Národní divadlo obnovilo divácky úspěšnou sérii prohlídek svých tří činoherních scén – historické budovy, Nové scény a Stavovského divadla. První z nich, Výprava, začínala v samotném Národním divadle na břehu Vltavy. Následovat bude Šaráda na Nové scéně a Zábor ve Stavovském divadle.
Na těchto prohlídkách je kouzelné hlavně to, že se dostanete tam, kam běžně divák nenahlédne. No vážně. Kdo z běžných smrtelníků může říct, že stál na jevišti Národního divadla? Já, po Výpravě, jež se konala 28. května, to říct mohu.
Jednotlivé výpravy, které jsou pro zájem diváků rozloženy do celého odpoledne, provází sami členové činoherního souboru Národního divadla a na zastávkách během cesty vám další z herců prezentují úryvky z dějin divadla. Tak je zinscenováno poklepání na základní kámen ve sklepení budovy, případně Libuše v podání Evy Salzmannové, která pod dohledem trig na střeše přednese svou věštbu o stověžatém městě, jehož sláva hvězd se dotýká.
Okruhem po divadle se dostanete na samotné jeviště a celá prohlídka končí v hledišti, odkud máte možnost znovu vylézt na jeviště a zkusit si, jaké to je hrát.
Celkem celý koncept připomíná noc divadel. Diváci prolezou budovu od sklepa až po strop a dozví se mnoho zajímavého z historie divadla zábavnou formou scének. Divácky velmi vděčná akce. Na druhou stranu stále plno věcí zůstává divákům skryto. Na jevišti mi chybělo nějaké vyprávění o tom, jak fungují představení, odkud se spouští kulisy, zkušenosti herců s majestátním prostorem, jak jej zvládnou ukřičet. Zkrátka živoucí zkušenost, ne jen již tolikrát propranou historii.
A samozřejmě, což je k velikosti budovy Národního divadla pochopitelné, se diváci sice dostanou leckde, ale ne všude. Je ale pravda, že pro mě jedno z nejzajímavějších míst – tedy místo, kam se vytahuje lustr k čištění, je těžko přístupné. I přes tyto drobné ani ne výhrady jako spíš pouhé povzdechy se velmi těším na druhou část – Šarádu, která se rozpoutá již dnes na Nové scéně.
