Čeští barmani se nejprestižnější barmanské soutěže, The Diageo Reserve World Class Competition, účastnili letos už podruhé. Národní finále, které probíhalo na konci května v pražském Buddha Baru, určilo, že Českou republiku na světovém finále bude reprezentovat Vítězslav Cirok z pražského L´Fleur baru. Ten v srpnu proto odletěl do Kapského města v Jihoafrické republice, kde s dalšími 53 finalisty soutěžil o post nejlepšího barmana světa pro rok 2015. Víťa sice nakonec skončil „až“ třetí, ale i tak se rozhodně dá mluvit o velkém úspěchu české barové scény. S Víťou jsme se sešli v krásném prostředí L´Fleur baru, kde se s námi nejen podělil o své zážitky z Kapského města, ale namíchal nám i jeden ze svých soutěžních koktejlů.
❖ Můžeš na začátek přiblížit celý fenomén World Class?
World Class je pro barmany totéž, co pro sportovce olympiáda. V první řadě to znamená poměřit se s nejlepšími z oboru na domácí scéně. Vítěz pak reprezentuje Českou republiku na světovém finále a už to samo o sobě je obrovská prestiž. Světové finále je náročná několikadenní záležitost. Samotné soutěžení trvalo čtyři dny. Samozřejmě nelze podcenit ani přípravu, která také zabere mnoho času.
❖ Bylo světové finále o hodně náročnější?
Národní finále se odehrává v kratším čase, je i méně disciplín. Ale na světovém finále se člověk musí srovnat s jinými záležitostmi – jak je člověk schopný zvládat stres, jak se vyrovná s pocitem, že má namíchat drink nejvýznamnějším barmanským osobnostem, je to zkrátka více i o té psychice, než jen o zručnosti a zkušenostech. A už jenom to, že je finalistů 54 a ne deset, které navíc všechny znáte.
❖ Jak dlouho ses na světové finále připravoval?
Začal jsem se připravovat okamžitě po skončení českého finále. Dal jsem si asi týden na oddech a hned pak jsme spolu s mým ambassadorem, Petrem Kymlou, začali zjišťovat, co můžeme čekat. Snažil jsem se mít náskok, zjistit, jaké disciplíny byly v minulých letech, protože ta soutěž se až tolik nemění. Prvního července mi přišly oficiální pokyny a zadání. Během dvou měsíců, které zbývaly do odletu, jsem měl vše rozvrženo jak do školy. Dopoledne angličtina, potom za řemeslníkem, sedět doma nad skripty, vymyslet prezentace, vytvořit 22 nových drinků, prostudovat si profily porotců, nevynechat žádný detail.
❖ Takže to není jen o perfektně vyváženém cocktailu…
To určitě ne, musí to celé dávat smysl. Je jedno, čím se inspiruješ, ale za každým drinkem musí být související příběh. Když příběh, tak servis, originální, ale zároveň realizovatelný. Každý krok musí být promyšlený.
❖ A kde ty bereš inspiraci pro své drinky?
Já se vždy u soutěží snažím vymyslet něco, o čem mám pocit, že by nenapadlo nikoho jiného. Třeba u Retro-Disco-Future challenge jsem byl přesvědčen, že většina soutěžících u disco drinku použije disco kouli. A já přišel s Rubikovou kostkou, protože ta v té době 70. a 80. let byla nejprodávanějším artiklem na světě. Stejně jsem pojal i drink, neměl jsem žádné homemade ingredience, ale vše dobové, barevné sirupy, likéry, na což ta porota koukala dost zvláštně. Pointa všeho byla, že ten drink je jako Rubikova kostka – dokud to neposkládáš dohromady, nedává to smysl. Nebo pro kolo Around the World bylo úkolem popsat jedním drinkem vlastní zemi a druhým Jihoafrickou republiku. Zde jsem se inspiroval první botanickou zahradou na světě, která je shodou okolností v Kapském městě. Tím jsem měl příběh sám o sobě. Drink jsem postavil na ginu, který je už sám o sobě florální, a zároveň je gin spjat s Británií, která v Africe měla velký vliv. Servíroval jsem jej uzavřený ve skleničce, aby připomínala skleník. Ozdoba byla z jedlých květin a celé jsem to podpořil levandulovou vonnou tyčinkou.
❖ Nakolik se k příběhům přihlíželo v disciplíně Against the Clock?
Tak je jasné, že tady nebyl příběh stěžejní. Ale když barman dokáže za deset minut namíchat deset drinků v perfektní kvalitě a ještě k nim něco říct, tak mu to jen přidá na bodech. Pro porotce je ideální, když děláte i mluvíte. Tuhle challenge jsem v Praze zkoušel asi šedesátkrát, nahrával se a osekával zbytečné pohyby, celé to zautomatizoval. Zároveň jsem zhustil prezentaci do tří vět ke každému drinku.
❖ A jací byli porotci?
Musím říct, že jsem byl mile překvapen, protože všichni byli přátelští a vstřícní. Hlavně ta soutěž je náročná i pro ně. Denně ochutnat nějakých šedesát drinků a k tomu udržet pozornost a soustředit se na prezentaci každého soutěžícího až do konce. I mezi soutěžícími navzájem nebyla žádná řevnivost. V Kapském městě se sešla barmanská rodina a podle toho jsme se k sobě chovali.
❖ Stíhal jsi sledovat i ostatní soutěžící?
Snažil jsem se jich vidět co nejvíc, ale vždycky když už jsem měl sám pro ten den odmícháno, abych se nerozptyloval. Často jsem se chodil dívat na Filipa Navrátila ze Slovenska, toho jsem viděl asi třikrát. Znám ho i z jiné soutěže a velmi mě překvapilo a potěšilo, jaký kus práce sám na sobě za krátkou dobu odvedl, jak do té World Class profesně vyrostl. Obdivuhodné. A ani Evgeniye Shashina z Ruska jsem si nenechal ujít, ten je momentálně jedním z nejtalentovanějších barmanů vůbec a jeho performance jsou úžasné. A samozřejmě Izraelec Ariel Leizgold, který nás nedávno poctil v L´Fleur svou návštěvou. Také jsem viděl Australana Jacka Sottiho během Against the Clock, ale to se mu moc nepovedlo. Zato to pak dohnal při disciplíně Retro-Disco-Future, jeho levitující drink ještě ten den znal celý svět.
❖ Která disciplína ti nejvíce sedla?
Já si užil úplně všechno, ale nejvíc mě bavila ta poslední, Cape Town Shakedown, v níž jsme měli 24 hodin na vytvoření baru. Mým cílem totiž bylo dostat se do finálové šestky, takže jsem už měl splněno. A zatímco se ostatní hnali za vítězstvím, já byl v klidu a užíval si to. Což bylo docela vtipné, protože v té době už s námi jezdil televizní štáb a vůbec nechápali, že se nestresuji. Pro mě už nebyl důvod. Proto mě docela překvapilo, když mi před vyhlášením začaly chodit zprávy ze světa, že šeptanda mluví o mě a Arielovi jako jasných favoritech, a že to pravděpodobně vyhraju. Já tam stál a říkal jsem si, že to nemůžu vyhrát, vždyť mám rodinu, dvě děti, bar, přece to všechno neopustím. Jak řeknu ženě, že mě celý rok kvůli povinnostem, které z výhry plynou, neuvidí? V tu chvíli jsem to vnímal jako hroznou komplikaci.
❖ Já se tě teď chtěla zeptat, jestli tě během World Class něco nepříjemně zaskočilo a mám pocit, že jsi na to zrovna odpověděl…
No ale vážně. To byl opravdu morální boj. Ona je to skvělá příležitost, cestování, zkušenosti, zážitky. Ale musel bych opustit rodinu, bar, všechno. Tak jsem si řekl, že nechci vyhrát, že chci být druhý a ať vyhraje Ariel. Že i takhle jsem něco dokázal a to mi stačí. No, a oni pak vyhlásili Japonce Michita Kaneka, to nikdo nečekal. Tím teda nechci říct, že by si to nezasloužil, já jeho práci sice neviděl, ale z doslechu vím, že odvedl hezkou a čistou práci, takže vyhrál zaslouženě.
