Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě není tím největším v České republice, přesto nabídl setkání se stovkou autorů, točené pivo hned u vstupu, Viewegha ve výprodeji i to, že věta „Já si tady opravdu nic nekoupím,“ se stala jen přihlouplou frází.
Markéta Hejkalová veletrh začala organizovat v roce 1991. Od té doby hraje čím dál větší roli doprovodný program. Ten byl opravdu pořádně našlápnutý a nenechal mě vydechnout, odehrával se totiž ve třech různých prostorách (naštěstí blízko sebe).
„Jsem učitelka, a tak vím, že lidé znají možná ty parašutisty, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha, ale na ty ostatní si už vzpomene málokdo. Já sama jsem při psaní této knížky například změnila názor na Karla Čurdu. Pochopila jsem, že to, co udělal, nemuselo být tak černobílé, jak se zdá,“ představila Jitka Neradová svou audioknihu Doskočiště protektorát.
Michal Sýkora, autor detektivky Pět mrtvých psů, se zamýšlel nad tím, co dělá dobrou detektivku dobrou detektivkou, maďarský autor Viktor Horváth zase nad tím, proč píše o okupaci. Michal Hvorecký, autor knihy Troll, jež řeší vývoj internetu, si s Markétou Hejkalovou povídal o svobodě slova a nezávislých médií na Slovensku i u nás. Nechyběla ani plná místnost posluchačů při setkání s Alenou Mornštajnovou, autorko knihy Hana, která vypráví o třech ženách v době druhé světové války.
„Dostala jsem šestnáct krásných návrhů na obálku, a přesto jsem si nevybrala. Všechny byly takové ponuré, samé hroby a kříže. Volala jsem nakladatelovi a říkám mu: ,Copak to ta grafička nečetla? Vždyť ta knížka není tak ponurá, je o naději.‘ Nakladatel se mi vysmál, ale pak si už knížku paní grafička zřejmě prolistovala a vznikla tato krásná obálka.“
Nepřijela bohužel Irena Dousková, zato Martin Hilský přišel s vyčerpávající přednáškou Shakespearovy ruské námluvy, věnující se hře Marná lásky snaha. „Teprve na Shakespearovi jsem poznal, co to je čeština a co všechno umí,“ svěřil se Hilský posluchačům.
Na veletrh dorazil také Ivan Kraus – bratr Jana Krause, Jiří Žáček, Radim Uzel, Michal Viewegh, Zdeněk Svěrák, Max Kašparů a mnoho dalších.
Vždy, když na začátku psaní zírám na prázdnou plochu textového editoru, nepřestává mě udivovat, kolik popsaných stránek svázaných do krásných vazeb, se už vytisklo. Najdou si slova na nich vytištěná své čtenáře? A neztratíme se v takovém množství titulů?
Některé knihy ale přeci jen vyčnívají. Například knížka Profesor Astrokocour: Hranice vesmíru, která vyhrála Cenu Tiskáren Havlíčkův Brod za nejkrásnější dětskou knihu nebo titul Neklidný zadek mě pálí, jenž získal Cenu Kraje Vysočina za nejkrásnější knihu Vysočiny…
Anebo také nevinně vypadající „sešit“ s názvem Jak bublifuk ničil životy. Nejdřív jsem kolem tohoto stánku prošla bez povšimnutí, pak jsem se ale vrátila a knížku si prolistovala. „To napsala moje dcera, když ji bylo dvanáct. Teď jí je čtrnáct a dneska jsme to tu křtili,“ vypráví maminka mladé spisovatelky. A i když básničky na první pohled vypadají mile, když jsem se do nich začetla, pochopila jsem, že mnohé z nich skrývají i dětský smutek, který asi v průběhu puberty zažil každý.
Podzimní knižní veletrh skončil a Havlíčkův Brod se zase stane poklidným městečkem na Vysočině. Ale jenom na chvíli. V létě se tu totiž koná Letní žurnalistická škola Karla Havlíčka Borovského a na podzim samozřejmě další ročník veletrhu. A ono je vážně hezké se sem vracet.
