Rozhovor s Josefem Kotěšovským…
❖ VESELÝ KLAUN V LATERNĚ MAGICE BYL VAŠÍ PRVNÍ ROLÍ?
To ne. Já hlavně do Laterny ani nechtěl. Po vojně jsem chtěl k Fialkovi Na Zábradlí, jenže on někoho potřeboval hned a já musel ještě tři měsíce sloužit vlasti. Tak jsem skončil tady, roku 1976 jsem nastoupil. Teď si říkám zaplaťpánbůh. První rolí ještě před Kouzelným cirkusem byl Harlekýn v Pražském karnevalu. Film ke Kouzelnému cirkusu se začal natáčet rok na to a já byl vybrán jako Veselý klaun. A ten se se mnou táhne celý život…
❖ TO JSTE TENKRÁT ASI NEČEKAL, ŽE?
Ani v nejmenším. Po premiéře za mnou pan režisér, Evald Schrom, přišel a povídal mi Pepíčku, co myslíš – bude se to hrát aspoň rok? A ono se to hraje dodnes. Ale on to tam nahoře vidí. A nejspíš kroutí hlavou a říká si, že to není možný.
❖ KOLIK HERCŮ SE ZA TU DOBU PROSTŘÍDALO? TEĎ NEDÁVNO MĚL SVOU PREMIÉRU ALEX SADIROV JAKO PĚTADVACÁTÝ SVŮDCE…
No hodně jich bylo. Já si připadal až trošku promiskuitní. Za ta léta jsem prostřídal dost partnerů, snad deset Smutných klaunů.
❖ A JAK DLOUHO JSTE HRÁL VESELÉHO KLAUNA?
Dlouho. Snad dvacet let. Odehrál jsem přes dva tisíce repríz. Já jsem si to i psal, ale kolem pětisté už jsem to vzdal. Ale přes dva tisíce to bylo určitě. Já a Kouzelný cirkus. To bylo takové povedené manželství. Jen mi bylo vždycky líto, že jsme svázaný tím filmem. Třeba pan Donutil ve Sluhovi dvou pánů si může vyhrát s publikem, improvizovat a upravovat si to. Tady je vše určeno filmem, střihem, je přesně dané, kdy jaký pohyb, kdy zajít. Ale taky jsem si našel svoje místa a fórečky.
❖ A JAK SE VYBÍRAJÍ NOVÍ HERCI? HLEDÍ SE, ABY SEDĚLI TYPOVĚ?
Určitě se snažíme, aby se noví tanečníci typově co nejvíce přibližovali, ale popravdě teď je taková doba, že jsme rádi, že někdo tu roli chce tančit. V dnešní době není soubor tak mohutný, navíc jsme všichni externisti, protože samotná Laterna nikoho z nás neuživí.
❖ POJĎME JEŠTĚ ZPÁTKY K VÁM – JAK SE VÁM S ROLÍ ŽILO A JAK SE VÁM S NÍ PAK LOUČILO?
Naštěstí jsem netančil jen Veselého klauna, tančil jsem i u Šmoka a u Fialky, navíc jsme měli i alternace, takže to tak strašné nebylo. Ale je pravda, že se mě na to ptá spousta lidí, jak jsem to mohl vydržet.
❖ A ROLI JSTE PŘEDAL ROVNOU SYNOVI?
Kdepak, mezi námi ještě byli nějací Veselí klauni. A asi mu to bylo dáno osudem, protože byl počat právě při natáčení Kouzelného cirkusu. Ale bohužel už taky pomalu končí.
❖ ZDÁ SE, ŽE PŘI NATÁČENÍ JSTE SI UŽILI SPOUSTU ZÁBAVY…
No veselé to bylo, i když ne vždycky i pro nás. Třeba zrození klaunů se natáčelo v Tatrách. My jsme tam přijeli a všude sníh. A teď ti klauni se rodí z vody, takže nás tam museli nahnat. Utěšovali nás, že všechno bude v pořádku, že to nebude dlouho trvat a pod kostýmy nám dali neoprény, které nám ale k ničemu nebyly, protože musely být rozepnuté. A Emil Sirotek, jako správný kameraman, čekal na pořádné světlo, aby měl perfektní kompozici a stále na nás volal Kluci, ještě chvíli vydržte! A my tam mrzli v té vodě, která měla asi čtyři stupně. Jeho brácha, Jirka, dělal asistenta, a že prý to zařídí. Vzal pramičku a vyrazil přes řeku naproti do hospody pro něco na zahřátí. Jenže on si nejprve dal sám a trochu se tam zdržel.
A ve Stromovce jsme točili požár cirkusu. Do ruky mi vrazili hadici a to se nedalo ukočírovat. Teď vybíhali ti komparzisti, ale ona jich půlka byla v kostýmu a půlka v civilu. Já měl problémy sám se sebou, natož ještě poznat, na koho mám stříkat, tak jsem to bral všechno. A právě jsem takhle zcákal jednu chudinku, postarší dámu v šedém kloboučku. Na plátně je vidět, jak se zastavila a začala láteřit a spílat mi.
To samé, když se točil let balónem, tak kluci z Barrandova ho měli hlídat i s představitelkou Venuše a samozřejmě jim málem uletěla. Takových věcí tam bylo hodně, ale ono už je to dlouho, už si to ani všechno nepamatuju.
❖ PROČ MYSLÍTE, ŽE MÁ KOUZELNÝ CIRKUS TAKOVÝ ÚSPĚCH I DNES?
Tak je to pohádka, pro děti i pro dospělé. Navíc Evald Schrom na to šel filosoficky a hledal v tom duševno. Venuše byla symbolem krásy, Svůdce hajzlík, tak jako to v životě je. A ti dva klauni byli jedna duše, stejně jako i my jsme někdy veselí a někdy smutní. Scénografie, kterou dělal Josef Svoboda, vůbec vlastně celý ten inscenační tým byl osobnost vedle osobnosti. A společně vytvořili různorodou inscenaci – je tam černé divadlo, pantomima, loutky, lidový tanec, klasický tanec. Každý si v té hře najde to svoje.
❖ KAM SE PODLE VÁS LATERNA OD TÉ DOBY POSUNULA?
No posunula se určitě, já už Kouzelný cirkus vnímám jako historický kus. Je třeba tvořit nové programy a nápady. Což se i říká, že Laterna magika je hlavně o nápadu. A pokusy tu jsou. Třeba povedené je Human Locomotion. Plátno a film už dneska využívají všechna divadla, ale tohle bylo zase něčím nové. Díky Svobodovi se Laterna spojuje s výtvarnem. Třeba Odysseus – ten byl krásně sladěn výtvarně, hudebně i tanečně. Tím neříkám, že třeba Verne je špatně, také jsme měli činoherní program, Noční zkoušku. Ale teď je třeba zase přijít s něčím novým. Chce to osobnost. Nového Svobodu a Radoka. A klidně ať je to jiný, než na co jsme zvyklí…
❖ VÁS TEĎ ČEKÁ MORÁVEK. TO BUDE URČITĚ JINÉ…
To jo. To nevím, jestli přežijeme. (smích) Ale moc se na to těším. Snad víc využije ty naše tanečníky, ne jen do tanečních vložek, jako to bylo ve Vernem. To jediné mě trápí.
