Výstava Dědičná zvířena je letošní vlajkovou lodí edukační platformy STUDIO GFDP Galerie Františka Drtikola Příbram. Až do 12. září představuje výjimečné propojení užité tvorby designérky Libuše Niklové a jejího syna, umělce Petra Nikla. Ikonické nafukovací hračky Libuše Niklové se symbolicky setkají s novou sérií skleněných loutek, které Petr Nikl vytvořil ve spolupráci se sklářem Martinem Janeckým.
Na odborném vedení výstavy se podílí Petr Nikl a Magda Danel. Kurátorskou roli však tentokrát výjimečně převzal třináctiletý autistický chlapec Daniel Bouška, který disponuje mimořádně hlubokými znalostmi tvorby obou autorů. Daniel výstavou nejen provede návštěvníky, ale stane se i hlasem jejího kurátorského konceptu. Výstava pracuje s texty z knihy Libuše Niklová od autorky Terezy Bruthansové, kterou Daniel Bouška dokáže celou téměř citovat. Hračky Libuše Niklové byly do výstavy zapůjčeny ze soukromé sbírky Lukáše Tomana.
Výstava nabízí dialog mezi dvěma generacemi, materiály i výtvarnými přístupy a tematicky se noří do světa dětství, paměti a formování identity. Skrze poetiku i hravost zkoumá, jaké stopy zanechává dětství v našem vnímání světa i sebe sama. „Při navrhování jednotlivých zvířátek jsem brala zřetel především na to, aby dítě mělo možnost hrát si s hračkou co nejtvořivěji. Jelikož jsou zvířátka pružná a ohebná, může dítě napodobovat plížení, protahování, mňoukání tak, jak to odpozoruje v přírodě, jako by hrálo divadlo s loutkami, na rozdíl od jiných hraček, které se pohybují buď na setrvačník, nebo klíček, kde je dítě jen pasivním pozorovatelem,“ Libuše Niklová, 1964 (z knihy Terezy Bruthansové: Libuše Niklová, Arbor vitae societas, 2010).
„V průběhu let jsem se mnohokrát přesvědčil, jakou asociativní schopností maminčiny objekty vyzařují. Kolika dětem prošly rukama do vzpomínek a staly se součástí vjemu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Na rozdíl od hraček ze dřeva nebo kovu umožňovaly mačkání, tahání a stlačování, tím se intenzivně zabydlely v hmatové, čichové, zrakové i sluchové paměti. Ovlivnily mé pozdější vnímání. Musel jsem se podílet na jejich obživnutí, vdechnout jim tvar, ucítit vůni plastu a zbytků bývalého dechu. Provést na nich cosi, co připomínalo umělé dýchání. Postupně začal vzduch uvnitř klást větší a větší odpor, až došlo k zázračnému vypnutí. Lapal jsem po dechu a brněly mě rty. Uvnitř hraček vzdušné sochy spí,“ Petr Nikl, 2010 (z knihy Terezy Bruthansové: Libuše Niklová, Arbor vitae societas, 2010).
Výstava Dědičná zvířena je součástí dlouhodobého tematického cyklu Dítě, který GFDP zahájilo v loňském roce výstavou Vnitřní dítě autora Androse Forose. Tento projekt byl nominován Českou akademií vizuálního umění v kategorii Objev roku. Cyklus zkoumá dětství jako formativní období, které významně ovlivňuje vnímání reality, imaginaci i identitu. Paralelně s Dědičnou zvířenou probíhá také výstava BOND mladé slovenské umělkyně Lilly Gombos, která ve své tvorbě mimo jiné zkoumá vztah těla, zárodku a prostoru.
Za zapůjčení hraček Libuše Niklové patří poděkování sběrateli Lukáši Tomanovi.
