…a já ti řeknu, kdo jsi. To možná není daleko pravdy. V každém případě na Marxe a jeho odkaz pohlížíme ponejvíc ze zcela protichůdných názorových zákopů. Tvůrcům inscenace Sága rodu Marxů volně inspirované textem španělského levicového spisovatele Juana Goytisola to ovšem situaci neulehčilo. Není divu, že od počátku vsadili na ironii a nadsázku.
Svoji snahu načrtnout portrét německého filozofa a ekonomického i politického teoretika světlých zítřků začínají jemnou klauniádou, v níž se skupina lidí pokouší dopravit Marxovu sochu na sokl a vztyčit ji. Vzápětí se nám klasik představí jako DJ Marx, který rapuje o zlořádech kapitalismu. Od počátku je jasné, že inscenace má invenční přístup k uchopení této postavy a ráda volí kontrastní „výrobní“ prostředky.
Základní osu příběhu ale tvoří scény, které načrtávají Marxovu cestu životem. Neustále je tu přítomná dvojakost jeho povahy i rozporuplnost jeho existence. Je zapáleným radikálním myslitelem a nepřítelem kapitalistů, který by ovšem nepřežil bez finančních dotací přítele Engelse, syna továrníka. Promýšlí štěstí celého lidstva, ale rodinu zanedbává.
Z jeho veřejné činnosti je zdůrazněno ovládnutí Svazu spravedlivých a jeho přeměna ve Svaz komunistů, kterou spolu s Engelsem prosadili, publikace Komunistického manifestu a nakonec částečné vyhoření a stažení se do vlastního světa. Druhou linií je rodinný život, který je jeho aktivitám zcela podřízen. Rodina je pro něj nutným zázemím a zvlášť jeho žena Jenny je tu zobrazena především jako obětavá, trpělivá, chápající, ale často rezignovaná bytost. Také služka Lenchen je mu víc než jen oddanou zaměstnankyní. Z toho vtipně těžila scéna, v níž se temperamentně uvažovalo o tom, jak to vlastně je s tím vykořisťováním, a kdo by si nakonec zasloužil oslavný monument.
Téma velikánova pomníku, přesněji zda pomník ano, či ne, se ve hře několikrát navrací jako krize kapitalismu v Marxově díle. Události ze života aktivistického filozofa jsou prokládány vstupy, které se snaží přijít na to, co pro nás Marx znamená dnes. Vedle scénického zobrazování emocí, které v nás toto jméno vyvolává, sází inscenace také na autenticitu. Poměrně hojně využívá video vstupy, kdy se k předmětu našeho zájmu vyjadřují respondenti oslovení v ulicích.
Dalibor Buš v titulní roli z jeviště prakticky nesleze. Hraje s obdivuhodným nasazením, ať už role vyžaduje divoké křepčení nebo strnulost do mramoru zvěčnělého vůdce proletariátu. Dominik Teleky tvoří postavu Engelse jako distingovaného gentlemana, čímž vytváří zdařilou protiváhu k temperamentnímu Karlovi. Na ženské charaktery zbývají méně okázalá, ale o to vážnější témata. Skrze ně se seznamujeme zejména s tíživou sociální situací rodiny. Markéta Matulová (Karlova žena Jenny) a hostující Gabriela Štefanová (služka Lenchen) to dokázaly zprostředkovat bez okázalosti a patosu. Ale i ostatní herci jako Vladimír Hauser, Viktor Kuzník j.h., Dušan Hřebíček nebo Zdislava Pechová se podíleli významně na tom, že hra je i v detailech propracovaná a udržuje si solidní tempo.
Jestli je pravdivá Marxova myšlenka, že historie prožitá nejprve jako tragédie, se opakuje znovu jako fraška, tak provázkovské zopakování Marxova příběhu a jeho odkazu by to svým způsobem potvrzovalo. Ale s tím rozdílem, že v Mikuláškově inscenaci nejde o frašku, ale o vtipnou scénickou črtu, která diváka pobaví i zaujme.
DIVADLO: SÁGA RODU MARXŮ
Autor: Juan Goytisolo, Jan Mikulášek, Martin Sládeček
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Martin Sládeček
Výprava: Marek Cpin
Premiéra: 17. 5. 2024
Hrají: Dalibor Buš, Dominik Teleky, Markéta Matulová, Zdislava Pechová, Gabriela Štefanová j.h., Vladimír Hauser, Viktor Kuzník j.h., Dušan Hřebíček, Matouš Benda
www.provazek.cz
