Tramvaj číslo 12 zastavila na Zlíchově. Vystoupila početná skupina lidí a všichni hledali stejný směr – kudy se jde na Pevnostcon? Festival historické hudby, šermířských turnajů, divadla cosplayů a všech nadšených geeků letos na Zlíchově oslavil 20. narozeniny Pevnosti, a i když se ještě pár dní před konáním hodně měnil program, pořadatelé nakonec dokázali přinést návštěvníkům ještě více zábavy, než bylo původně v plánu.
Pevnostcon byl dnem oslav. Slavili potterheadi, slavil Řezník z Blavikenu, slavili skřeti i Gandalf, ale především slavil šéfredaktor a král Pevnosti Martin Fajkus, který nejen, že nadšeně zapíjel narozeniny časopisu, jež má v područí již osmý rok, ale zároveň sám pil na své 52. narozeniny. Sláva králi!
Festival byl oficiálně zahájený ve dvanáct hodin Martinem Fajkusem, který pronesl pár slov svým statečným obráncům přímo z královského trůnu, jejž ve výši drželo šest dobrovolníků. A aby takové uvedení bylo se vším všudy, král neodcházel po svých a ze sešlosti byl opět odnesen i s královským trůnem. Ten bych osobně do příště trochu vylepšila, protože žádný Železný trůn to opravdu nebyl, na druhou stranu tu jde vidět králova skromnost.
Chvíli po zahájení nastoupila skupina Fuente Ovejuna, která děti, ale i dospělé, bavila svým šermířským vystoupením propojeným s divadelními kousky ve hře Žižka, jež na závěr sklidila mohutný potlesk. Později odpoledne zahrála obecenstvu ještě jednou, a to vystoupení Golem, kde byl v hlavní roli náš oblíbený detektiv Sherlock Holmes a Golemovu záhadu, jako i jiné případy, opět rozluštil.
Během celodenního programu bylo pro všechny dostatek jídla i pití, ale nejrychleji mizela blaviconská medovina, která jakožto nápoj bohů dostála svému postu. Ve středověku opravdu věděli, jak se má pít. Pro trochu jiné labužníky tu byl skřetí tábor klanu Rak Taarbami, který nabízel k ochutnání ty nejlepší skřetí pochoutky pod sluncem. V jejich stravě by se našlo pár červíků, možná i much, ale podle všeho tahle strava v moderní době trenduje, takže už i skřeti dnes jedou na hmyzí dietě.
Při stoupání do skřetího tábora člověk rozhodně nemohl opomenout Malou roklinku, kde se každý mohl vyfotit s těmi nejlepšími cosplayery postav z Pána prstenů. Vidět tu byli naši milovaní hobitci, Gandalf, úžasný Legolas a trochu té větší radosti přišlo, když jsem zahlédla i Temného jezdce, který na festival přinesl možná trochu Mordoru. I přes krásné počasí na začátku se později zatáhlo a přišla taková bouřka, že se lidé museli schovat pod jakýkoliv stan či krámek, který byl zrovna poblíž.
Bouřka byla nakonec jediným zádrhelem festivalu, který se stal a zároveň tím nejlepším, protože nic lidi nespojí víc než nucené chvíle strávené u výčepu pod stanem. Z nucených chvílí se staly potřebné a nové známosti byly na světě.
Zabavit se mohl každý, a to na různé způsoby. Ambasáda Žižcon zařídila pořádnou nálož deskových her, kde se až do západu slunce hrálo a když nebyly hry, tak se hodovalo. Jiní místo bitev na tvrdém kartonu chtěli sami držet meč v ruce a vydali se do Domu rytířských ctností. Tam se každý pocestný mohl naučit bojovat jako správný rytíř nebo možná i jako nemilosrdný zabiják.
Na druhou stranu literární stage ukojila veškerá knihomolská srdce, která si s sebou mohla odnést různé fantasy a sci-fi knihy, ale také parádní grafické romány, komiksy nebo asijské mangy. Výhodnou Pevnostconu je samozřejmě pevnostní merch nebo možnost koupě starých čísel časopisu, který jste třeba nestihli.
Kromě knih všichni čtenáři Epochy rozhodně ocenili i debatu i s jejich předními českými autory. Své plány na další příběh tu představila Michaela Merglová, která si čtenáře získala především sérií Píseň oceli, a které letos vyjdou rovnou dvě knihy. První z nich je Píseň války a jde o třetí díl zmiňované série. Druhou knihou je samostatný příběh s názvem Prázdnota. Jak člověk v Metropoli Evropa zaplní tu zející díru, kterou v sobě má, a co se při takovém hledání řešení může zvrtnout?
O svých dalších příbězích mluvili i Lucie Lukačovičová, které letos vyjde Čepel azylu. Jde o volné pokračováním Zákonu azylu, ve kterém se čtenáři opět setkají se samotářským lovcem monster Benediktem. Slova se také ujal Martin Paytok, kterému dosud vyšla kniha Prokletí pro všechny a Petr Brožovský, jemuž letos Epocha vydala Tanec papírových draků. Ten u čtenářů sklidil nemalý úspěch.
Osobně bych nejvíce vyzdvihla hudební stage, kde kromě zapálených skupin bylo i pár zapálených lýtek, k nim se postupně přidal další pár a na závěrečné skupině Deloraine už mezi tancující dav vběhl i samotný Geralt z Rivie a také si dal pár koleček, tedy těch tanečních.
Mezi účinkujícími kapelami byli úchvatní Five Leaf Clover, kteří si na Pevnostconu zahráli se svým bývalým baskytaristou Janem „Erkem“ Marešem. Po nich nastoupila skupina Hakka Muggies. Ta si vysloužila hromový potlesk a publikum ji dokonce uprosilo o skladbu navíc. V šest hodin večer se na pódiu objevila třetí a předposlední skupina Bran, která si posluchače získala svojí keltskou hudbou a závěrem večera se stala skupina Deloraine, jež měla zaručeně ten nejzaplněnější sál. Slyšet jsme od ní mohli její první písně, které věnovala hlavně světu Zaklínače, ale i ty novější zaměřující se na severskou tématiku jako je například Ragnarok.
Festival byl oficiálně ukončený ohnivou show spřátelených skupin historického šermu Ordures a Dačických, i přesto zbylo na festivalu několik duší, kterým se domů nechtělo. Ty nakonec usedly k menšímu ohni u Nilfgaardské vojenské armády, se kterou popíjeli až do pozdních hodin. Tím se večer protáhl do brzkého rána a přesně tak oslavy mají vypadat! Tak zase za rok.
