Letošní předávání již 34. ročníku Cen Anděl Coca-Cola 2024 proběhlo v sobotu 5. dubna v Křižíkových pavilonech na pražském (stále rozestavěném) Výstavišti. Rozmarné počasí (blížící se náhle nule Celsia) i pozadí mrazivého červeného koberce pro hudební hvězdy vytvářely kolotočové atrakce všeho druhu. Teploty kolem nuly rozehřívala snad jen (tentokrát) doopravdy dobře odvedená hravá a vtipná dramaturgie a režie udílení hudebních cen v přenosovém pavilonu, kde pod taktovkou České hudební akademie v přímém přenosu na ČT1 jelo představení pro diváky jako na horské dráze, jen o kousek vedle doslova! Klobouk dolů…, ale… Oceněno bylo celkem patnáct nahrávek a projektů. Nejlepší album nahrál podle volby pětiset akademiků Vladimír Mišík, který se stal i interpretem roku, holčičí protistranu (interpretka roku) vyhrála Kateřina Marie Tichá, skupinou roku se stali Monkey Business, do Síně slávy byl uveden Ivan Mládek.
Jako by se nově chtěli (a dokázali to!) Andělé vymanit z předchozího totálního moderátorského fiaska a dramaturgie 33. ročníku… avšak vtipnou oklikou! Kristova léta pominula! A to dost dobře. Předtočenými sekvencemi. Tentokrát dokonce s osmi “moderátory”: Libor Bouček, Ondřej Brzobohatý, Ewa Farna, Tonya Graves, Vojta Kotek, Mikýř, Petra Nesvačilová a Jakub Štáfek. Tedy spíš s herci předtočené scénky a předávajících cen. Moderátoři vlastně nebyli potřeba a nic se vůbec nestalo. Ano, bylo to vtipné, hravé, profesionální, rychlé… ale tak nějak povrchní, neživé a defragmentované. Stejně tak jako separování nominovaných umělců od hostů a redaktorů a akademiků slavnostního přenosu, kteří sledovali přenos ve vedlejším pavilonu na X obrazovkách… z živého přenosu, který nebyl až tak živý. (Ano, říkala jsem si, že přijdu až na afterparty a podívám se na to v klidu ze záznamu na netu) Ale jízda to nakonec byla! Avšak jen jako by vygenerovaná chatGPT, kdy si to vlastně vůbec neužijete…, obzvlášť, když na to nemáte ani dost akreditovaného alkoholu (pár karaf vína pro 300+ lidí fakt nestačí a nemožnost zakoupit si víno na baru, jen míchané drinky – snad aby byla lepší zábava pro paparazzi při odchodech?), to si spíš půjdete zvednout žaludek na atrakce o pár metrů dál na rozdováděnou Matějskou… už pro tu bizarní zvrácenou nejasnou vášeň.
Byl to vlastně takový dokonalý kolotoč, kdy neopouštíte svou labuť, protože by se to mohlo zvrtnout. Čas od času prostě kolotočář zapomněl zpomalit nebo střídat pohyby mechanismu nahoru a dolů… hlavně v zákulisí. V přenosu to byl dokonalý chirurgický řez a šlapalo to skoro báječně. Tři pódia: industriální, akustické a LED (která jsme ale neviděli, jen to tušíme z popisu PR a produkce, protože jsme ostatní byli v pavilonu B a ne v přímém přenosovém pavilonu E) vypadala na obrazovce skvěle, všechna vystoupení byla fakt božská! Ben Cristovao s Davidem Kollerem, nemám slov! Naprosto famózní. Ocenění Monkey Business, co dodat! Jen mi tam trochu letos chyběla nějaká milá malá komorní usebranost, introvertní, vnitřní privátní maličkost… sejmuly to jen pompézní dokonalé shows, takže jste jeli jak na nekonečném koksu… “je to tu sraz lyžařů” jak vtipně glosoval Lazer Viking při své děkovné řeči, když získal Anděla za Videoklip roku. Sám střízliv XX let. Ponoukal ostatní, že když to dokázal on jako šašek, tak proč ne my?! Jedna z promluv k zamyšlení… Když jsme si nemohli na baru v Red Carpet Lounge během přenosu zakoupit ani blbý víno, jen mixované drinky, tak mě napadlo, že přetavit Anděly do nealkoholického večírku by byla možná ta vtipná odvážná message(!), takže to se mnou rezonovalo o to víc. Cítila jsem se nesvobodně, že si nemůžu zaplatit prostě prosecco nebo víno… kdyby to bylo něco vyššího než business – myšlenka!, tak do toho jdu, ale takhle no way! Situaci dokreslovala vůně popcornu jako v kině… bylo to kino a né živé předávání hudebních cen… Bez vína a s všudypřítomnou zimou se dostávala panika. Přiznávám. A taky přiznávám, že jsem nikdy nebyla na Matějské pouti, co se stala (ne)chtěně kulisou Andělů… vně i uvnitř.
A co všechno by se dalo vystřelit jako cena? Jako si vystřelit růži… Všichni umělci na stagi byli skvělí, božský a autentičtí! Ewa Farna s Annet X, Ben Cristovao s Davidem Kollerem, Rozalie samozřejmě, Monkey Business… všichni do toho dali tolik všeho… ze to překoná jasné atrakce. Všichni byli toho večera andělé sami o sobě a někteří dokázali přinést témata strachu, přesahující nás samé a za to jim patří velké poděkování, jako za vystoupení Monkey Business, kdy Matěj Ruppert vykřičel NIKDY ( Běž domů, Ivane a už se nevracej… nikdy…) nebo děkovná řeč producenta Petra Ostrouchova při předání ceny pro Vladimíra Mišíka…”Abychom nepodlehli strachu a dezinformacím a dokázali udělat správné a dobré rozhodnutí tak, aby Česká republika zůstala součástí svobodného západního světa, aby nás nečekala demontáž státu, jak ji zažívají na Slovensku nebo v Maďarsku,“. To byly okamžiky opravdovosti, při kterých by člověk chtěl být přítomen v přenosovém sále.
Do síně slávy byl letos uveden geniální hudebník a muzikant Ivan Mládek. Bohužel už je pravidlem, že síň slávy je buď pro mrtvé nebo pro ty co už na samotné slavnostní předání cen ani nedorazí… Škoda, že už ani na ten nejněžnější kolotoč s koníky a spol. nenastoupí.
Letošní creative black tie dress code byl umírněnější než předchozí ročník. Dámy často odvážně mrzly ve svých sotva znatelných šatech v aprílovém počasí a pánové je galantně halili do svých sak… (to bylo vlastně moc andělsky romanticky hezký). Letos vítězila jednoznačně pánská kreativita nad holčičí. Většina žen si creative black tie spletla s večírkem holek odvedle, byly krásné, jasné, tak jasné, až to bolelo, ale nijak kreativní… Až na pár výjimek. Největším fashion punkem byl pro mne letos na zádech kabátku připínáčkem přišpendlený jasný claim “Neumím zpívat!” Letos to bylo tak nudný, že to ani nestojí za zmínku v tomhle článku, upřímně. Nechápu všechny ty fashion policie a spol. Jak to bylo ach a och! Pro mne: Smutný, matný, straight, žádná kreativní vybočující rebelie…
Andělé (letos) padali střemhlav z atrakcí a veletočů a snad hledali kousek něhy a punku (protože jde o alternativní ceny, nikoli o mainstreamového Slavíka) a nějaké zachycení v chladivém dokonalém scénáři a zase se jim to přes to všechno díky lidskosti a tepoucím srdcím umělců povedlo… přes všechnu dokonalost, zimu a občasnou nesvobodu… tyhle ceny mají smysl, ne že ne! A mě to baví sledovat, nezaujatě a svobodně. Lítám si se svýma andělama… lidma, co jsou v nominacích nebo i dostanou toho Anděla od Róny a čekám, až se obejmeme a potkáme na afterparty, kde se dá sotva nadechnout (letos se tam nedalo ani hnout)… a přelezla bych s nima ty hranice a šla bych na ten andělsko-labutí kolotoč, střemhlav!
Výsledky Cen Anděl Coca-Cola 2024
Síň slávy
IVAN MLÁDEK
Album
VLADIMÍR MIŠÍK – VTEŘINY, MĚSÍCE A ROKY
Skladba
PAM RABBIT – SPACE
Skupina
MONKEY BUSINESS – KDYŽ MÚZY MLČÍ
Sólová interpretka
KATEŘINA MARIE TICHÁ – PLAMEN
Sólový interpret
VLADIMÍR MIŠÍK – VTEŘINY, MĚSÍCE A ROKY
Společný projekt
EWA FARNA, ANNET X – TO JE MOJE HOLKA
Objev
KVIETAH – DÍKY, VČELY
Videoklip
LAZER VIKING – ICU BBY
(režie J. Walker)
Alternativa a elektronika
IRENA & VOJTĚCH HAVLOVI – FOUR HANDS
Folk
MIREK KEMEL – MORDYJÉ
Jazz
ALF CARLSSON / JIŘÍ KOTAČA QUARTET – OUR STORIES
Klasika
CAPPELLA MARIANA, CONSTANTINOPLE – PILGRIMAGE. HUDEBNÍ POUŤ KRYŠTOFA HARANTA DO JERUZALÉMA, CIRCA 1600
Rap
VIKTOR SHEEN – IMPOSTOR SYNDROM
Rock
ACID ROW – POISONED MIND
Slovenské album
PARA – PRE VŠETKO OKOLO NÁS
