Code Love jsou nová mladá pražská kapela, která ve druhé polovině roku 2014 zabodovala v playlistu Evropy 2 se singlem From the New World, tehdy však ještě pod názvem kapely Crapfruit. Nyní vydávají album Atlantis, které pokřtili 20. dubna v pražském klubu Roxy a já si s nimi při té příležitosti popovídala o tom, proč změnili název kapely, jak probíhala příprava alba, čemu se kromě muziky ještě věnují a jaké jsou jejich cíle. Křest alba nafotila naše fotografka Kateřina Grünerová.
❖ Můžete se představit našim čtenářům, kteří o vás ještě neslyšeli?
Daniel: Zajisté. Jsme parta kluků z Prahy, která se snaží tvořit moderní hudbu pomocí kytar, ale taky pomocí synťáků, se kterými se tak nějak učíme… V kapele zpívám já, na kytaru hraje můj brácha Matěj, basou nám muziku tvrdí Honza a rytmiku obstarává bubeník Martin.
Honza: Ještě doplním, že hrajeme pop, ale těžko to takhle asi škatulkovat… občas se nám tam míchají i jiné styly, jak je slyšet na našem novém albu (úsměv). Každopádně se ale snažíme, aby naše věci zněly moderně, snažíme se držet krok se současnou světovou tvorbou.
❖ Dříve jste fungovali pod názvem Crapfruit, teď jste se přejmenovali na Code Love. Proč ta změna?
Daniel: O změně jména jsme uvažovali už před vydáním našeho prvního singlu From the New World, jenže nás nenapadlo nic kloudnýho, a tak jsme zůstali CRAPFRUIT – je to originální a nechystali jsme se dobýt svět. Nikdy jsme si nemysleli, že bysme se mohli dostat do širšího povědomí, než jsou naši kámoši a známí, ale ono to tak nějak přišlo s těma rádiama (Expres a pak E2), a tak čím dál tím víc lidí nám říkalo, že stávající název CRAPFRUIT je dost divný vídat v playlistech rádií vedle jmen jako je COLDPLAY, CHARLI XCX, CALVIN HARRIS atd. My si stáli za svým, že je to název originální a když ho zadáte např. do Google, tak vám vyjede jen ta naše kapela. Jenže postupem času jsme to začali taky pociťovat a touha po novým jménu začala sílit s blížícím se vydáním našeho debutového CD. Jednou jsme se rozhodli, že to prostě změníme. Chtěli jsme buď CD Atlantis vydat pod novým jménem, nebo navždy zůstat CRAPFRUIT a už to nikdy neměnit. Jenže jak jsem říkal, cejtili jsme, že by to k naší hudbě chtělo nějakej dospělejší název a tak jsme celkem rychle, dá se říct ze dne na den, vybrali název CODE LOVE a jsme s ním spokojený. Zajímavý je, že teď nám zpětně spousta lidí, co nám vyčítala název CRAPFRUIT, tvrdí, že to bylo mnohem lepší než teď. Naopak lidi z oboru – a troufnu si říct dost zkušení a znalí – nás za změnu názvu pochválili. Můžu snad za všechny říct, že jsme s tím názvem s klukama všichni spokojení.
Honza: Jasně, to mohu jen potvrdit! Nový název se nám moc líbí, pokaždé, když ho vidím někde napsaný, nebo slyším, jsem opravdu rád, že jsme tu změnu udělali. A to i navzdory občasným negativním reakcím. Vždycky, když se o tom s někým bavím, říkám, že tu změnu jsme udělali hlavně kvůli sobě. A tak to také je.
❖ Nebojíte se, že vám změna jména uškodí? Přece jen jste jako kapela Crapfruit bodovali se svým singlem From the New World v playlistu Evropy 2…
Daniel: Je to určitě svým způsobem ošidný měnit tak zásadní věc, jakou název kapely bezpochyby je, zvlášť po dosaženým úspěchu takovýhleho rozměru. My ale věříme, že si nás fanoušci, kterým za to stojíme a kterým se naše hudba líbí, najdou i pod novým názvem, a že si na něj zvyknou a přijmou ho. Obavy byly, nejsou a nebudou (úsměv).
Honza: Přesně tak! Dokonce si myslím, že by nám naopak mohl do budoucna uškodit ten starý název, vzhledem k tomu, jakým směrem se chceme ubírat a čeho chceme dosáhnout…
❖ 20. dubna jste pokřtili novou desku Atlantis v pražském klubu Roxy. Jak to probíhalo?
Daniel: Křest byl moc fajn. Myslím, že to lidi bavilo a mě osobně to bavilo moc a vážně jsem si ten koncert užil. Víceméně všechno klaplo tak, jak jsme plánovali… Jediný, co by se tomu dalo vytknout, je, že nám pár lidí (od fochu) řeklo, že jsme neměli tak dobrej zvuk jako na jiných koncertech. Bohužel, to se stává, ale příště si na to dáme pozor. Myslím ale, že jsme se dostatečně poučili.
Honza: Ano ano, poučili. Ale je to zkrátka vývoj, stále je co zlepšovat. Důležité je, že si to uvědomujeme. S klukama nás ještě mrzelo, že nemohla dorazit třetí kmotřička alba. Ale Filip s Kubou se toho zhostili výborně! Jinak koncert byl opravdu fajn. Měli jsme skvělé publikum, které nám dávalo najevo, že ho to baví. A to je to hlavní! Tímto chci ještě poděkovat kapele I Love You Honey Bunny, že atmosféru v Roxy tak dobře nastartovala (úsměv).
❖ Jak u vás probíhala příprava alba?
Daniel: Když se na to podívám zpětně, album vznikalo podle mě dost nerozvážně a chaoticky. Neměli jsme žádnej celkovej koncept ani dopsaný všechny písničky, když jsme přišli nahrávat do studia, takže jsme jednotlivý skladby dotvářeli třeba i ve studiu, což bylo dost časově i nervově náročný. Bylo to dost chaotický, vlastně jsme moc nevěděli, kterým směrem se vydat a na každý sezení do studia jsme přišli s jiným pohledem na věc. Proto je na albu dost písniček, který se zvukově liší, což si myslím, že nakonec není na škodu, protože si každej najde co se mu líbí – snad (úsměv). Texty píšu jen já, občas si řeknu o pomoc, ale většinou to chci mít podle sebe, protože do každý písničky vkládám jasnou myšlenku a tu dovedu nejlíp popsat a vyjádřit asi sám. S hudbou je to na tomhle albu tak, že základní motivy všech písniček jsem přinesl do zkušebny sám s nějakou celkovou představou a společně s klukama jsme to celý doladili. Jinak o textu se nepřeme, ani nevím jestli kluci vědí, o čem jednotlivý písničky jsou (smích). Občas se dohadujeme, kde má co kdo zahrát a já osobně mívám problém někomu ustoupit – musí to bejt fakt dobrý, abych ustoupil (smích) – protože jak jsem říkal, mám o tý písničce dopředu už nějakou konkrétní představu (když ne o celý, tak určitě o zásadních částí).
Honza: (smích) Tak to je pravda! Ne, podle mne je to takhle v pořádku. U těchto věcí je opravdu nejlepší, když se konceptu věnuje co nejméně lidí (nejlépe jen sám autor). Více mozků může snadno narušit kontinuálnost konceptu, původní myšlenku atd. Ale samozřejmě to nemusí platit vždy, o tom je vlastně celá umělecká tvorba – že vše je velmi subjektivní a vlastně dá se říct „bez pravidel“.
Jak zmiňoval Dan, on přinese nějaký nápad – např. melodii, kterou postupně doplní textem a společně pak ladíme stavbu songu, jednotlivé nástroje atd.
To, že album vznikalo poněkud neorganizovaně, je to pravda, ale zase je to ten vývoj. Album jsme nahrávali poprvé, příště už budeme vědět (úsměv).
A ještě jedna poznámka (smích) – vím, o čem písničky jsou, i když pravda… Dan má v textech zakódovanou spoustu věcí, které si člověk uvědomuje třeba postupně. Ale mně se to takhle líbí…
❖ Deska se jmenuje Altantis – proč zrovna tenhle název?
Daniel: Myslím, že název Atlantis krásně tématicky zastřešuje témata, který jsou zahrnutý v jednotlivých textech písniček. Je to hledání něčeho krásnýho a opravdu chtěnýho (i když třeba člověk neví, co to přesně je, kde to má hledat, nebo neví, jak to vypadá, ale prostě to tak nějak cejtí). Pro mě má Atlantis určitě víc významů. Osobně si myslím, že nějakou Atlantidu má každej z nás. Něco, po čem toužíme, ale ne a ne to najít. Hlavní je podle mě nepřestat, viz písnička FEARS (úsměv). Já nepřestal a jednu ze svých Atlantid mám doma. Jinak hledačům opravdové bájné Atlantidy držím palce, určitě se přijedu podívat, až se bude vědět, kde to je.
Honza: Dan to úplně vystihl, nemám co dodat (úsměv).
❖ S novým názvem kapely fungujete poměrně krátce, čeho byste chtěli v dohledné době dosáhnout?
Daniel: V dohledné době nás čeká spíš letní pauza, kterou já osobně chci využít k tvorbě věcí na další desku, o který už mám trochu konkrétnější představy, než jsme měli o Atlantis. Chci si dát pozor na všechny věci, který jsme u desky Atlantis mohli udělat jinak (ne líp, ale jinak – možná by to bylo lepší, možná ne). Jinak pár nových písniček už máme rozepsaných a myslím, že další počin bude rozhodně velký krok dopředu.
Honza: Krom vymýšlení nových věcí budeme ladit i celkovou organizaci kapely. Dalším a velkým cílem je pak koncertní šňůra, turné a napřesrok určitě nějaké festivaly.
❖ Čemu se věnujete kromě kapely?
Daniel: Já jsem v posledním ročníku na VŠ a snažím se úspěšně dodělat zkouškový období, aby mě pustili ke státnicím v květnu. Jinak brigády a částečný úvazek jako účetní – ale kasu kapely drží Honza (úsměv).
Honza: Jojo, mám rád věci v pořádku a pod kontrolou… Jinak se věnuju grafice, ilustracím a fotografování.
❖ Kdybyste mi měli říct jeden váš hudební vzor – kdo by to byl?
Daniel: Já mám vzorů víc a po nějakým čase se mi to mění, ale pokud chceš jen jedno jméno, tak kdo mě určitě ovlivnil nejzásadněji, co se hudby týče, tak je to určitě Chris Martin a celá jeho suprová kapela.
Honza: Mám to stejné jako Dan, hodně vzorů a mění se to. A říct jen jediný vzor je opravdu těžké… Pro tuhle chvíli – zítra to bude zase jinak (smích) – jsou to Arctic Monkeys.
❖ Čemu byste se ve svojí hudební kariéře chtěli určitě vyhnout?
Daniel: Neúspěchu (smích). Ne, určitě bych se chtěl vyhnout zlým lidem. To je to nejhorší, co tě může potkat.
Honza: Já bych se chtěl určitě vyhnout sporům uvnitř kapely. Kapela musí fungovat nejen po stránce „produkční“, ale i po stránce vztahů mezi jejími členy (a samozřejmě po mnoha dalších stránkách). Vše to jde ruku v ruce (úsměv).
