie westernu, ve snímku A Fistful of Fingers, s úctyhodnou stopáží 78 minut (Wrightovi bylo tehdy pouhých 20 let).

Díky tomuto britskému westernu se Wright dostal do televize, kde se etabloval jako úspěšný komediální režisér. Vrcholem jeho televizní tvorby je pak seriál Spaced, kde už na scénáři spolupracoval s jeho parťákem – Simonem Peggem, se kterým později natočil veleúspěšnou Cornetto trilogy. 

Etablovaný tvůrce

Svou lásku k žánrové kinematografii Wright přenesl již do svého prvního profesionálního celovečerního snímku Úsvit mrtvých z roku 2004. V něm se žánr zombie filmu nesnaží parodovat, nýbrž parafrázovat a rozvíjet. Neutahuje si z něj, naopak mu skládá poctu a rozšiřuje ho, podobně jako to udělal Tarantino u gangsterského filmu. 

Úsvit mrtvých byl prvním ze tří snímků, které tvoří volnou trilogii (filmy na sebe nenavazují a nemají společný příběh). Konkrétně se jedná o snímky Úsvit mrtvých, Jednotka příliš rychlého nasazení a U konce světa. V nich projevuje lásku k žánrové kinematografii a hravě ji rozšiřuje. K této trilogii psal scénáře společně se Simonem Peggem a filmy obsazoval stejnými herci. 

Roku 2010 natočil komiksový film Scott Pilgrim proti zbytku světa, ke kterému psal scénář s Michaelem Bacallem. A roku 2017 se pustil do zatím nejambicióznějšího sólového projektu – Baby Driver.

V současnosti je společně s Christopherem Nolanem nejznámějším britským režisérem. Nevěnuje se však pouze režii hraného filmu, nedávno mu vyšel dokumentární snímek o hudební skupině Sparks, občas se dostane i k režii hudebních videoklipů.

Formální a stylistické postupy

Ačkoliv jsou Wrightovy snímky velmi různorodé (zombie film, policejní film, komiksový film,…), všechny mají stejné charakteristické prvky. Wrightova práce se střihem, zvukem, hudbou, dynamikou a různými scenáristickými motivy je unikátní a rozpoznatelná napříč celou jeho filmografií. 

Střih

Dynamický střih plný velkých detailů, rychlých skoků v čase, obohacený o prudké zoom in záběry, je zřejmě to první, čeho si divák ve Wrightových filmech všimne. 

Velmi často užívá svižné střihové montáže, pro dynamické skoky v příběhu. Jako příklad uveďme úvodní sekvenci z Jednotky příliš rychlého nasazení, během které nám dokonale vykreslí charakter hlavní postavy – Nicholase Angela – a stačí mu k tomu necelé tři minuty.

Nebo nám pomocí jump cutů naservíruje přesun hlavní postavy do cizího prostředí, zcela svěžím a originálním způsobem, jako u Nicholasova přesunu do Sandfordu.

Rychlé střihové montáže využívá také pro komické účely. Tohoto efektu docílí například tím, že běžnou rutinní aktivitu, jako je oblékání a ranní hygiena, natočí formou rapid montáže, plné prudkých zoomů. Monotónní aktivita pak působí jak sekvence z akčního filmu.

Střih na základě vizuálních asociací pro dynamický posun v příběhu je také častým prvkem, jenž Wright využívá. Dva po sobě jdoucí záběry, které jsou na odlišných místech, mají stejnou kompozici, díky tomu tak přechod působí neokoukaně a jedná se o svěží způsob, jak posouvat děj dál. 

Častým prvkem pro přechod z jednoho záběru do druhého je u Wrighta také postava či vozidlo, která projde/projede před kamerou a přitáhne tak další záběr, na který je vzápětí nastřihnuto.

Nejsilnější Wrightovou stránkou, co se týče střihu, je stříhání do rytmu. Střih je se zvukem, ať už diegetickým či nediegetickým, a hudbou, v dokonalé symbióze. Ať už se jedná o mlácení zombie v rytmu Don’t Stop Me Now nebo jakákoliv scéna v Baby Driverovi, jehož napojení na zvukovou složku je obzvlášť speciální, jelikož Wright pro tento film nezačal psát scénu, dokud neměl rozmyšleno, jaká hudba bude v daný moment hrát v pozadí. V jeho filmech postavy do rytmu chodí nebo jen pokládají věci na stůl. Tento přístup vyžaduje velké množství zkoušek přímo na natáčení a perfektní přípravu v preprodukci, což jen dokazuje, jak velký je Edgar Wright puntičkář.

Zvuk

Pro Wrighta je zvuková složka vůči té obrazové rovnocenným partnerem, což se u mnoha tvůrců říct nedá. Se zvukem nepracuje pouze v postprodukci, jak je u mnohých filmařů zvykem, nýbrž každou zvukovou stopu pečlivě plánuje v preprodukci a obohacuje tak to, co na plátně vidíme. 

Ačkoliv se například čepování piva, mazání toastu nebo čištění zubů nezdá jako atraktivní a dramatická akce, pomocí sound designu z nich Wright ždímá napětí. Pouhé mávnutí ruky doprovází svižným ruchem, připomínající spíše projíždějící auto, což vzbuzuje chtěný komický či dramatický efekt. Často je zvukem doprovázen i kamerový švenk.

Pomocí intenzity a síly zvukových efektů pak Wright umocňuje i jednotlivé charaktery postav. Například Gary King (U konce světa), má veškeré pohyby a ruchy velmi intenzivní, ať už řídí auto, pokládá na stůl panáky, mluví, křičí, nebo si jenom upravuje oblečení. To koresponduje s jeho bouřlivou a nezvladatelnou povahou. Kontrastem je pak zbytek jeho party, která je více ukázněná a klidná.

Zvuk pak tvoří i významnou komickou složku. Sound design, například rozbitého skla, skrz které Wrightovy postavy často proskakují, působí až groteskním způsobem, díky pečlivému načasování. Detailní záběr na jednoho z hlavních záporáků je doprovázen zvukem alarmujícího varovného signálu, švenk na bývalou přítelkyni podkresluje ostrý nepříjemný zvuk, připomínající skřípající břitvu – to jsou jen jedny z mnoha příkladů toho, jak důležitá a obohacující zvuková složka může být. 

Extrémním případem je pak Scott Pilgrim proti zbytku světa, ve kterém spoustu zvukových efektů Wright převádí i do obrazu, pomocí nediegetických popisků. Drnčení zvonku tak nejen slyšíme, ale i ,,vidíme”, což skvěle koresponduje s daným žánrem komiksového filmu.

Hudba

Jak už bylo zmíněno, Wright často nad hudbou přemýšlí již při psaní scénáře. Pečlivě vybírá již zpracované písničky, tak aby korespondovaly s tím, co se na plátně děje. Písnička tak často děj rozvíjí a doplňuje. 

Ve filmu U konce světa, když Gary na začátku příběhu při kruhovém sezení říká, že nelituje toho, že s kamarády nikdy nedokončil Zlatou míli, kamera se přibližuje a začne hrát písnička Loaded. V ní se zpívá o svobodě, o touze dělat cokoliv a o nutkání zažít parádní zábavu. Je nám tak hned jasné, že Gary lže a hodlá Zlatou míli opakovat a napravit si tak reputaci.

Nebo pak při pochodu postav do další hospody hraje píseň Alabama song, ve které si zpívá ,,show me the way to the next whiskey bar”.

Pro Wrightovu hudbu je charakteristické i to, že ji postavy často sami poslouchají – jukebox začne hrát Don’t Stop Me Now při mlácení zombie seniora, Scott Pilgrim pak před finálním soubojem dává kapele pokyn k tomu, aby začala hrát tvrdou rockovou píseň… Nejzářnějším příkladem je snímek Baby Driver, kde muzika hraje hlavní roli, jelikož ji náš protagonista neustále poslouchá a kolikrát nevyrazí do zběsilé honičky, dokud si nepustí do MP3 tu správnou muziku. 

Scénář

Jelikož si Edgar Wright scénáře, většinou ve spolupráci s někým, píše, lze v nich také nalézt spoustu motivů, kterých opakovaně užívá. 

Časté je ztvárnění citlivého lidského příběhu, na pozadí extrémních situací, které čerpají z žánrové kinematografie. Vezměme například snímek Soumrak mrtvých – Shaun je příliš pohodlný a bez motivace. Ztrácí svou přítelkyni, není schopen se oprostit od bydlení s kamarádem a pubertálních návyků. Nastávající zombie apokalypsa, pak slouží jako jakýsi wake up call, na základě kterého se Shaun začne snažit něco se svým životem udělat a získat zpátky svou lásku. 

To samé pak u U konce světa, kdy na pozadí invaze mimozemských robotů, sledujeme příběh zničeného přátelství, neschopnosti dospět, zmařených lidských cílů a drogové, potažmo alkoholové závislosti. 

Wright velmi rád využívá takzvaného předznamenání – ve filmu nám nepatrně naznačí, kam se bude děj ubírat. Nejkrásnějším případem je hned úvodní scéna filmu U konce světa, ve které nám vyprávění o studentských létech ihned vyzradí, kam se celý film bude ubírat, ačkoliv to divákovi dojde až při opakovaném zhlédnutí.

Časté jsou také takzvané running gags, čili opakované vtipy objevující se skrz celý film. V Jednotce příliš rychlého nasazení je to například prchající labuť. Nejznámějším gagem je ale skákání přes plot, které se objevuje napříč celou Cornetto trilogy. 

Co dál?

Edgar Wright patří k nejdiskutovanějším a nejsignifikantnějších tvůrcům současné kinematografie. Následující měsíc nás čeká premiéra jeho nového snímku Last Night in Soho, která dle trailerů vypadá jako něco úplně jiného, než na co jsme od tohoto režiséra zvyklí. Vypadá to, že Wright upustí od zběsilých střihových orgií, ve prospěch atmosférického hororu, který vždy toužil natočit. Nezbývá než se těšit na to, čím novým nás tento autor překvapí a napjatě očekávat premiéru, která proběhne již 11. 11. 2021.