Rádi čtete, ale máte pocit, že na přelomu roku není k dispozici titul, který by vás donutil uvařit si čaj, pustit si potichu oblíbenou hudbu, začíst se a u toho pojídat cukroví, případně zbytky bramborového salátu? My vám nabízíme rovnou 16 knih Nakladatelství HOST, které by vás neměly minout a které si rozhodně užijete, ať už to bude v pohodlí domova mezi svátky, nebo během lednových cest MHD do práce/školy a zpět domů.

 

Jussi Adler Olsen – Případy oddělení Q 1 – 4

Jussi Adler Olsen vystudoval politologii a filmovou vědu. Pracoval jako novinář, redaktor a nakladatel. Ve své tvorbě se zaměřuje na témata psychických poruch a mezinárodních konspirací. Pokud milujete severskou krimi, tuto sérii musíte mít doma! Skvěle vybroušené charaktery, spisovatelův lehce naštvaný tón, geniální zápletky, které ve vás vyvolají řadu nečekaných emocí. Jussi Adler Olsen je král dánské krimi, stejně jako Jo Nesbø je králem té norské.

Případy oddělení Q obsahuje 4 díly, první díl s názvem Žena v kleci čtenáře seznamuje s komisařem Karlem Mørckem, který utrpěl během služby traumatickou událost a je po ní přeložen do nově vznikajícího oddělení Q, které se má zabývat nevyřešenými případy z minulosti. První případ se týká mladé političky Merete Lyggaardové, která před několika lety beze stopy zmizela. Čím hlouběji Carl do případu proniká, tím více nesrovnalostí nachází. Je opravdu možné, že žena je stále naživu a že ji někdo vězní a týrá na neznámém místě?Adler OlsenVe druhém díle s názvem Zabijáci Carlu na stole přistane další nevyřešený případ. Před lety došlo na severu Dánska k brutální vraždě, oběťmi jsou bratr a sestra. Policejní vyšetřování naznačovalo, že mezi podezřelými byla skupina žáků místní internátní školy, kterou navštěvovaly děti nejbohatších Dánů. Jeden z nich se k činu nakonec přiznal, případ se však znovu otevírá a Carl se svým asistentem Asadem a novou členkou oddělení, Rose, se pouštějí do pátrání, které je provede všechny patry společnosti: od největšího chudáka na hlavním nádraží až po muže na vrcholu.

Třetí díl nás zavede do zapadlého koutu Skotska, kde na okenním parapetu policejní stanice stojí už dlouho zapomenutá láhev, ve které je sotva čitelný lístek. Jisté je jen to, že první slovo je napsáno dánsky, znamená POMOC a je napsán krví. Carl Mørck se ponoří do hrůzného případu sekt a unesených dětí, jejichž rodiče zmizení nikdy neohlásili – proč? Vzkaz v láhvi získal v roce 2010 významné literární ocenění Skleněný klíč za nejlepší severský detektivní román a stal se světovým bestsellerem.

Čtvrtý případ, Složka 64, je tím nejtěžším z celé série. Zneužívání, nátlak a týrání patřily ještě před 40 lety do každodenního života žen deportovaných na dánský ostrov Sprogo. Některým z nich nabídl tamější život neomezenou moc, ale většině způsobil utrpení. Podobný osud potkal i Nete Hermansenovou, jíž se z ostrova podařilo dostat pryč, alespoň si to myslela. Carl a jeho kolegové budou pátrat po tom, co ukrývá ženina minulost, proč se na ostrov dostala, kam zmizeli lidé z jejího okolí a kdo za tím vším stojí? Karl mezitím řeší paralelně své vlastní problémy – starý případ úmrtí z roku 1978, kdy se za záhadných okolností utopil Carlův strýc.

Adler Olsen

Lars Kepler – Případy komisaře Joony Linny 1 – 3

Lars Kepler patří k nejúspěšnějším autorům severské krimi na českém trhu. Autorská dvojice manželů Ahndorilových, skrytá pod tímto pseudonymem, plánuje až osm svazků strhujících thrillerů s komisařem Joonou Linnou. O Larsi Keplerovi se mluví jako o pokračovateli Stiega Larssona (slavný autor trilogie Milénium s novinářem Mikaelem Blomkvistem a hackerkou Lisbeth Salanderovou v hlavních rolích).

Autor čtenáři nabízí thrillery, který odhaluje temné stránky lidské duše, pečlivě dávkuje napětí, nešetří břitkými dialogy a dokonalý popis fungování postižené mysli. Promyšlené zápletky doplňuje živý, občas lyrický jazyk. Ahndorilovi se ve svých kriminálních románech vyhýbají rutině a dokonale rozvíjí postavu komisaře Joony Linny, který je spolu s dějem čím dál záhadnější.
V prvním díle s názvem Hypnotizér volá inspektor Linna psychiatrovi Eriku Barkovi, uznávanému odborníkovi na léčbu traumat.HypnotizerJoona jej prosí, aby okamžitě přijel do nemocnice k těžce zraněnému patnáctiletému chlapci, kterého policisté objevili jako jediného přeživšího v rodinném domku. Erik se v minulosti po dlouhou dobu věnoval hypnóze a pouze s jeho pomocí může policie chlapce vyslechnout a zjistit, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestru.

Erik zprvu prosbu odmítne, protože se hypnóze nevěnoval řadu let, nakonec se však nechá přesvědčit a všichni se rázem ocitnou ve víru dramatických událostí. Erik je nucen postavit se minulosti a čelit vzpomínkám na čas, kdy jeho profesionální život ležel v troskách a jeho manželství bylo na pokraji zhroucení.

Druhý díl, Paganiniho smlouva, začíná v červnovou vlahou noc. Šedomodrou hladinu brázdí opuštěná loď. Všimne si jí starý rybář, vystoupí na palubu a člun prozkoumá. V kajutě sedí dívka, v dlouhých černých vlasech má vetknutkou sponku s bílou holubicí – symbolem míru. Dívka se utopila na palubě plovoucí lodi, plíce má plné slané vody, ale na těle nejsou žádné stopy. V salonu luxusního bytu je nalezen oběšený muž. Oprátka je připevněná k lustrovému háku, v místnosti však není jediný kus nábytku, na který by se mohl postavit… Vyšetřování obou případu se ujme Joona Lina a záhy zjišťuje, že utopená dívka i oběšený muž jsou oběťmi monstrózního zločinu.Paganiniho smlouvaVe třetím díle s názvem Svědkyně ohně hledí komisař Linna na dívku v posteli. Celý pokoj je od krve, na jejím těle však není jediná kapička. Joona pozoruje mrtvolu, prodlévá u každého detailu a přemýšlí. Je to vlastně ještě dítě, ale osud ji zavedl až do tohoto pokoje, do střediska speciální péče o mládež. Možná měla jen smůlu na rodiče a pěstouny, možná si mysleli, že tu bude v bezpečí.

Hon na pachatele je plný nečekaných zvratů. Každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám. Ačkoliv pátrání dospělo do mrtvého bodu, policie stále ignoruje telefonáty Flory Hansenové, která tvrdí, že ji navštívil duch zavražděné dívky. Nejprve totiž za svou informaci žádala peníze, nyní však jen úpěnlivě prosí, aby ji někdo vyslechl…

Svědkyně ohně

Joakim Zander – Plavec

Joakim Zander pochází ze Stockholmu, vyrůstal v městečku Söderköping, ale také v Sýrii a Izraeli. Po ukončení vojenské služby vystudoval práva a pracoval v Evropském parlamentu a Evropské komisi v Bruselu. Román Plavec je jeho prvotinou, která se stala mezinárodním bestsellerem a práva na vydání se prodala do 30 zemí.

Začátek osmdesátých let, Damašek. Bezejmenný americký špion opouští své sedmiměsíční dítě a nechává je nejistému osudu. Celý život ho pak tíží vina a vydává se kamkoliv, kde mu nebezpečí a stres umožní zapomenout – do Libanonu, Afgánistánu či do Iráku. O třicet let později se Klaře Walldéenové, mladé švédské zaměstnankyni Evropského parlamentu, nečekaně ozve její bývalý přítel Mahmúd Šammúš a naléhavě ji požádá o schůzku.

Sdělí jí, že se dostal na stopu citlivých informací o amerických tajných operací. Mahmúd a Klara se stanou terčem agentů CIA, kteří mají za každou cenu zabránit zveřejnění informací a zamezit tak mezinárodnímu skandálu. Že vám to nápadně připomíná seriál Homeland, Saula Berensona, Petera Quinna a Carrie Mathisonovu?

Nedivím se, obsah knihy totiž dosahuje kvality seriálu. Neotřelý děj, dostatek napětí, charaktery jednotlivých postav Zander vykrelil natolik kvalitně, že se s nimi čtenář okamžitě sžije a jen nerad knihu odkládá, potřebuje vědět, jak to všechno dopadne. Doporučuji knihu začít číst ve dnech volna, oči od ní skutečně jen tak neodtrhnete.
Zajímá mě, co dalšího autor ještě nabídne. Plavec je vynikající realistický politicko-špionážní thriller, kde je použit vytříbený literární styl a vyvrací názor, že bruselská exportokracie je nudná.

Plavec

David Lagercrantz, Zlatan Ibrahimović: Všichni jsme Zlatan Ibrahimović

Člověka nemusí zajímat fotbal, aby věděl, kdo je to Zlatan Ibrahimović. Jsou sice takoví, kteří to sice vědí, ale dělají, jako že to nevědí, protože se domnívají, že okázalý nezájem o fotbal je cool. Pak jsou zas tací, kteří to skutečně nevědí, ale to spíš znamená, že se nezajímají o svět kolem sebe jako o celek; a svět kolem nás, to jsou i věci, které třeba nemáme zrovna rádi. No a pokud jde o Zlatana Ibrahimoviće, toho spousta lidí opravdu ráda nemá…

Tahle knížka je přesně jako Zlatan – někdy čtenáře provokuje, jindy je skoro k smíchu, a když to člověk nejmíň čeká, ohromí neskutečnou parádičkou. Je potřeba si uvědomit, že čteme příběh člověka, kterému je něco málo přes třicet a je vlastně pořád ještě kluk. Čtenář, který to bude mít na paměti, bude odměněn skvělým zážitkem. Zlatanova kniha vlastně není ani tolik o fotbale, jako o věcech kolem. Především je to ale příběh chudého imigranta, který se z pouličního zloděje kol stal fotbalovou superstar s miliony na účtě. Jak někdo řekl – tahle kniha je tak trochu sociologická studie.

Zlatan

Pavel Hnilička: Sídelní kaše

Sídelní kaše je parádní knížkou o tom, jak se mění podoba současných měst. Kniha se zaměřuje na kolonie rodinných domů, které vznikají na krajích velkých měst nebo skoro nahodile uprostřed krajiny. Jedná se o jev, na který jsme si rychle zvykli, a na němž se mnozí z nás podílejí tím, že takové domy staví nebo v nich bydlí.

Pavel Hnilička se pokouší poukázat na problémy, které takový způsob výstavby nových domů přináší. Čtenáři předkládá celou řadu příkladů z domova i zahraničí, to vše doplněné o obrazový materiál. Tuhle knihu ocení každý, koho zajímá současná architektura a otázka veřejného prostoru vůbec.

Sidelni kase

Adrian Johns: Pirátství – Boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese

Pokud nemáte čím machrovat před kamarády v hospodě, mohla by vám tahle kniha pomoci. Jedná se totiž o grandiózní zdroj informací týkajících se duševního vlastnictví, což s sebou přináší také celou řadu velmi zajímavých historek, například o tom, jak pár chlapíků okopírovalo místo jednoho výrobku rovnou celou megakorporaci nebo jaké knižní tajemství se už stovky let skrývá v těch nejtemnějších uličkách Londýna.

Rozměry knihy jsou úctyhodné, takže by klidně mohla sloužit jako vražedný nástroj, ale to by byla škoda, protože takhle nějak si představuji ideální podobu učebnic dějepisu. Takže po svých nepřátelích raději házejte knížky Petry Soukupové nebo třeba deníček Ani Geislerové.

Nutno říct, že Pirátství je textem opravdu velmi podrobným, Johns se snaží nic nevynechat. Zároveň jde o čtení přístupné i čtenářům, kteří běžně nečtou odborné knihy, tím jednoduše myslím to, že text je čtivý a srozumitelný, aniž by tím nějak ztrácel na kvalitě. Když historii podáte jako příběh a ne jako pouhou skrumáž dat a jmen, je to jiná káva.

Pirátství

J. H. Krchovský – Já už chci domů

Milovníci svérázné poezie tohoto chlapíka se mohou zaradovat. Po pěti letech vyšla nová sbírka básní z let 2011 – 2015 nazvaná Já už chci domů. Nebudeme vám slibovat nového a lepšího Krchovského, naopak. Jeho styl zůstává nezměněný, důvěrně známý. Básně s funerální tématikou nám i nadále sdělují, že kolem smrti se nadělá až příliš mnoho humbuku, jiné zase, že alkohol je možná metla lidstva, ale častokrát také jediný přítel.

Že život je na hovno a nic moc z něj nekouká, víme už z předchozích sbírek a v této si to jen utvrdíme. Zároveň se však nad Krchovského nevšedním humorem nelze cynicky neušklíbnout, popřípadě se opravdu upřímně nerozesmát.

Krchovský

William Ritter – Jackaby

Protivných a samolibých týpků, kteří se přiserou k nějakému vyšetřování, okamžitě vidí tisíc věcí, které policie přehlédla a nakonec se stávají hrdiny, samolibějšími než kdy předtím, napočítáme dvanáct do tuctu. Jackaby není výjimkou. Jeho sherlockovství je ale okořeněno nemalou dávkou fantasmagoričnosti. Jackaby je podivín, věřící na duchy a další nadpřirozené bytosti.

Tedy – on na ně nevěří, on je vidí. Proto je to také on, kdo přijde na kloub vraždám, které se odehrávají v malém americkém městečku New Fiddleham. Nespáchal je totiž člověk. Kromě již otřepané asociální samolibosti, na niž jsme zvyklí od Sherlocka Holmese a doktora House a nezaskočí nás, mě na příběhu iritovala právě koncentrace nadpřirozených bytostí v tak malém městě.

Plusem je, že se autor neomezil na již profláklé bytosti, ale snaží se využít mýtů z různých zemí a stvořit originální plejádu postav. Na druhou stranu to získává poněkud trpkou pachuť, protože to trochu připomíná Popelčiny hádanky – za úplňku se mění v psa, ale vlkodlak to není. Zabijí lidi, saje jejich krev, ale upír to není, jasný pane? Navíc, s vynaložením minima fištrónu, uhodnete, kdo je vrahem okamžitě po získání první indicie. A ne, finální nečekaný zvrat se nekoná. Nečekaně.

Jackaby

Kate A. Boormanová – Smrtná zima

Když jsem si přečetla anotaci k této knize, první, co mě napadlo, bylo: Vesnice. Jo, ten film z roku 2001 o sevřené komunitě, jejíž obyvatelé žijí konzervativněji než puritáni. Kde nikdo nesmí za hranice vesnice, protože tam v lesích číhá nebezpečí v podobě záhadných příšer. Neposedné mládí je však zvědavé a vydá se do okolních lesů, navzdory varování vůdců osady, čímž zjistí, že žádné příšery neexistují a vymysleli si je právě radní, aby pomocí strachu snáze ovládali lid.

Odvážný a vzpurný čin však může změnit budoucnost celé vesnice… Pamatujete? Jo? Tak knížku ani nečtěte, protože jsem vám právě převyprávěla její děj. Do puntíku. Fakt. Jak přes kopírák. Jediným vzpružením je několik více či méně nečekaných událostí, které změní situaci, časem ale z těchto neustálých dějových karambolů začnete být unaveni. Méně je někdy zkrátka více, to věděly už naše babičky.

Smrtná zima je prvním dílem zamýšlené trilogie, druhý díl vyšel v Kanadě letos na podzim, v příštím roce jej tedy nejspíš můžeme očekávat u nás. Nechme se překvapit, zda autorka tentokrát zapojila i vlastní fantazii, nebo zda nám děj další knihy bude připomínat zase jiný patnáct let starý, polozapomenutý film.

Smrtná zima

Jan Balabán: Povídky /2010/

Kamarádka se mě zeptala, jestli by čtenáři o Janu Balabánovi básnili, kdyby jeho odchod ze světa nebyl tak předčasný a náhlý. Básnili. Nebo alespoň ti všichni, kteří jsou schopni rozeznat kvalitní literaturu. Nakladatelství Host vydalo soubor z Balabánovy povídkové tvorby pod prostým názvem – Povídky.

Publikace obsahuje průřez nejzdařilejšími příběhy z povídkových sbírek Středověk, Prázdniny, Jsme tady, Možná, že odcházíme, ale také několik povídek nezařazených. Čtenáře, který se s Balabánem setkává poprvé, může poněkud vylekat hned úvodní povídka s názvem Ena. Stylem připomíná meditativní a poměrně filosoficky náročnou novelu Oslovení z tmy Ladislava Fukse.

Doporučuji proto začít povídkami ze sbírek Jsme tady a Možná, že odcházíme. Ty jsou dle mého názoru absolutně nejzdařilejší, i když výborné jsou všechny. Balabán psal nesmlouvavě, jeho brutální upřímnost a schopnost zachytit člověka v momentě, kdy má na kahánku a svět kolem něj se rozpadá, je pozoruhodná. Není to hezké čtení, ale abychom si spokojeně prděli do křesílka, o to Balabánovi nikdy nešlo.

Jeho hrdinové jsou alkoholici, duševní mrzáci, na smrt nemocní i ti, kdo přišli o všechno. Balabán tyhle lidi znal, neupletl je z hovna, jak kdysi napsal v jednom ze svých fejetonů. Styl Balabánova psaní je čistý, každá věta by se dala tesat do kamene, žádné slovo nepůsobí zbytečně. Jan Balabán pro mě objevil krásu české povídky a nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že ho považuji za nejlepšího současného spisovatele.
I teď, když už není, protože v povídkové tvorbě ho zatím nikdo nepřepsal.

Balabán

Robert J. Bennett – Město schodů

Zapomeňte na Hru o trůny, Harryho Pottera a Šíleného Maxe. Tahle kniha má všechno, co jen můžete chtít! Postapokalyptický svět řízený zdánlivou hegemonií, který kdysi ovládala všemocná Božstva. Národ, dříve podrobený, teď vládnoucí svým bývalým utiskovatelům. Politika, historie, magie, akce, kapka romantiky, humor a tajemství – tohle všechno je Město schodů.

Autor Robert J. Bennett vybájil surrealistický svět, který poté, co jej opustila jeho Božstva, připomíná viktoriánskou verzi rozbombardovaného Londýna. Spousta pobořených budov, schodišť vedoucích do prázdna a časových kapslí, o kterých ví jen zasvěcení. Původní obyvatelé Kontinentu jsou zpátečničtí moralisté, kteří stále visí na vzpomínkách na svoji bývalou velikost. Velikost, kterou zničil předek hlavní postavy Shary Komaydové, když našel způsob, jak zabít Božstva, která z jeho národu Saypuřanů udělala otroky.

Mesto schoduDílo částečně připomíná Nikdykde Neila Gaimana, co do prolínajících se realit téhož místa. Bennettův Bulikov je ale v mnoha věcech jedinečný. Dnes už jen stín kdysi vznešeného města skrývá mnohá tajemství. Kniha přináší úvahy na téma, kdo doopravdy ovládá a kdo je ovládaný, uvažuje o Božstvech jako o projekci vědomí lidu a tyhle myšlenky jsou přímo neodolatelné. Nečekejte jen kontemplace o dějinách a kultuře národů.

“Tělesný strážce” Shary, Sigrud, se po stránkách prohání jako neohrožený mstitel a osobitě masakruje všechny, kteří jsou natolik hloupí a zkříží mu cestu. Čekejte hodně krve, uřezaných hlav a netradičních způsobů, jak zdecimovat nepřítele. A co se týče té romantiky – když po letech potkáte svého bývalého milence, který po celou dobu preferuje spíše muže, ale vás nikdy nepřestal milovat, není o zábavné situace nouze.
Město schodů si přímo říká o pokračování. Do světa Shary Komaydové bych se expresem vrátila. A ještě raději bych se do něj podívala.

 

Na článku spolupracovali: Šárka Hromádková (Plavec, Žena v kleci, Složka 64, Zabijáci, Paganiniho smlouva, Svědkyně ohně, Vzkaz v láhvi, Hypnotizér), Jan Peroutka (Sídelní kaše, Všichni jsme Zlatan Ibrahimović, Pirátství), Soňa Hanušová (Jackaby, Smrtná zima, Já už chci domů), Petra Rašková (Povídky), Lucie Martincová (Město schodů), Kamil Pekař (fotografie ke knihám Plavec, Žena v kleci, Složka 64, Zabijáci, Paganiniho smlouva, Svědkyně ohně, Vzkaz v láhvi, Hypnotizér)