Základní sadu bylinek už máte asi v truhlíku. Ale co jít ještě o malý kousek dál? Při pěstování se totiž nemusíte omezovat jen na ty úplně nejběžnější rostliny. Zkuste zasadit i pár méně tradičních. Krásně vám provoní byt a navíc je můžete využít v kuchyni i při léčení nějakých drobnějších zdravotních neduhů.
Ve výbavě každého jen trochu náročnějšího kuchaře nemůže chybět truhlík se základní sadou bylinek. Bez bazalky, tymiánu, rozmarýnu se samozřejmě neobejdeme. Už vás ale napadlo zkusit i něco navíc? Co si pro jednou vyzkoušet vysadit pár bylinek, které nepěstuje úplně každý? Tentokráte jsme pro vás přichystali pár tipů, které z vás udělají v dobré společnosti hvězdu. A pokud už ne ve společnosti, pak mezi vašimi blízkými v okamžiku, kdy přijdou první neduhy.
Pamatujete na babské ucho z Dívky na koštěti?
Kdo aspoň jednou viděl dnes už kultovní film o čarodějnici Saxaně, tomu je tahle léčivka docela dobře známá. Petru Černockou sice před návratem do říše kouzel údajně zachrání odvar z šalvěje přeslenité, které se přezdívá babské ucho, je ale pravděpodobnější, že ve skutečnosti ona učitelka popíjela odvar ze šalvěje lékařské. Ale léčivé účinky má každý z mnoha druhů šalvěje, ostatně jeho rodové jméno je salvia, což znamená léčení. K nám se tahle bylinka dostala ze Středomoří, což vlastně tak trochu předurčuje místo, kde se jí bude dobře dařit. Určitě vybírejte slunné stanoviště, a pokud pěstujete šalvěj venku, volte spíše sušší místo s písčitou či štěrkovou půdou. V květináči především dávejte pozor na přílišnou zálivku, podobně jako například tymián ani šalvěj nemá ráda přelívání.
Šalvěj má výraznou, lehce kořeněnou a mírně nahořklou vůni. Ne náhodou je proto součástí celé řady prostředků zajišťujících vonný dech. Pár lístků může tak posloužit jako rychlá pomoc, dokonce spolehlivěji než máta, jejíž účinek je spíše krátkodobý. Velmi pozitivně funguje také na trávení, což je jeden z hlavních důvodů, proč se v kuchyni využívá především jako koření do mastnějších a těžších jídel. Svou chutí skvěle doplňuje také zvěřinu. Výhodou je, že má skutečně výraznou chuť, takže jí do jídla stačí přidat poměrně malé množství. Ve staročeské kuchyni byla šalvěj zcela samozřejmou součástí mnoha omáček a v některých zemích se z ní dělají dokonce koláče či pečivo. V tomto případě se používá podobně jako anýz.
Čerstvé lístky se hodí jako první pomoc při bodnutích hmyzem nebo třeba při drobných rankách a úrazech. Pokud se něco takového stane, moc neváhejte a místo potřete rozmačkanými šalvějovými lístky. Zajistí desinfekci a urychlí hojení. Docela příjemným způsobem, jak šalvěj používat, je výroba tinktury. Není to nic složitého, na půl litru kvalitního destilátu – dá se použít vodka či jiný čistý alkohol nebo lékárenský líh – přidejte asi 50 gramů čerstvých šalvějových lístků. Nechte louhovat v tmavé lahvi alespoň dva týdny (nebo trochu déle) a poté přeceďte do čisté lahvičky. Tinkturu můžete používat po lžičkách či kapkách nejen při trávicích potížích, ale třeba i na zklidnění a podporu spánku.
Zajímavým vylepšením letních nápojů mohou být kvítky a lístky šalvěje, které přidáte do tvořítek na led. Po zalití vodou vytvoří nejen dekorativní kostky, ale především dodají nápojům chuť a vůni. Navíc působí šalvěj i proti nadměrnému pocení, což v horkých letních dnes určitě oceníte. Bývá proto také součástí čajových směsí, které se pijí v arabských zemích. Jen malé upozornění na závěr; šalvěj obsahuje také silici thujon, která je ve větších dávkách toxická. Proto ho používejte s rozumem.
Meduňka pro medový spánek
Pokud jde o uklidňující účinky, má šalvěj ještě jednu konkurentku. Meduňka lékařská je součástí snad všech odvarů (čajů) na usnutí a meduňkový čaj se dělá dětem i dospělým, kteří potřebují zklidnit organismus, uvolnit stres a dobře spát. V tomto směru se se šalvějí dobře doplňuje, ale v květináči se nesnesou. Daří se jí sice dobře na slunných stanovištích, ale pro sílu svých listů potřebuje naopak dostatek vláhy. Nemá ráda přílišné teplo, pokud jí v bytě najdete přes zimu místo s teplotou kolem 20 °C, poroste klidně celý rok. Chcete-li se tedy pokusit o nějakou kombinaci, pak klidně přidejte meduňku do květináče či truhlíku k mátě. Společně se jim bude dařit velice dobře. I v tomto případě je ideální lehčí, písčitá půda, která je dobře propustná. Když dáte meduňce ty správné podmínky, rychle se rozroste a bude vás zásobovat množstvím nádherně zelených lístků.
Jejich nejjednodušším použitím je samozřejmě odvar (nebo chcete-li čaj). Stačí jen natrhat několik lístků, postačí dvě až tři lžíce, a ty pak jednoduše zalijte horkou vodou. Na rozdíl od skutečných čajů v tomto případě nemusíte louhovaní nijak hlídat. Postačí asi 10 minut, ale když necháte o něco déle, chuť bude jen výraznější. Na rozdíl od některých žaludečních bylinek není meduňka nijak hořká, přelouhování tedy nevadí. Pro zlepšení chuti můžete do odvaru přidat jednu nebo dvě lžičky medu. Tím ostatně nic nezkazíte téměř nikdy.
Když přijdete po dlouhém dni domů, unaveni až k pláči, koukněte se po truhlíku s meduňkou. Pokud to zvládnete, připravte si silnější výluh. Vezměte hrst či dvě čerstvých nebo sušených listů meduňky a vhoďte je do litru horké vody. Nechte přejít varem a poté ještě několik minut louhovat. Pak vše nalijte do teplé vany. Pokud by vám lístky vadily, můžete směs přecedit, ale klidně si i pár čerstvých lístků vhoďte jen tak do vany. Koupelna se naplní krásnou vůní a vy z koupele vyjdete téměř jako znovuzrození. Meduňka totiž blahodárně působí nejen na náš nervový systém, ale také na svaly či dýchací cesty. Ostatně, pokud si doma vyrábíte vonné mističky pot-pourri, určitě na meduňku nezapomeňte.
Slíbili jsme ale, že dnešní bylinky se uplatní také v kuchyni. S meduňkou rozhodně neuděláte chybu, když pár lístků přidáte třeba k vepřovému masu. Skvěle doplní také lososový tatarák, kterému dodá další velmi zvláštní rozměr, a samozřejmě ji můžete bez nejmenšího zaváhání použít do salátů. Nejen zeleninových, zkuste pár lístků meduňky přihodit, až budete v létě dělat ovocný salát. Skvěle doplňuje hrušky, jablka, meloun či broskve.
S pažitkou to lépe chutná
No schválně, vzpomenete si ještě na své první setkání s tou hustě rostoucí bylinkou se silnějšími zelenými stonky? Možná jako děti vás její mírně ostrá chuť úplně neoslovila, ovšem dnes si jen těžko představíte něco úžasnějšího než chléb namazaný kvalitním máslem a posypaný nadrobno nasekanou pažitkou. Je to ideální bylinka pro ty, kterým se pěstování moc nedaří. Když ji totiž zasadíte do květináče a budete ji pravidelně zalévat a sestřihovat, můžete se těšit na téměř nikdy nekončící zásoby téhle bylinky. Nemá ráda přímé slunce a potřebuje dostatek zálivky, takže jí vyberte stanoviště, kde bude mít dostatek světla, ale slunce ji nespálí. Pak jen stačí stříhat a stříhat. Co nespotřebujete hned, klidně zamrazte. Chuti pažitky to neuškodí.
Stonky téhle rostliny obsahují poměrně velké množství vitamínu A, ale také vitamín C (ve 100 gramech je ho asi 10 mg) a B2, kromě toho jejím prostřednictvím můžeme našemu tělu přidat vápník a draslík. Skvělým pomocníkem je pažitka všem, kteří nemají příliš v lásce cibuli. Má totiž trochu podobné aroma, a tak zejména tam, kde se cibule používá čerstvá, ji můžeme pažitkou velmi dobře nahradit. Překvapivě dobře zastoupí také sůl a rozhodně tak potěší všechny, kdo mají ze zdravotních důvodů zakázáno solit.
A když už je řeč o tom, jak pažitka prospívá našemu zdraví, nesmíme zapomenout na trávení. V minulosti se často používala jako obrana proti střevním parazitům. S těmi se už dnes zase tak snadno nepotkáme, zato vysokým tlakem trpí velké množství lidí, stejně jako problémy se zažíváním. Látky obsažené v pažitce podporují chuť k jídlu (aby ne, vzpomeňte si na ten již zmíněný krajíc chleba) a také podporují produkci žaludečních šťáv a trávicích enzymů. Obsahuje také velké množství vlákniny – napadlo vás, že když sníte pouhých 100 gramů pažitky, dostanete do těla asi 7 procent doporučené denní dávky vlákniny?
Ačkoli většina z nás zná pažitku jen jako zelené stonky, tahle rostlinka krásně kvete. Květy jsou navíc také jedlé. Můžete jimi zkrášlit třeba saláty a stejně jako nať je můžete použít do pomazánek, nebo do vaječných jídel.
Koriandr – solitér pro milovníky Indie
Sháníte-li se po bylince, která vám byt provoní skutečně intenzivní a trochu exotickou vůní, sáhněte po sazeničce koriandru. Koriandr k nám dorazil z východního Středomoří, takže si asi umíme představit, že bude vyžadovat dostatek světla, tepla a také vody. Ale tady trochu pozor, pokud chcete, aby vám dobře rostl, určitě mu dopřejte pravidelnou zálivku a občas přidejte i hnojivo. Musíte ovšem dbát na to, aby rostlina nebyla přemokřená. Spolehlivou cestou, jak koriandr zahubit, je totiž přelití, kdy mu začnou uhnívat kořínky. Ideální je zasadit ho do hlinito-písčitého substrátu a na dno květináče nebo truhlíku umístit kamínkovou drenážní vrstvu. Pokud budete koriandr zalévat zespodu do misky a vždy po několika hodinách přebytečnou vodu vylijete, můžete se těšit na nádhernou a impozantní rostlinu. Může totiž dorůst výšky i přes půl metru, takže mu raději dopřejte samostatný květináč, ve kterém se bude cítit nejlépe.
Milovníkům indické a asijské kuchyně obecně rozhodně není třeba koriandr představovat. Je totiž jednou ze základních složek kořenící směsi známé jako kari. Ostatně lidstvo doprovází tahle bylina snad od nepaměti, její lístky se našly v hrobkách egyptských faraonů a dokonce i ve Starém zákoně je o něm řeč. Není divu, koriandr totiž podporuje trávení, dobře funguje proti nadýmání, ale pomáhá i celkovému zklidnění organismu a proti migrénám. V případě, že bohatou úrodu lístků nezpracujete v kuchyni, můžete si z ní vyrobit třeba mast. Není to nijak složité. Stačí si v lékárně pořídit lékařskou vazelínu. Můžete přirozeně použít i nějaký jiný tuk, ale výhodou vazelíny je především dlouhá trvanlivost.
Vazelínu opatrně rozehřejte v hlubším hrnci, postupujte pomalu, aby se nezačala škvařit. Ideální je udržet teplotu kolem 80 °C, rozhodně ne nad 90 °C. Potom vezměte dvě či tři hrsti lístků koriandru, nasekejte je nadrobno a vhoďte do vazelíny. Snižte teplotu a nechte louhovat asi dvě hodiny. Po nich odstavte, dobře uzavřete a týden si hrnce nemusíte všímat. Poté znovu zahřejte a opět nechte louhovat. Po dvou hodinách odstavte, nechte znovu zchladnout, ale teď ještě než vazelína opět ztuhne, přeceďte vše přes jemnější sítko nebo plátno do sklenic. Ty uzavřete a nechte asi měsíc odležet. Koriandrová mast je skvělá na revmatické bolesti, ale pomáhá i na uvolnění svalů.
V kuchyni má koriandr skutečně široké použití, dobře se hodí k vepřovému i telecímu masu, ale také ke zvěřině či drůbeži. Sáhnout po něm můžete třeba při nakládání hub nebo výrobě domácích uzenin. Tajný tip máme pro ty, kteří propadli kouzlu domácího pečení chleba. Pokud necháte koriandr v květináči vykvést a vytvořit semena, určitě je nevyhazujte. Využijete je totiž jako velmi zajímavou přísadu do chleba, která mu dodá nečekanou, ale opravdu zajímavou chuť. Před přidáním do těsta stačí semínka jen mírně roztlouct a pak už se můžete těšit na výsledek.
Závěrečný tip: S nenápadnou saturejkou zažijete vzrušení
Na další ze středomořských bylinek se v poslední době trochu pozapomnělo, přitom ji v kuchyni používali již staří Řekové a poměrně dobře zdomácněla i u nás. Má totiž výraznou, skoro až ostrou chuť. I proto bývá nedílnou součástí především směsi provensálských bylinek, v nichž vyvažuje některé méně výrazné složky. V české kuchyni se saturejka přidává zejména při vaření luštěnin. Až budete příště připravovat čočku nebo hrách, přidejte pár lístků téhle bylinky. Díky látkám, které jsou v ní obsažené, podporuje trávení a působí proti nadýmání. Její účinky jsou tak silné, že se dokonce používá i při zánětech střev nebo žaludku.
Ale nemusíte se omezovat jen na luštěniny, skvěle dokáže doplnit i zvěřinu, ale můžete ji zkusit přidat třeba do hamburgerů či karbanátků. Zkuste si vyrobit saturejkový ocet nebo olej, který je vynikající k dochucení jídel či salátů. Pokud vám začne v květináči či truhlíku kvést, posbírejte květy a čerstvé vrchní lístky, ze kterých můžete vyrobit odvar. Ten se dá používat jako kloktadlo při zánětech v dutině ústní i krku. A teď to nejdůležitější! Již od antiky je saturejka považována za poměrně silné afrodisiakum a pomocníka při léčení mužské neplodnosti nebo ženské frigidity. Takže pokud chcete navodit náladu na příjemný večer, společná koupel obohacená o lístky saturejky ve vaně, případně jemná vůně silnějšího výluhu v aroma lampě není rozhodně špatný nápad.
Pěstování saturejky je poměrně snadné, má ráda slunné či spíše světlejší stanoviště. Na start či přezimování je ideální teplota kolem 20 °C, pak již může mít i tepleji. Pokud ji zasadíte do lehčí propustné půdy, která je mírně zásaditá, brzy se dočkáte výsledků. Saturejka není tak vzhledná jako některé jiné bylinky, ale na účincích jí to neubírá.
