Janusz Głowacki nepatří u nás k příliš známým autorům. I když právě současná inscenace Antigona v Novém Yorku z roku 1992 je na našich scénách už třetí v pořadí. V Polsku si však jeho dílo, které kromě divadelních her zahrnuje i filmové scénáře a prózu, dávno získalo pozornost. Głowacki ve svých hrách často vychází ze slavných klasických dramat, domýšlí osudy jejich postav na pozadí moderní doby nebo ke slavným příběhům hledá paralely v současnosti.
Sejde se Polák, ruský Žid a holka z Portorika na lavičce v newyorkském parku. Z toho může být buď fór, nebo tragédie. Postupně dojde na obojí. Park je místem jejich trvalého pobytu. Nemají kam jít a nejsou schopni se ze své mizérie vymanit. Flaška je jejich jediným dostupným únikem. Záhy se ale ukáže, že i oni, nebo možná právě oni, potřebují k životu ještě něco jiného. A tím je naděje. A vůbec nevadí, že ve skutečnosti je to spíš iluze. Iluze toho, že dokážou ze svého údělu uniknout, ať už sami, nebo s pomocí někoho, kdo je má rád. Že pro ně existuje cesta ven. A tuto naději si potřebují pěstovat a hlavně sdílet s někým jiným.
Při vší své drsnosti a divokosti dokážou Głowackého postavy projevit i překvapivou míru citlivosti. Ukáže se například, že pro Portorikánku Anitu je smrtelně důležité zabránit tomu, aby tělo jejího milého skončilo v bezejmenném hrobě. Tak jako Sofoklova Antigona se Anita odmítne podřídit příkazům shora a mrtvému Johnovi zařídí pohřeb podle svých představ. Pak je teprve jejich příběh uzavřen. Vztah Moskvana Saši a Poláka Blešky dodává ději dynamiku vzájemného provokování a kohoutění. I oni se ale navzájem potřebují pro sdílení a podporu vlastních iluzí.
Petr Kubes přesvědčivě ztvárňuje Blešku jako vychytralého maníka schopného zapírat nos mezi očima. Roman Nevěčný jako věčně nabručený Saša zvládá předvést svoji postavu nejen jako rozmrzelého alkoholika. Ukazuje nám zanedbaného pijana také jako někoho, kdo míval jistou úroveň a intelektuální rozhled. Do pouličního „jižanského“ akcentu i temperamentu se hladce vpravila Isabela Smečka. Svým výkonem velmi podpořila autenticitu příběhu a její charakteristická dikce jemně podtrhovala humorné prvky hry. Zároveň jí to ale nebránilo přehrávat se do syrovějších poloh. Petr Bláha v roli místního policajta se úspěšně pohybuje na škále mezi korektním strážcem pořádku a nebezpečným pruďasem.
Režisér Janusz Klimsza a autor scény Michal Syrový ironicky zvýraznili živoření bezdomovců tím, že jejich příběh zasadili do času Vánoc. Zejména její santaklausovská, komerční podoba vtipně tvořila kontrastní pozadí k nevlídnému houmlesáckému prostoru. Sentimentální podobu vánočního času, tak vzdáleného protagonistům příběhu, zdůrazňovala i hudba. Sladké melodie Franka Sinatry nebo Binga Crosbyho dotvářejí celkový absurdní dojem.
DIVADLO: ANTIGONA V NOVÉM YORKU
Autor: Janusz Głowacki
Režie: Janusz Klimsza
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Marcela Lysáčková
Hrají: Petr Bláha, Roman Nevěčný, Petr Kubes, Isabela Smečka, David Kaloč, Petr Hos j.h., Martin Svobodník j.h. / Stanislav Stanek
Premiéra: 21. 5. 2025
–> Národní divadlo Brno, Reduta
