Zosobněný strach i hřích – tak lze charakterizovat image, která doprovází Briana Warnera, známého hlavně pod pseudonymem Marilyn Manson. Ten se svojí show a novou deskou Heaven Upside Down zavítal do pražské Tipsport areny.
Nutno podotknout, že ačkoliv mu už táhne na padesát, stále umí přitáhnout spoustu mladých lidí. A tak zatímco Marilyn Manson už válel ve stejnojmenné kapele, zamilovaní lidé teprve budovali zástupy jeho dnešních fanoušků. A co jim ukázal tentokrát?
Jako svého předskokana, respektive předskokanku si vybral Victorii „Harry“ Harrison alias Dirty Harry, která tentokrát vystoupila pod pseudonymem Amazonica. Někteří ji mohou znát například díky její spolupráci s Cradle of Filth, kdy se objevila v klipu Temptation.
Tentokrát se ale bohužel žádná energická pecka nekonala. Namísto podmanivého chrapláku jsme se dočkali postavy z videoklipu Slim Jim, která nám pouštěla rádio. Samozřejmě, klasické rockové fláky jako Paranoid, Whole Lotta Love, Enter the Sandman či Roots si člověk vždy rád poslechne.
Nicméně kvůli tomu na rockový koncert nejdete. A tak její půlhodinový set spíše působil jako zkouška reproduktorů než skutečné vystoupení. V tomto ohledu jsem staromódní a dávám přednost kapelám před DJs.
Hlavní postava celého večera, samotný Marilyn Manson, odstartovala své přibližně 75minutové vystoupení písní Revelation #12, kterou začíná i nové album.
Celkem stihl odehrát osmnáct skladeb a vystřídal nové songy (Say10, We Know Where You Fucking Live nebo Kill4Me) i staré ostřílené klasiky (namátkou mOBSCENE, Sweet Dreams či The Beautiful People).
Samozřejmě dynamiku celé show výrazně ovlivnila nedávná nehoda, kdy se na něj zřítila uvolněná kulisa. Takže se žádné šílené poskakování nekonalo. Naopak přijel na stylovém křesílku a část svého koncertu odzpíval z něj, vsedě.
Omezení, které s sebou zranění přineslo, je samozřejmě fakt, se kterým lze těžko něco dělat. Nicméně po zvukové stránce (až na obligátní dolaďování během první písně) se dle mého názoru koncert povedl. Proč?
Pražská Tipsport aréna, co se koncertů hvězd světového kalibru týče, patří spíše mezi menší místa. Ale právě to se mi líbilo.
Organizátoři neměli nachystanou pompézní akci s 8K obrazovkami, spoustou plamenů a složitými divadelními kulisami.
A diváci se určitě nedočkali něčeho, co mohli spatřit pouze na tomto koncertě. Manson ale naservíroval poctivý hudební zážitek zabalený do hávu jednoduchosti.
A na to se dle mého názoru občas zapomíná. Mnoho lidí očekává stále delší sety či propracovanější kulervoucí efekty, aby se mohli chlubit známým, kteří o to přišli. Tentokrát ale na pódiu nestál šílenec, který se mě snažil za každou cenu šokovat.
Stál tam chlápek, který si vystoupení užil (alespoň na mě to tak působilo). A překvapil mě tedy alespoň něčím? Upřímně, v klukovi, který má přehled o norské black metalové scéně, může Marilyn Manson jen těžko vyvolat nějakou pohoršenou reakci.
Nicméně něco jsem přece jen nečekal. Dostalo se mi jednoduchého a svižného koncertu zpěváka světové extratřídy. Řekl bych, že reakce po koncertě budou rozporuplné. Kdo čekal megashow, byl zklamán.
Naopak ten, kdo chtěl, aby do něj Manson nasypal svůj pěvecký um, musí být s pražským vystoupením spokojen.
