První zářijový víkend se u Trojského zámku v Praze konal šestý ročník festivalu dobrého jídla a pití, Foodparade. Kdo na festival zavítal, mohl se radovat i ze slunečného počasí, které zkalila jen drobná přeháňka v nedělních odpoledních hodinách. S kolegyní jsme se však na festival vydaly v sobotu, proto naši náladu nic nenarušilo, naopak jsme ji podpořily dobrým vínem a gurmánským zážitkem.
Nehodlaly jsme nic ponechat náhodě, proto jsme se hned po příchodu vybavily sklenkou cavy a prošly si jednotlivé stánky a omrkly jejich nabídku. Vyhodnotily jsme, kde bude stát za to se zastavit a které nám nepřinesou nic nového. Takto jsme odolaly pokrmům ze stánků Le Burger, Burgerbaru, Modré kachničce a několika dalším. Čemu jsme také odolaly byl Brouk na talíři. Byť mě tato krmě, například sarančata ve sladké chilli omáčce, lákala, usoudila jsem, že by stačilo jedno na ochutnání a že podávané porce jsou větší než moje odvaha.
Začaly jsme proto zlehka, předkrmem u Asia Pointu, který sestával z jarního a letního závitku, knedlíčku s krevetovou náplní a krabího klepýtka, které bylo bezesporu nejlepší. Vedlejší stánek shodou okolností patřil vinotéce Vína Hruška, kde jsme si zamilovaly jejich Frizzante a vinný koktejl z růžového vína, mačkaných jahod a hroznové šťávy. Se sklenkou v ruce jsme se vydaly dál a zastavily se u Českého cateringu. Jejich menu bylo natolik lákavé, že jsme jej ochutnaly celé – hovězí tataráček s ostružinami a cibulovou marmeládou v kombinaci s foie gras, hovězí líčka na víně a ostružinách s bramborem a houbovou omáčkou a „Dort Pavlova“ (ořecho-bílkový korpus s vanilkovým krémem a lesními ostružinami). Nejvíce jsme si chválily dezert, který se jen rozplýval na jazyku.
Následně jsme se nechaly zlákat nabídkou Emy Destinové. Bohužel jsme to pak považovaly za chybu a dle ohlasů známých jsme nebyly jediné, kdo byl z jídla rozčarovaný. Daly jsme si opět celé menu, které sestávalo ze slávek na thajský způsob (tedy slávky ve šťávě z jarní cibulky, citronové trávy, česneku, koriandru, čerstvého červeného chilli, kokosového mléka a limetky). Slávky nebyly špatné, šťáva však na ně úplně nepřilnula a nebylo tak cítit nic z vyjmenovaných ingrediencí. Vepřová plec sous-vide s barbeque omáčkou z Tennessee Jack Daniel´s a coleslaw se zeleným jablkem byla zklamáním největším. Maso bylo vysušené, omáčka ze všeho nejvíce připomínala kečup a coleslaw nebyl nikterak propojen, takže se sypal všude kolem. Dezert, kterým bylo čokoládové brownie s mango omáčkou, byl dobrý, ale celkový dojem už nevylepšil a my litovaly svých dvou stovek.
Naštěstí netrvalo dlouho a chuť jsme si opět spravily. Nejen dalším Frizzante, ale také filetem z přeštického vepříka s pyré z pečené zeleniny a zauzenými kachními prsy s čočkou beluga, které jsme objevily u stánku Asociace kuchařů a cukrářů. V souboji kachna vs. vepřík vyhrál vepřík, avšak o (kachní) prsa. Namotivované a už mírně přejedené jsme hledaly finální tečku před přesunem do cukrovinkové části festivalu. A našly jsme. Takovou, že lepší jsme si ani nemohly přát a za nás rozhodně nejlepší zážitek. Vienna House Diplomat Prague připravovala na svém stánku burgery, z nabízených tří variací jsme zvolily burger s foie gras a karamelizovanou cibulkou a burger s hovězím a kozím sýrem v bazalkové bulce. Oba se nám v ústech jen rozplývaly a my se rozplývaly taktéž nad jejich dokonalou chutí.
Sladkou tečku jsme si daly u Donuter Donuts, na něž se pějí jen chvály. Pistáciový donut, který jsem si vybrala, byl na mě však příliš sladký a nesnědla jsem víc než polovinu. Chuť jsem si odběhla vyrovnat k Sushi time, kde jsem neodolala bao plněnému bůčkem a zeleninou. A na kolik že nás takto příjemně strávené odpoledne vyšlo? Ve dvou jsme tam nechaly 1 600 Kč. Ale zase musíte uznat, že jsme toho ochutnaly celkem dost. A to ani nemluvím o tom, kolik jsme toho vypily…
