IM CYBER je jedna z nejdéle hrajících DJek v České republice, řadu let se věnovala drum’n’bassu a nedávno našla zalíbení v deep houseu.
Sešly jsme se v kavárně na Letné, kam přišla se svou boxerkou Eliškou a popovídaly si o jejím loňském hraní ve Spojených arabských emirátech, o pozici ambasadorky značky PUMA, nové hudební škole Musartedo nebo o sobotní party v Radosti FX.
❖ Začal rok 2016, dáváš si nějaký novoroční předsevzetí?
Svým způsobem jo. Mám vizi, kdo bych chtěla na konci roku být. A k tomu potřebuju v něčem dál pokračovat, v něčem udělat nějaký změny a v něčem se naučit nový skillz. Konkrétně ti to ale neřeknu.
❖ V posledních asi dvou letech se v souvislosti s tebou mluví hodně o tvým přechodu z dnb na deep house, jak to momentálně je? A co bylo tím hlavním impulsem, tím momentem, kdy sis řekla, že je čas pro tu změnu?
Šla jsem za svým srdcem… To je klišé, co? Haha. Ale vážně, hudba je přece o emocích, tak jsem udělala to, co jsem cítila. I za cenu toho, že se budu v tom novým stylu hledat, nesu v sobě šestnáct let tuněný program se zlomeným beatem, nemám zdaleka takový přehled jako ostatní a neschovám svoje strachy a nejistoty za bezpečí stereotypů. Stále si vlastně v porovnání s drum’n‘bassem připadám jako začátečník. Ale baví mě to, je to tak správně. I když ten strach je u mě trochu kapitola sama pro sebe.
❖ Ale nepovídej. Po tolika letech?
No jo, prostě jsou takový typy lidí. Nedávno mi vyprávěl úplně největší pán Jiří Korn, jak s tím taky celý život bojuje a že když ho strach během vystoupení ovládne, je to jeho zpívání o celou polovinu horší, než může být. Přesně tak to je. Neuvolníš se, nechytíš flow, nedáš to ven. Na druhou stranu strach tě nutí makat. Takže dobrý sluha, ale zlý pán. Asi jako všechno, co v sobě člověk nemá vybalancovaný, viď.
No ale zpátky k těm stylům – jak jsem si od drum’n’bassu odpočinula, tak mě baví si ho občas zase zahrát. Nedávno jsem v Brně dávala set ze starých vinylů a to byl pro mě fakt zážitek. Jedna věc jsou starý pecky, se kterými máš spojený ty různý osobní příběhy, ale připomněla jsem si taky, jak je to mixování z desek boží. Máš jen uši a makáš. Ať si každej hraje z čeho chce, ale je dobrý vědět, že i samotná forma DJingu v tobě dokáže vytvořit specifickou emoci.
❖ Jaký jsou pro tebe zásadní rozdíly mezi party, kde hraješ dnb a party, kde hraješ house?
Dřív bych ti řekla, že ve spoustě věcech, v lidech… Ale ono fakt záleží. Jsou akce, ze kterých kdyby sis pustila video bez zvuku a nekoukala, v jakým rytmu se lidi pohybujou, tak nejspíš vůbec nepoznáš, jestli to byla party se Spectrasoul nebo s Kollektiv Turmstrasse. Spíš než žánr to všechno specifikuje asi nálada hudby a její vyspělost. Taky záleží, jak to má parta, která konkrétní party dělá, nebo na jakou klientelu je zaměřenej klub.
❖ Minulej rok jsi hrála ve Spojených arabských emirátech, jak ses tam dostala a jaký to tam bylo? Jak moc je to odlišný od parties v ČR?
Začalo to tím, že jsem hrála loni na jaře v Kataru, za což může můj kamarád Milan Spiller, který už dost dlouho žije v Emirátech a spolupracuje mimo jiný na designech těch jejich hotelových paláců. Zjistil, že v jednom z nich mají super rooftop klub, kde se hraje deep house a bookujou tam jen DJky. Nakonec jsem teda díky němu byla jednou z nich i já a dva týdny po mě Ladida. Celá ta cesta byla úlet.
Nejdřív vůbec nevíš, co máš čekat, máma ti plná strachu nabalí spoustu šátků a zakáže vzít cokoliv, v čem vypadáš aspoň trochu sexy. A pak je to tak, že několik dní žiješ jako princezna, v absolutním luxusu, a ty jehly, který jsi na poslední chvíli z kufru vyhodila, ti strašně chyběj. Samotná party byla ok – pro lidi, co mají peníze a kultivovaný hudební vkus. Hrály na ní ještě dvě Američanky, Ukrajinka a Britka. Překvapilo mě, jak kvalitní měly všechny selekci. Ten koncept je vlastně sympatickej – prvoplánový obal (zveme jen holky) má neprvoplánový obsah (nehrajeme píčoviny).
❖ Ty jsi tam tehdy strávila celý týden, ne? Cos tam celou dobu dělala?
Tři dny jsem strávila na tom hotelu, kde je jedenáct restaurací s kuchyněmi z celýho světa, jazz club, ten taneční klub, soukromá pláž, spousta milých hostů, personál, který dělá všechno, co ti na očích vidí… Takže byť izolace, tak mě to v ní dost bavilo haha. No ale úplně skvělý vzpomínky mám i na boat party s partou místních expatů – volný moře, spousta nových kámošů ze všech koutů světa, z toho asi deset DJů, který hrají skvělý house, západ slunce nad těma mrakodrapama v dálce…
❖ Ježíš, to krásný! Já bych se tam asi rozbrečela. A ty šátky, co ti nabalila maminka, jsi potřebovala?
Já jsem taky brečela! Hele žádný šátky neproběhly. A vůbec, tady má ten arabskej svět dost pokřivenej obraz… Přitom se v něm dá snadno naučit chodit tak, aby ses tam měla dobře a bezpečně. Takže ráda pojedu třeba do Abu Dhabi, Dubaje nebo do Doha, kde je hodně vysoký životní standard a spousta věcí funguje mnohem líp než u nás.
Při návštěvě mešity si ten šátek od maminky a dlouhou sukni vezmu a taky respektuju slušný upozornění v hotelový restauraci, že tam mají muslimští hosté brunch a bylo by vhodný si přes to průhledný tílko ještě něco vzít. Na druhou stranu, když jednoho rána do Four Seasons hotelu vrazili přímo z večírku tři kluci a jedna holka, která na sobě měla jen plavky a pánský sako, že se jdou nasnídat, přitom nikdo z nich nebyl host, stejně nás přivítali. A najedli jsme se. Takže můžeš v podstatě cokoliv. Jen si musíš dobře vybrat kdy, kde a s kým.
❖ A tak se ti tam líbilo, až jsi byla v Emirátech po půl roce znovu…
No vlastně jsi to řekla úplně přesně. Někde na drinku jsem kamarádovi Martinovi Vrbovi vyprávěla o tom výletu do Kataru a jak jsem pochopila všechny moje kámoše, co do Emirátů pravidelně jezdí nebo se tam přestěhovali za prací. On v Zálivu už dlouho působí se svojí firmou v oblasti lékařský péče, má to jako svůj druhý domov a zrovna připravoval koncert MIG21 v Abu Dhabí. A neměl na tu akci DJe, tak mě přidal do party.
❖ Do hodně vtipný party!
Nás tam jelo z Prahy nakonec asi dvacet, samý super lidi, totální souznění. Tentokrát to bylo zase jiný, ale stejně skvělý. Čtyři dny koupání a opalování na pláži, kde jsme poslední večer i hráli. Výtěžek z koncertu a z dražby desky MIGů, která na něm proběhla, šel na konto Člověka v tísni. Taky jsme byli pozvaný na velbloudí farmu na poušť.
Překvapilo mě, jak to tam mají krásný – úplně narovnaný kamínkový písek všude na zemi, speciální bazén, ve kterým plavou úplně nádherný zvířata… Pán, kterýmu to patří, chová hlavně závodní velbloudy, jeden stojí třeba i několik milionů dirhamů, a podle toho je o ně postaráno.
❖ A byli jste v Abu Dhabí i v nějakých klubech?
Někdo jo, ale já jsem na to tehdy neměla nějak náladu. Nicméně noční Abu Dhabí jsem si užila o necelý měsíc později na Formuli 1, kam ten samý pán, co má ty velbloudy, pozval na svoji jachtu, zaparkovanou hned u závodního okruhu, i několik lidí z Čech. Hodně crazy víkend, během kterýho jsme prolezli právě i několik klubů.
No a co bych ti k nim řekla… Chtějí tam mít všechno nejlepší a jsou ochotný do toho investovat cokoliv, což je vidět i slyšet. Nejvíc mě to nakonec bavilo na tý samý pláži, kde jsme byli s MIGama a kde hrál tentokrát John Digweed. Byl skvělej!
❖ A asi ani tohle nebyla tvoje poslední cesta do Zálivu…?
No já bych si přála, aby to byl jen začátek, ale uvidíme, jak příznivý budou konstelace. Máme nějaký plány s designérem Pavlem Šťastným, se kterým jsme se skamarádili na tom výletě s MIGama a který je už dlouho aktivní v představování arabský kultury tady a český tam projektem Art of Culture Diversities. Právě teď je v Ománu s delegací našeho ministra zahraničí. Takže je šance, že si zahraju i v Muscatu. Držte nám palce.
❖ Řekla bys o Abu Dhabí nebo Kataru, že to bylo tvoje nejlepší hraní za loňský rok, nebo máš ty nejlepší vzpomínky na nějakou jinou akci?
No spíš nejzajímavější. Ono každý hraní může být nejlepší podle nějakýho jinýho kritéria, takže ti radši neřeknu žádný.
❖ Jak podle tebe vypadá ideální party z pohledu DJky a z pohledu návštěvníka?
Podle mě úplně stejně. Jako DJ se chceš podílet na party, na který by ses sama cítila dobře i jako návštěvník. Takže komfort, příjemná energie, kvalitní zvuk, dobrá hudební dramaturgie a super lidi, mezi kterýma jsou tví kámoši.
❖ Vím, že jsi taky učila mixovat, chystáš pro letošek nějaký kursy?
Právě se otevírá nová hudební škola Musartedo, která by měla nabídnout ucelený vzdělání na profi úrovni všem, kdo se chtějí naučit DJovat a produkovat. Něco, co už dlouho jede ve všech Berlínech a Londýnech a co nám tady chybělo. Bude tam učit spousta šikovných jmen ze scény jako jsou Risto, Subgate nebo Filip TBC, ale i lidi, který se věnují komponování nebo zvuku v úplně jiný než elektronický hudbě.
Například Jarda Helešic a Robert Jíša. No a já tam budu učit základy DJingu, práci se Seratem a podílet se na přednáškách o sebeprezentaci. Sama se chystám navštěvovat spoustu kurzů a workshopů, to prostředí je neuvěřitelně inspirativní.
❖ Mimo jiné děláš taky ambasadorku značce PUMA, jaká móda ti nejvíc vyhovuje a kde se v Praze necháváš zkrášlovat?
Jojo, s Pumou jsme velký kámoši už několik let a strašně mě ta spolupráce ba. Vlastně jsem díky ní pronikla do cool světa tenisek a tahle moje vášeň se dostala tak daleko, že mám momentálně doma asi 50 párů všech možných střihů a barevných kombinací a když se někam chystám, stejně mám pocit, že jich stále není dost. Baví mě sportovní elegance – šaty s teniskama nebo naopak boyfriend džíny s podpatkama.
Když potřebuju sehnat něco konkrétního, nebo si nejsem jistá, jestli mám ten styling v pohodě, mam na telefonu kamarádku Týnu Poliček. Už ode mě takhle dostala spoustu fotek, jak vrávorám vyfintěná na míse od záchodu, nebo na vaně. Co se týče toho zkrášlování, tak momentálně trávím nejvíc času v ECO Salon Rolland, kde mají úplně super organický produkty na obličej a tělo i na vlasy. V mojí koupelně to vypadá skoro stejně jako v jejich showroomu hehe. Jsem na tyhle beauty věci fakt úchyl. V Rollandu ze mě taky dělají blondýnu. Na kosmetickou péči chodím k mojí kamarádce Martičce do Oskara, kterou bych neměnila za nic na světě.
❖ Kdyby za tebou přišla mladá začínající DJka, měla bys pro ni nějakou osvědčenou radu do začátků?
Běž si za svým snem, dej tomu čas, moc si na sobě neulítávej a nezneužívej toho, že jsi holka, protože se to proti tobě otočí.
❖ Kde tě můžeme v nejbližší době vidět?
Tenhle měsíc jen v Praze. Cestování zase začíná až v březnu. Takže… V sobotu v Radosti FX, která teď zažívá comeback – ti noví majitelé se strašně snaží a dělají to dobře. Jako hlavní host tam bude DJ Milos, což je úplně boží DJ a producent z Bratislavy. Toho si nenechte ujít. V sobotu 13. února hrajeme s Ristem ve 2. patře a v pátek 19. února s Loutkou a s Maniem v Roxy – na obojí se taky moc těším.
27. února máme večer s Eddie Murem v mým oblíbeným Groove Baru a určitě na mě narazíte i v Bugsy’s Baru, kde to taky miluju a teď jim pomáhám s novou hudební dramaturgií. No a mělo by se pomalu vědět, že během jara se v Praze otevře nový klub Le Valmont, což bude velká pecka – stay tuned.)
❖ Jakou jsi v poslední době četla zajímavou knihu / viděla film / byla v super restauraci / viděla seriál / slyšela hudební album?
Naposledy jsem přečetla „Podvolení“ od Houellebecqa a obrovskej komiks „Witchblade“, teď začínám posledního Umberta Eca -„Nulté číslo“. Z filmů mě bavily Victoria, Love a Domácí péče, seriály momentálně zase nestihám, ale aspoň na Mad Meny, který běží s titulkama na ČT2, se vždycky zpětně podívám. Nedávno jsem se zase skvěle přejedla v Sasazu.
A hudby je strašně moc… Díky festivalu Spectaculare jsem třeba objevila vibrafonistu Masayoshiho Fujita. Jeho koncert v Akropoli byl tak působivej, že jsem si tam od něj rovnou koupila vinyl. Nejvíc teď ale jedu úplně všechno od Kollektiv Turmstrasse, který budou v pátek v Roxy. Ti jsou teď moji úplně „fejvrit“ do sluchátek i na hraní.
