Dokument Rozsviť světlo, ať je vidět (2023)

9. 12. 2023

256

František Moravec není jediný punker, který dokáže dělat hudbu k pohádkám. Miroslav Wanek možná nedosahuje jeho proslulosti v mainstreamu, ale mezi fanoušky alternativní a punkové hudby je se svou kapelou Už jsme doma dnes legendou a stálicí. A díky dlouhé spolupráci s výtvarníkem Martinem Velíškem zná jeho tvorbu skoro každý. Spolupracovali totiž na filmu Fimfárum. Více než třicetiletou historii jejich přátelství mapuje dokument Rozsviť světlo, ať je vidět. Pro fanoušky punku i Velíškovy tvorby bude zážitkem, pro ostatní možná zajímavým kukátkem do alternativního světa.

Historie punkové či chcete-li avantgardní rockové kapely Už jsme doma se začala psát v severočeských Teplicích už v roce 1985. Tohle nepříliš optimistické místo je skvělým podhoubím pro punkovou hudbu. Ostatně pochází také Šanov 1, který se narodil o dva roky později. Už jsme doma ale vznikla na ruinách další vpravdě ikonické punkové formace FPB, kterou založil právě Miroslav Wanek o pět let dříve. Na hudební scéně totalitního Československa (přirozeně té neoficiální) byla opravdovým zjevením a jednou z prvních autenticky punkových formací (Visací zámek vznikl v roce 1982, Tři sestry 1985), snad jen kultovní The Plastic People of the Universe jsou starší (1968).

Silné osobnosti a o to silnější démoni

Geniální marketingový textař František Moravec, alias Lou Fanánek Hagen, má na kontě celou řadu hudebních ocenění i marketingových cen, a je bezesporu popkulturní celebritou. Přesto jej Miroslav Wanek dokázal něčím trumfnout – může se totiž pochlubit Českým lvem, vlastně dokonce dvěma. Může za to jeho dlouholeté přátelství s malířem a výtvarníkem Martinem Velíškem. Ten jej totiž přizval ke spolupráci na obou pokračováních animovaného zpracování Werichova Fimfára, pro které napsal Wanek hudbu. Velíšek je naopak dvorním výtvarníkem Už jsme doma a po celou dobu existence kapely určuje její grafický výraz. I díky tomu je již s touto hudební formací neodmyslitelně spojen a je považován za nejhrajícího člena Už jsme doma.

Jenže jak už to tak bývá, oč silnější, výraznější a vyhraněnější osobnost, o to silnější démoni se jí staví do cesty. U Martina Velíška byl tím nejsilnějším alkohol. Závislost postupně rostla a tvořit pro něj bylo stále obtížnější. Postupně přicházel o zakázky, nebyl schopen dodržet termíny vůči kapele, ale ani jinde. A vlastně začal zjišťovat, že práce ho zase až tolik nebaví. V té nejtěžší chvíli měl štěstí na lidi kolem sebe. Jedním z hlavních hybatelů byl právě Wanek, který – spolu s dalšími přáteli – přiměl Velíška nastoupit do protialkoholické léčebny v Kroměříži. A tak možná ke vzniku oblíbených snímků Finfárum přispěl více než jen hudbou.

Normální jiný svět

Dokument Rozsviť světlo, ať je vidět má za sebou celkem pohnutou historii. Začal vznikat v době, kdy Velíšek svůj boj s alkoholovou závislostí prohrával. Naopak Už jsme doma zažívali postupný růst popularity, když začali více koncertovat i za hranicemi Česka. Hráli těsně po skončení války v bývalé Jugoslávii, ale i jinde. Jako správní punkeři byli tam, kde se měnil svět. Současně ale nezapomínali ani na přátele, zejména Velíška. Na dokumentu začal pracovat scenárista a režisér Václav Kučera, který již s rockovou scénou má zkušenosti a je podepsán i pod několika díly „Příběhů slavných“. Po jeho smrti v roce 2019 je dokončil Radim Špaček, který se mimo jiné podílel na populárních seriálech Svět pod hlavou a Život a doba soudce A. K. Využil ale Kučerova scénáře. Ostatně nebyla to jediná změna v tvůrčím týmu, jen tři měsíce po Kučerovi zemřel i producent Romek Hanzlík, který se dokonce v dokumentu krátce objeví.

Obrovským štěstím snímku Rozsviť světlo, ať je vidět je zajímavé téma a dynamická Wanekova osobnost. Jinak jde totiž o klasický produkt české dokumentární školy vedený jasným pravidlem: nuda musí být vidět, jinak to není umění. Vlastně dost nenápadité vyprávění, spousta mluvících hlav a monologů přímo otevírá cestu k tomu, že divák bude chtít ze sálu utéct. Ale pozor, tady to opravdu neplatí! Rekapitulace dnes už skoro čtyř desítek Wanekova tvůrčího života, jeho zvláštní a zajímavá osobnost udržující dynamiku a opravdu těžké okamžiky Velíškova boje s démonem zvaným alkohol. To jsou věci, které vás v sále nejen udrží, ale nedovolí vám ani spustit oči z plátna. No, a samozřejmě, pokud máte rádi punkovou hudbu, tenhle žánr si v kinech moc neposlechnete. A Už jsme doma to zní pořád skvěle!