Kniha Otrávené duše: povedený horor z prostředí českého školství

Myslete si, co chcete, ale podle mě nejlepší horory píše Stephen King. Své o tom ví i Petr Švec, který právě tohoto autora považuje za svůj vzor. A pokud bych chtěla někomu v naší kotlině přisoudit přízvisko „český Stephen King“, nebála bych se jej přišít právě Petru Švecovi. A to i přesto, že má na kontě zatím jen jedinou knihu.

Otrávené duše vyšly v druhé polovině loňského roku v rodinném nakladatelství Klika v nákladu 444 kusů. Což zavání sběratelským kouskem, pokud se Petru Švecovi podaří stát uznávaným a fanoušky uctívaným spisovatelem. A ruku na srdce, přála bych mu to.

Otrávené duše mohou zavánět hnilobou a puchem, nicméně se opravdu jedná o svěží vítr do plachet české literatury, zvláště pak do hororového žánru. Byť se hororu věnují i čeští autoři (důkazem budiž antologie Český horor z roku 2004), nemá žádný z nich notoricky známý titul. Za českého „mistra hororu“ tak stále můžeme považovat Karla Jaromíra Erbena s jeho Kyticí. Že by se to však mělo konečně změnit?

Raskovice. Místo, kde byste mohli žít. Místo, kde byste mohli zemřít. Kousek od Brna. Na mapě je však nehledejte, nenajdete je. Nejblíže podobné jsou Raškovice kousek od Frýdku-Místku. O to divnější věci se v tomto neexistujícím městečku ale odehrávají. Učitelka Monika Kloučková se do Raskovic přistěhovala se svým přítelem a od samého začátku ji zde nečeká nic příjemného. A ten ředitel je taky nějakej divnej. V boji se zlem Monice pomáhá parta jejích žáků, což vám může připadat spíše jako young-adult žánr, nicméně vzpomeňme opět na některé z Kingových knih, kde hlavními hrdiny jsou také děti (nejprofláklejší To či Osvícení, Pod kupolí a několik dalších). Než však přijdou společnými silami všemu na kloub, bude prolito hodně krve…

Nejlepší na této třísetstránkové knize je, jak autor dokáže dávkovat napětí. V klidu si čtete a náhle natrefíte na pasáž, při níž vám srdce sevřou ledové prsty strachu. No dobře, strach to vyloženě není, ale jste napjatí a jak na trní očekáváte, kam to až vygraduje. A následně se zase všechno uklidní, na chvíli si oddychnete, a pak vše začne nanovo. To považuji za velké plus, zvláště po knize V pasti, kde si autor Michael Northrop vystřílel veškerou munici najednou a neměl tak čtenáře už čím ohromit. Příběh je také dobře vykonstruován, postupně splétá a propojuje jednotlivé postavy, byť to zpočátku vypadá, že skáče od jednoho k druhému. Vše se však brzy propojí a zapadne do sebe, takže se nemusíte obávat nějakého tápání. Zápletka je nadpřirozená, nepůsobí však přehnaně a není přitažená za vlasy. Hlavní hrdinka v podobě učitelky (uznejte sami, že to není úplně prototyp superhrdiny) je také příjemným osvěžením.

Na závěr mohu říci, že jsem knihou byla mile překvapená. Zajímavá, byť na můj vkus příliš tmavá, je i ilustrace Šárky Švecové na přebalu. Důležitý je však příběh samotný, který mě lehce pohltil a pustil až na samém konci. Za to mohu odpustit i drobné překlepy, které po editaci v knize zůstaly. Není jich ostatně mnoho. Doufám, že Otrávené duše nezůstanou jedinou knihou Petra Švece, ale že se dočkáme i dalších povedených hororů.