Nejnovější sbírka poezie Miloše Doležala, Česká litanie, je specifickým básnickým exkursem do české historie nahlížené skrze množství vybraných osobností kultury a veřejného života. Texty, které vznikaly v letech 2012-2024 vydalo nakladatelství Revolver Revue v prosinci minulého roku a spoluprací s editorem Janem Wiendlem navazuje Doležal na úspěšnou sbírku Jana bude brzy sbírat lipový květ, jež byla v roce 2022 oceněna Magnesií Literou.
Úvodní citát Ivana Diviše napovídá, jakou perspektivou budou dějiny naší země nahlíženy: „Čechy jsou pacient, trpící chronickou exhaustivní depresí. Ano, Čechy dnes nepatří do historie, ale do somatiky: na psychiatrickou kliniku.“ Počínaje smrtí Bedřicha Smetany v ústavu pro choromyslné, konče odchody básníků Antonína Brouska, Zbyňka Hejdy nebo Pavla Krále procházíme časem od konce 19. století až po současnost.
Jedním ze základních témat poezie Miloše Doležala je smrt a také v České litanii je smrt a konečnost lidského bytí ústředním motivem, skrze nějž můžeme nahlížet události všední i historicky zásadní. Umírání je v básních prezentováno v mnoha různých podobách a odstínech, čteme o šílenství, mdlobách, sebevraždách, vraždách, nehodách a pohřbech. Důležitou roli v soudržnosti sbírky sehrává grafická úprava Luboše Drtiny, názvy jednotlivých básní mají podobu náhrobních kamenů, ilustrace doprovázející texty působí silným kontrastem černé a růžové barvy, což podtrhuje celkový dojem z četby.
Kontrast vysokého a nízkého je často tím, co dodává Doležalovým veršům na působivosti. Detaily každodenního života se střetávají se smrtí, zatímco svět kráčí bez ustání vpřed…
Sbírka poezie Miloše Doležala, Česká litanie, je básnickým exkursem do české historie nahlížené skrze množství vybraných osobností kultury.
Básně ve volném verši jsou často rýmované a uspořádané do nepravidelných strofických útvarů, setkávají se v nich osobnosti propojené leckdy nečekanými společnými vlastnostmi – autoři z Vysočiny, tiskaři, grafici, básníci-vojáci, ornitologové apod. V jednotlivých detailech ze života tematizovaných osob vychází Doležal ze své dokumentární a publicistické praxe, ve které pracuje zejména s obdobím dvou totalit moderních českých dějin. Využitím osudů konkrétních lidí se mu daří zpřítomnit historii, přiblížit ji na úroveň lidského kontaktu. Této blízkosti je dosaženo nejenom erudovanou detailností, ale také značně familiárním způsobem oslovování – Daník Reynek, Jeník Zerzavý nebo Joska Hiršal. Uvedené příklady naznačují ještě jeden významný aspekt Doležalova náhledu historie v České litanii, jedná se o dějiny sledované téměř výhradně perspektivou mužů, pokud se ve sbírce objevují osudy žen, jedná se čistě o doplnění těch mužských.
Sbírku uzavírá titulní báseň Česká litanie, která se spolu s první básní, Bedřich Smetana v ústavu choromyslných v Praze – Kateřinkách, jediná skutečně vyznačuje znaky žánru litanie, modlitby tvořené řadou oslovení a opakujícím se refrénem. Mluvčí básně však neoslovuje svaté nebo samotné charaktery sbírky, ale jejich pozůstalosti, useknuté či prostřelené části těl, počty dioptrií, jejich obuv, pokrývky hlavy nebo domácí mazlíčky. I tato specifická modlitba v sobě snoubí vysoké s nízkým, ironii se sarkasmem a vypovídá o tom, jakým způsobem by měl čtenář k textu i české historii přistupovat – nebrat ji možná tak úplně vážně.
KNIHA: ČESKÁ LITANIE
Autor: Miloš Doležal
Rok vydání: 2024
Editor: Jan Wiendl
Nakladatelství: Revolver Revue
