Knih není nikdy dost a nakladatelství Host a Paseka pro nás připravila opět vynikající tituly. Pojďme se společně podívat na odvážného lékaře Šebka, legendární divadlo SEMAFOR a Alenu Mornštajnovou, která umí tvořit i pro děti.
Tomáš Šebek – Objektivní nález (Paseka)
Tomáš Šebek (1977) je lékař, nadšenec pro digitální technologie ve zdravotnictví a zakladatel neziskové organizace Ministr zdraví. V ní společně s dalšími odborníky usiluje o prodloužení života ve zdraví v ČR. V roce 2010 se poprvé vydal na Haiti zasažené ničivým zemětřesením. O dva roky později misi zopakoval a své zápisky, publikované průběžně formou blogů, vydal souborně v knize Mise Haiti (2013). S velkým čtenářským ohlasem se setkaly i jeho záznamy ze dvou cest do severního Afghánistánu, které vyšly po názvem Mise Afghánistán: Český chirurg v zemi lovců draků (2015). Zážitky z mise do Agoku v Jižním Súdánu zpracoval v knize Africká zima (2017), zkušenostem z jihozápadní Asie věnoval Nebe pod Jemenem (2019).
„Když se narodíte do rodiny násilníka a alkoholičky, máte dvě možnosti, jak naložit se svým životem. Za prvé si ho můžete podělat. Anebo si ho poděláte míň, když se budete víc snažit. Je čas na pravdu o tom, jaký ve skutečnosti jsem. A věřím, že nepíšu jen vlastní příběh.“
Tomáš Šebek, chirurg a autor úspěšných reportážních knih z humanitárních misí, se vydává na dosud nejnáročnější cestu. Na cestu do dětství stráveného v nefunkční rodině. Na cestu osobních i profesních selhání, partnerských nevěr a lží. Ale také na cestu odhodlání vzepřít se osudu a touhy vzít život do svých rukou.
Rvačky v ulicích starého pražského Karlína se tu střídají s epizodami z operačních sálů, napínavé výpravy lemují ještě napínavější okolnosti při budování vlastní firmy. Jenže všechna ta dobrodružství za kniplem letadla, v zatopených štolách nebo ve válečných zónách blednou ve srovnání s misí nejtěžší – být dobrým otcem čtyřem dětem a neopakovat chyby rodičů.
Šebek svým dravým stylem píše bolestně otevřenou, a přitom osvobozující zpověď, jež je svého druhu lékařskou zprávou, „objektivním nálezem“, který vypovídá nejen o něm, ale i o nás všech.
Knihu doprovázejí ilustrace autora.
Alena Mornštajnová – Kapka Ája (Host)
Alena Mornštajnová se narodila v roce 1963, vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Nyní se živí jako spisovatelka. Jedna z nejúspěšnějších českých autorek románů pro dospělé napsala také několik dalších knih pro děti. Například Kapku Áju, kterou dnes máme v našich knižních tipech.
Jak to chodí ve škole pro vodní kapky? Co se tam učí? To budete koukat!
Takové předměty totiž na svém rozvrhu nenajdete. Škoda, kdo by nechtěl mít hodinu skákání do vody? Ale až se začtete do příhod kapky Áji, možná zjistíte, že patálie, které řeší, se od těch vašich zas tak moc neliší. Nakonec není tak důležité, kdo vytvoří nejkrásnější sněhovou vločku, ale kdo je dobrý kamarád. A to všechno spolu s Ájou při čtení zažijete.
S krásně ilustrovanou knížkou Aleny Mornštajnové se dozvíte spoustu zajímavostí o vodě, o tom, jak je potřebná a jak v přírodě funguje její koloběh. A kromě toho se i pobavíte.
Pro děti od pěti let.
Pavel Klusák – Suchý a Šlitr: Semafor 1959–1969 (Host)
Fenomén divadla Semafor vtrhl do šedesátých let jako zjevení, které ztělesnilo touhu československé společnosti po svobodě a uvolnění. Písničky dvojice Jiří Suchý & Jiří Šlitr si stejně jako odvázaný duch divadla záhy získaly výjimečnou popularitu — až takovou, že opatrná dobová média rezignovala a Semafor přijala. Divadlo nabízelo mnohé: nové hvězdy Waldemara Matušku, Evu Pilarovou či Hanu Hegerovou, ale také svébytné neherectví Suchého a Šlitra. Jejich písně se staly vpravdě všelidovým majetkem a „šlitrovky“ pevně srostly s každodenním životem napříč československou společností.
Pavel Klusák se rozhodl prožít se Semaforem celá šedesátá léta i důležitou předehru let padesátých. S ikonickými tituly Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka nebo Ďábel z Vinohrad se spouští do nitra příběhů éry Suchého a Šlitra, ale také se od nich rozhlíží ven k dobovým kulturním kontextům. Vždyť se semaforskými tvůrci spolupracoval snad každý, kdo tehdy v Československu utvářel novou kulturu.
Postavme vedle sebe dva zážitky, dva iniciační momenty budoucích protagonistů Semaforu, kteří o sobě tehdy ještě nevěděli. Suchý se osudově setkal s komikou a písněmi Voskovce & Wericha, Šlitr s jiskrnou hudbou Bellova dixielandu. Přihodilo se to v rozmezí několika měsíců, v krátké svobodnější poválečné periodě, později už by to nebylo možné. Do kulturního útlumu pozdějších let si oba autoři nesli prožitek, který se postupně formoval v konkrétní pocit: v sen o tom, že jednou bude možné na toto všechno naplno navázat.
Nikoho samozřejmě dlouho nenapadlo, že mezitím uplyne řada let, čas trhne oponou a svět bude vyznávat jiné, aktuálnější styly. Ale všechno se dělo tak, jak mělo. Vždyť sen o tom, že jednou se všechna upíraná kultura dožene a bude to stát za to, si spolu se dvěma Jiřími v sobě nesla celá generace.
— ukázka z knihy
Zdroj úvodní fotografie: Depositphotos.com
