Na přelomu ledna a února spatřil světlo světa i výloh knihkupectví debutový román Grigorije Nikiforova pod názvem Kradli jsme sousedům rajčata. „O názvu jsem byl přesvědčený ještě předtím, než jsem tušil, o čem příběh doopravdy bude. Přišel jsem na něj, když jsem jeden letní podvečer zaléval na zahradě květiny a zasněně pozoroval sousedova rajčata. Rozjímal jsem nad tím, jak krásné by bylo mít někoho, kdo by se mnou přelezl plot a pár jich natrhal. Zamlouvá se mi jeho nostalgická příchuť. Připomíná mi nevinné rebelské pohnutky spojené s první láskou,“ vysvětluje autor volbu názvu díla. 

Je běžně zaběhlou praxí, že se filmoví tvůrci spojují s hudebními skladateli, aby jim prostřednictvím svých kompozic pomohli dotvořit žádanou atmosféru díla, ale v literatuře se s podobnou myšlenkou už nesetkáváme. „Kdykoliv čtu jakoukoliv beletrii, tak si představuju, jak by asi mohla znít,“ přiznává Grigorij. O hudební uchopení plachého objevování pohostinnosti vzájemných pocitů i útrap spojených se všemi úskalími naděje se postaral slovenský skladatel a producent Peter Kravárik skladbami „Doma vychádza slnko“ a „Mladí a dojatí“. 

„Jsem velkým příznivcem jeho tvorby. Alba “Neha“ a “Lufu“ mi často hrála, ať už při práci nad korekturou knihy nebo při přípravách výstavy. Jsem opravdu vděčný, že byl Petr otevřený ke spolupráci s neznámým a teprve začínajícím autorem. Když mi od něj přišla první dema, tak jsem dlouho nemohl pochopit, jak se mu podařilo zvukem obsáhnout všechno, o čem jsem psal. Okamžitě jsem uslyšel příběh dvou lidí, kteří se po dobu jednoho zdánlivě prostého léta cítili mladí, krásní a zamilovaní,“ hodnotí autor výsledek prolnutí světů literatury a hudby. 

Na zasluněné polní cesty nejsme zváni jenom pomocí abstraktních řádků, kterými se mladý spisovatel snaží ztvárnit dvě nesměle zvídavé duše, jež se seznamují s dosud neprozkoumanými prožitky.

„Tohle je teprve začátek,“ říká autor. „Spolupráce s dalšími umělci je to, co mě naplňuje opravdu nejvíce. Proto taky rozvíjím platformu/kreativní prostranství Děti jarního kvítí, aby mohlo vznikat co možná nejvíce tvůrčích projektů v nejrůznějších uměleckých odvětvích. Přijde mi nesmírně vzácná představa, že na mě jako na umělce někde čekají. Že jsem někde vítán, a dokonce jsou tu zvědaví i na mé výtvory. Takové místo chci v podobě dětí jarního kvítí vytvořit pro každou kreativní duši.“