Roztančené a jásající narvané Fórum Karlín. Tentokrát za to nemůže žádná z rockových hvězd. Na podiu je pár desítek mladých lidí oblečených do triček bez rukávu. Hrají dynamicky, živě a s neskutečným nasazením. A dohromady tvoří symfonický orchestr. Energie, která doslova tryská z pódia, má skoro sílu návštěvníky porazit. Publikum si tahle skvělá mladá parta získá hned v úvodních tónech. Bylo jasné, že ho nemá v úmyslu pustit až do těch posledních. Naprosto se jí to podaří.
Říká se o nich, že jsou to pankáči mezi symfoniky. Sami se k tomuhle označení hrdě hlásí. Aby ne, je to naprosto přesné. Ostatně nadšení, zápal i nasazení dá klidně vzpomenout na autentické začátky punku ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Pravda, hudební kvalita je výrazně vyšší a provedení preciznější, a také sbor i sólisté přece jen zpívají mnohem čistěji. Nicméně energie z pódia je skutečně zcela nespoutaná. Pravověrný fanoušek vážné hudby by možná dostal infarkt a ještě, než by zemřel na selhání srdce, spáchal by rituální sepuku.
Učitelky hudební výchovy by nejspíše nervózně mlátily ukazovátkem a hrozily. Jenže někdy máme tendenci zapomínat, že ta dnešní „vážná“ a „klasická“ hudba byla svého času skutečný popík. A takoví Mozart, Vivaldi či další dokázali konzervativní teoretiky nad hrobem neuvěřitelně popuzovat. Na tohle všechno ale klidně zapomeňte. Protože dubnový benefiční koncert Police Symphony Orchestra je jasným aspirantem na hudební zážitek roku!
Dobrovolně pro dobrou věc
Přesvědčení, že pořádný rockový zvuk nelze udělat bez elektrické kytary, bylo rozmetáno během prvních pár minut. To, co na pódiu předvedl symfonický sbor klasického složení, bylo skutečně neuvěřitelné, od začátku až do konce. Tou dobou už byl v euforii snad úplně každý. Na pódiu i pod ním. Tohle byl Police Symphonic Orchestra v plné síle a nadšení. Ostatně měli k tomu dobrý důvod, pražský koncert se konal na podporu organizace Sociální klinika, která zajišťuje psychoterapeutické služby lidem, kteří si je nemohou dovolit. Chtějí vybrat 1 milión korun a můžeme jim držet palce, aby se to povedlo. Za tohle nasazení si to zaslouží, a samozřejmě i Sociální klinika za to, co dělá.
Ovšem ve Fóru Karlín nezněly žádné dlouhé proslovy, nutné řeči či lákání ve stylu Horsta Fuchse. Celý tenhle motiv byl zakomponován nenásilně a vlastně velmi příjemně. Nakonec, celý tenhle orchestr funguje na dobrovolnické bázi, většina z jeho 150 členů – to zahrnuje zhruba šest desítek muzikantů, podobný počet sborových zpěváků, tři sólisty a podpůrný tým – hraje ve svém volném čase, a tak trochu pro zábavu. Na kvalitě a preciznosti jejich hry to poznat nejde, na nadšení pro hudbu rozhodně ano. Protože to, s jakou silou vlétli na pódium Fóra Karlín bralo dech. Mimochodem, ač k tomu název trochu svádí, není to policejní orchestr a jeho jméno se nevyslovuje „polís“. Jsou z malebného českého města Police nad Metují. Takže prostě Police.
Všechny žánry světa
Kdo někdy zažil koncert tohoto hudebního tělesa, už dobře ví, že tak zvanou klasickou hudbu hraje jen málo. Mnohem raději si jde pro inspiraci do jiných hudebních žánrů. A přesně takhle poskládali svůj pražský koncert. Už úvodní Bring Me The Horizon – Overture ukázala všem návštěvníkům, že tohle bude koncert, který se „symfoňákem“ nejspíše ještě nezažily. Za touhle skladbou stojí dirigent Parallax Orchestra Simon Dobson a hrála se i v ikonické Royal Albert Hall. V následující Believer se přidal sbor a pak orchestr přenesl publikum do dvacátých let minulého století, do doby Velkého Gatsbyho. To byla první příležitost pro sólistu Josefa Feča. Malý vzrůstem, ovšem doslova vulkán energie. A kdo odolával do téhle chvíle, pak už musel být ztracen.
Později se k němu přidaly i kolegyně Vendula Příhodová a Karolína Soukupová, obě s nemenším nadšením. Další dávku dynamiky ve druhé polovině přidala Bára Poláková, jako speciální host. Hnidopichové by možná mohli hledat drobné hudební nedostatky, ale jen těžko je někdo v sále mohl zaznamenat. Protože atmosféra byla prostě natolik strhující, že na něco podobného se nedalo soustředit. Tohle nebyl koncert, který si vychutnáváte v pohodlí a tichu hudebního sálu. Tady šlo o nefalšovaný rockový nářez se vším všudy. Je naprosto neuvěřitelné, co dokáže Fečo odzpívat a odtančit zároveň. Na všech – a sólistech zejména – bylo vidět, že elektrizující atmosféra strhává i je. Přitom mladý dirigent Jáchym Svoboda měl vše pevně v rukou.
Tedy možná až do úplného závěru, kdy na pódiu probíhala intenzivní diskuse o tom, co ještě přidat, když orchestr vyčerpal všechny naplánované přídavky. Publikum si ale vyžádalo opakování závěrečné bollywoodské Tunak Tunak Tun. A byl to více než důstojný konec. Police Symphonic Orchestra předvedl opravdu skvělý, strhující výkon a své nadšení i zápal přenesl na publikum. Jestli je tohle budoucnost „vážné“ hudby, pak o zájem mladé generace rozhodně není třeba mít strach.
Celkové hodnocení
Pokud budete mít někdy možnost navštívit koncert Police Symphonic Orchestra, neváhejte ani sekundu. Tohle se prostě musí zažít. Mimochodem, nejbližší šance je 29. května ve Zlíně, 4. července v domovské Polici nad Metují a těsně před koncem prázdnin v Rychnově nad Kněžnou. Tenhle mladý (věkový průměr 23 let) dobrovolnický orchestr totiž nabízí více než neotřelé pojetí hudby a jejich poslech je doslova návykový. Pražský koncert ve Fóru Karlín si zaslouží naprosté superlativy. Ať již jde o hudební aranžmá, skvělé výkony muzikantů i zpěváků, ale i dokonalé podtržení nálady světelnými efekty. Prostě jeden z nejlepších hudebních zážitků roku!
