Prvnímu dějství vévodí dost nepohádkový motiv. Sicilský král Leontes bez zjevné příčiny či cizího zavinění propadne záchvatu žárlivosti vůči vlastní ženě. V záchvatu destruktivní zloby zahubí nejen falešně obviněnou královnu, ale i mnohé další ve svém okolí včetně svých nejbližších. Až konečně prozře, je pozdě. Teprve v druhém dějství se uplatní motivy, které by se daly nazvat pohádkovými, jako je láska prince k chudé dívce, dítě odložené v košíku a ponechané svému osudu nebo šťastné shledání otce s dcerou zapuzenou ještě v kolébce.
Žárlivost jako hybná síla příběhu
Obě dějství tak působí dost odlišným dojmem. Na rozdíl od známější Shakespearovy hry Othello, která je také o žárlivosti, to není intrika falešného přítele, co spustí řetěz tragédií. V Zimní pohádce vytryskne zlo na povrch nečekaně a bez příčiny jako láva z Vesuvu a zaplní děj až do přestávky. Sledujeme především stupňující se Leontovo běsnění. To může působit až monotematicky. Velkou výhodou inscenace je, že role žárlivého krále se ujal Michal Isteník v alternaci s Martinem Hofmannem. Isteník dokázal stupňovat paranoidní představy a vršit absurdní obvinění velmi dynamicky. Přesvědčivě zprostředkoval chování člověka, jehož mysl je uzavřená ve vlastních chorobných představách. To umožnilo v prvním dějství účinně podtrhnout dramatickou linku vyprávění.
České pobřeží na obzoru!
Druhé dějství se odehrává převážně v „Čechách“ a dává příležitost rozvinout fantazii ohledně toho, jak si mohl naši zemi představovat slavný autor. Nebo spíš jak ztvárnit „české království“ jako vzdálenou, exotickou zemi, kam lze ze Sicílie doplout po moři. Tvůrci inscenace také zvolili stylizaci, která by se dala nazvat jako lehce exotická. Autorka kostýmů Agnieszka Pátá Oldak oblékla vesničany do venkovských oděvů ozvláštněných pestrými, barevnými prvky. Naproti tomu vesnická chasa byla střižena do podoby motorkářského gangu. Celkově byla druhá část inscenace výtvarně nápaditější ale dějově méně kompaktní. Venkovské prostředí, naznačené zejména pomocí kostýmů, je v poslední fázi příběhu vystřídáno návratem do sicilského paláce. Pozadí scény Michala Syrového tvoří industriálně působící lesklé pláty či plechy. Zejména sídlo italského panovníka tak dostává neosobní, až průmyslové vzezření. Ale to vcelku dobře souzní s tím, co se na jevišti odehrává.
Věrný sluha, nebo mafián?
Petra Špalková v roli královny Hermiony podala pozoruhodný výkon zejména ve scénách, kdy jako nespravedlivě obviněná a uvězněná žena bojuje o svoji čest a právo na spravedlnost. Postava dvořana Camilla je poněkud rozmlžená. Radim Madeja ho přesvědčivě ztvárňuje jako čestného muže, který se odmítne podílet na paranoidních krutostech svého pána a raději odchází do ciziny. Zároveň ho ale několikrát vidíme v situacích, kdy se nechá přesvědčit ke změně názoru pomocí peněz. To vyznívá jako určitá nedůslednost ve stavbě této postavy.
Cyril Drozda zaujal zejména jako lehce cynický a rezignovaný Leontův dvořan Antigonus a posléze Pastýř v Čechách. Právě on dokázal dodat ději i trochu svérázného humoru. Rovněž Alena Mihulová v roli výřečné Antigonovy ženy Pauliny, která se nedá zastrašit ani běsnícím monarchou, je výraznou aktérkou příběhu. Na své postavě zdůrazňuje především její přímý charakter a nebojácnost a přitom ji dokáže obdařit i jistou dávku přirozenosti.
DIVADLO: ZIMNÍ POHÁDKA
Autor: William Shakespeare
Režie: Pavel Khek
Překlad, dramaturgie: Martin Hilský
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Agnieszka Pátá Oldak
Hudba: David Hlaváč
Premiéra: 25. 6. 2019
Hrají: Martin Hofmann / Michal Isteník, Petra Špalková, Josef Novotný / Hugo Antonín Vosecký, Veronika Arichteva / Karin Bílíková, Radim Madeja, Cyril Drozda, Alena Mihulová, Evellyn Pacoláková, Saša Rašilov / Martin Sláma, Aleš Bílík, Matouš Ruml, Jan Řezníček, Marek Pospíchal
–> LETNÍ SHAKESPEAROVSKÉ SLAVNOSTI, BRNO
