Je až s podivem, jak to ženám a jejich hlasům v Akropoli sluší. Tentokrát si příjemně naplněný žižkovský sál podmanila Češka Bára Zmeková a hlavní hvězda večera, Švýcarka Sophie Hunger.
Jestli jste ještě příběh o tom, jak se Bára Zmeková stala předskokanem světové hvězdy, neslyšeli, tak vězte, že stačilo, aby si Sophie Hunger přečetla zprávu na Facebooku, poslechla v ní Bářin příspěvek a byla ruka v rukávě. Dámy se před koncertem neviděly, doufejme, že se jim to povedlo během večera. Bára Zmeková v doprovodu violoncellisty Ondřeje Holase nastolila komorní atmosféru, která jejímu hudebnímu přednesu velmi sluší. Pódiu po celý večer vévodil nádherný klavír, který využily obě dámy.
Sophie pak dokonce složila Báře poklonu, protože po jejím výkonu se obávala si ke klávesám sednout. Každopádně, Sophie přišla na pódium trochu nečekaně, stoupla si na jeho okraj a vystřihla do ticha a tmy svou první píseň. Na začátek hodně dobré! A pak už to jelo samo. Výraz uličníka, charisma, originální hlas, sexy přízvuk, smysl pro humor a kytara. To je Sophie Hunger.
Zpěvačka, která ironicky říká, že čím je starší, tím jsou její písně jednodušší. Jenže i kdyby jen zazpívala á nebo bé a jako přídavek zapěla i cé, mohli jste odcházet s pocitem, že jste právě slyšeli něco ryzího a divokého. Že jste slyšeli a viděli věčně se šklebící, extrovertní divu, jejíž živé vystoupení bourá vaše vlastní hranice. A nevybavuji si, které zpěvačce takhle moc sluší kytara na krku.
