Přestože v posledních dnech sužují Českou republiku silné bouřky, objevuje se i letní počasí a my pro vás připravili sedmnáctý díl knižních tipů, které doporučujeme právě pro první letní dny zalité sluncem. Nakladatelství Jota nás zaujalo thrillerem Motýlí křídla od Sergeje Kuzněcova, druhým románem Kateřiny Dubské Dcery, třetím dílem série Sirotčince slečny Peregrinové a průvodcem kouzelnou Francií.
Sergej Kuzněcov – Motýlí křídla
Sergej Kuzněcov je ruský spisovatel, novinář, kulturolog a jeden z průkopníku ruské online žurnalistiky. Ve své knize Motýlí křídla přibližuje mladou generaci Rusů, díky čemuž se kniha stala bestsellerem. Líčí, jak se mladí Rusové vyrovnávají s novou životní realitou v Moskvě, jednom z největších moderních světových měst, v němž ale stále přežívá i minulost hlavního města ruského impéria. Svět těchto Moskvanů je zaměřený hlavně na konzum a tělesné prožitky, které mají vyplnit intelektuální prázdnotu.
V Moskvě toho času řádí masový sadistický vrah žen a Xenie, cílevědomá ambiciózní novinářka, pracující v online deníku, vytvoří portál věnovaný nejen jemu, ale všem masovým vrahům v dějinách a je jednou z vypravěček knihy. Velkou zajímavostí na Xenii je, že miluje sadomasochistický sex.
Druhým vypravěčem je Alexej, novinář, sukničkář a podřízený Xenie, který ji s portálem, který má obrovský ohlas, pomáhá.
Další, kdo čtenáře provází svým životem, je Ola, pečlivě udržovaná a výkonná podnikatelka středního věku.
Na portále o masových vrazích se Xenia spojí s člověkem, který si říká Alien (jistě, velmi otřepané a úsměvné jméno, které do konceptu knihy ne zcela zapadá) a navazuje s ním virtuální vztah.
Ke čtenáři z knihy promlouvá i sám vrah. Jeho pasáže jsou nejzajímavější, pokud vám tedy nedělá problém číst o násilí, nechutných mučících scénách plných krve, vše velmi naturalisticky napsané. Mně osobně takové čtení sedí, baví mě napětí i reálnost děje, byť je sebeodpornější.
Slabším povahám, kterým vadí i jen malé říznutí nožem, doporučuji vybrat si od Joty jinou knihu, kterou níže doporučují moje kolegyně. Ovšem pokud máte rádi napětí, ruský chlad a nemilosrdnost, zkuste se začíst do Motýlí kůže. Litovat nebudete.
Kateřina Dubská – Dcery
V pořadí druhý román spisovatelky Kateřiny Dubské s názvem Dcery velice volně navazuje na úspěšnou prvotinu Člověk Gabriel. Kola Gabrielova vozu se jednou provždy dotočila a my sledujeme osud jeho milované dcery Josefky, jejích dcer, vnuček a pravnučky. Dcery jsou příběhem rodinných dramat, tragédií a velice krátkých chvilek štěstí. Dubská napsala jeden z nejženštějších románů, jaké jsem kdy četla. A pozor, opravdu se nejedná o přihlouplou červenou knihovnu.
Jestli na vás Člověk Gabriel působil trochu naivně a sladkobolně, pak budete překvapeni, jak syrově a realisticky Dcery vyznívají. Rodinné prokletí všech žen Gabrielova rodu spočívá v tom, že si zvolí vždy ty nesprávné muže. Na pozadí historických událostí jako je druhá světová válka, nástup a pád komunismu či výbuch Černobylu, sledujeme ženy, které nenávidí muže, ale nutno dodat, že se jim za to vůbec nebudete divit. Přesto se Dubská staví k celému tématu propastných rozdílů mezi světem mužským a ženským velice citlivě. Neukazuje prstem, neobviňuje. Kritice dokáže podrobit i ženské hrdinky.
Román má šest set stran, ale je tak neuvěřitelně čtivý, že budete litovat, že nemá ještě o pár set stran víc. Tato kniha není pro muže, obávám se dokonce, že by je mohla pěkně namíchnout. Já jsem z ní nadšená a věřím, že vy budete také, zkrátka a jednoduše proto, že jí budete rozumět a možná v ní najdete paralely k vlastní rodinné historii. Jen se připravte na to, že se jedná o text velice nesmlouvavý.
Knihovna duší
Třetí díl úspěšné série Sirotčinec slečny Peregrinové nás přivádí na Ďáblův akr – do nejnebezpečnější smyčky na zemi. Sledujeme osudy Jacoba, který v minulém dílu zjistil, že dokáže hlasem ovládat netvory. S Emmou a podivným psem Addisonem se vydávají zachránit jejich ymbryny a další podivné děti do pevnosti stvůr. Po cestě navážou nezvyklá přátelství a čelí dalším nebezpečím.
Knihovna duší je ještě temnější než předchozí díl. Vyprávění stále působí jako pohádka pro děti, ale za jeho obsah by se nestyděli ani bratři Grimmové. Podivní se na ulicích prodávají jako dobytek, před branami pevnosti se válejí stovky trosek závislých na tajemné ambrózii a hrdinové tentokrát z pranic nevyváznou jen s pár škrábanci. Autorův styl psaní je stále čtivý, jen postava Emmy je čím dál tím únavnější a ať dělám, co dělám, nedokážu se do ní vcítit.
Fotky prokládající text působí už mírně účelově, což ale může být tím, že je beru jako samozřejmost. Samotné zpracování knihy se i tentokrát velmi povedlo. Pod hnědým, jakoby zašlým obalem, se skrývá světle zelená vazba zdobená stříbrnými podpisy hlavních postav a otiskem Adissonovy tlapky.
Třetí díl stojí za pozornost. I když není tak svižný jako Podivné město, je nápaditější.
Francie
Prázdniny jsou za dveřmi a vy přemýšlíte, kam vyrazit na dovolenou? Jeďte do Francie. Ne nadarmo se říká, že Francouzi necestují – nemají k tomu důvod. Na jihu země je hromada přímořských letovisek, mají krásné hory, malebný venkov, víno, Paříž… A abyste se neztratili, pořiďte si spolehlivého průvodce. Například tohoto macka. Na víc než tisíci stránkách najdete všechno, co vás zajímá.
Průvodce je rozdělen do kapitol, které odpovídají jejím krajům. V každé najdete povídání o zajímavých místech, údaje o nejlepším ubytování, dopravě a restauracích.
Nejedná se sice o žádného kapesního kámoše na cesty, ale pokud vás čeká pořádný roadtrip napříč celou Francií, tak tuhle bichli rozhodně oceníte. Zvlášť proto, že obsahuje i přehledné mapy a slovníček nejdůležitějších slov. S Francouzi to totiž anglicky raději ani nezkoušejte, buď vám nebudou rozumět vůbec, nebo se tak aspoň budou tvářit. Oceníte i to, že je kniha brožovaná – sníží to její váhu a nemusíte se bát, že při zuřivém listování zlomíte vazbu.
Na článku spolupracovaly: Šárka Hromádková (Motýlí kůže), Petra Rašková (Dcery) a Lucie Martincová (Knihovna duší, Francie).
