Devátý ročník prestižní mezinárodní soutěže zná svého vítěze. Soutěž je určena mladým umělcům z celého světa, a to čerstvým absolventům bakalářského nebo magisterského studia, kteří ve své závěrečné práci použijí sklo.
Ze třiceti vybraných finalistů odbornou porotu nejvíce zaujal český umělec. Díla všech postupujících účastníků jsou opět k vidění na podzimní výstavě v Centru současného umění DOX od 22. září do 20. listopadu 2017.
Mezinárodní odborná porota, v níž zasedli ředitelka české pobočky aukčního domu Dorotheum Mária Gálová, americká výtvarnice a sochařka Karen LaMonte, lotyšská umělkyně a sklářka Marta Gibiete, vysokoškolský pedagog, historik a teoretik užitého umění a designu Jaroslav Polanecký a umělecký ředitel a jeden ze zakladatelů sklářského centra GlazenHuis v belgickém Lommelu Jeroen Maes, vybrala do finále třicet prací umělců z deseti zemí světa.
Přitom nejsilnější zastoupení měly práce českých absolventů, kterých se do finále dostalo osm. Za nimi následovali čínští umělci s pěti výtvory a Japonsko se čtyřmi. Kromě nich byly zastoupeny ještě Velká Británie, USA, Polsko, Lotyšsko, Estonsko, Dánsko a Slovensko
„Porota letos vybrala odvážná a velkolepá díla, divák tak bude mít možnost zhlédnout sklo v jeho křehkosti i síle. Prim tento rok hrají objekty na poli volného umění. Potvrzuje se tím nynější trend, že se sklo jako materiál stále více stává prostředkem uměleckého vyjádření současné mladé generace výtvarníků,“ konstatuje Kateřina Čapková, ředitelka Pražské galerie českého skla, hlavního organizátora a iniciátora soutěže.
A opravdu, tento rok byla díla opět rozmanitá a vzbuzovala v nás úžas a obdiv. Některá z nich byla netradiční, například dílo Sklo a skateboarding Lotyše Kārlise Bogustovse, který vytvořil skleněnou skateboardovou rampu, či soubor skleněných obrazů od Soni Dermekové, v nichž se odráží galerie a diváci a utváří tak jejich obsah.
Z dalších prací mě zaujala Polka Gabriela Osiniak, která kombinovala sklo a beton, nápojový set Kristýny Venturové či práce inspirovaná origami Japonky Ayahy Fujiwary. Jelikož mám ráda jednoznačná díla, u nichž vím, co představují, nejvíce mě nadchly práce Dylana Martineze z USA, který vytvořil optickou hříčku – zdánlivě plastové pytlíky s vodou, které jsou však kompletně vytvořeny ze skla.
Synové čínského draka umělce Guang Wen Wenga byli inspirováni čínskou legendou Devět synů draka, z níž vybral a vytvořil pět elementů – zlato, dřevo, vodu, oheň a půdu. Mým osobním vítězem se stala Polka Maria Gogola s prací CudaWianki, jež vytvořila takřka pohádkově prostřený stůl. Květiny vytvořené ze skla v kombinaci s bílou keramikou představují oslavy důležitých událostí v našem životě. Neuvěřitelně jemná a precizní práce a krása celého výsledku si mě naprosto získala.
Samozřejmě můj názor se s rozhodnutím odborné poroty vůbec neshoduje, ta za vítěze vybrala více abstraktní díla. Třetí místo získala Slovenka Patrícia Šichmanová. Její Tekutost se zaměřila na kinetiku vycházející z pohybu vody. Obarvená tekutina protéká tabulí skla. Ve směru toku byly i překážky, které musela voda obtékat. Tím vznikl kontrast mezi barvou a čirým sklem. Druhá cena putovala do Británie Georgi Williamu Bellovi za Vzorky abstrakce. Jeho dílo se zabývá „procesy konstrukce a dekonstrukce linií a forem“.
Vyfoukané koule, válce a ovály byly rozřezány a vytvarovány do plochého tvaru. Následně znovu rozřezány a spojeny dohromady do plochých desek, které vyprávějí o historii materiálu. První místo a třítýdenní pobyt ve sklářské škole Pilchuck Glass School v USA udělila porota Martinu Oplovi za práci Viditelná a neviditelná.
Myšlenka za tímto dílem vychází z fenomenologie a instalace využívá schématu polarizace světla. Jednoduše řečeno, máme zde tři skleněné desky, jež od sebe odráží světlo tak, že v jedné z nich divák může spatřit duhové spektrum světla. Byla vyhlášena také speciální cena, kterou získala čínská umělkyně Jinya Zhao za své Mlhavo. Jím chtěla upozornit na zhoršující se znečištění vzduchu a na strach lidí ze současné situace v Číně.
Pokud chcete poznat nejmladší generaci nejen českých sklářů, určitě byste si výstavu v holešovickém prostoru DOX neměli nechat ujít.
