Finale: zatajený dech a pleskající penis

V prostorách Jatek78 se konala tři unikátní představení projektu Analog / Finale. Soubor (dá-li se to tak nazývat) Analog založili v roce 2013 akrobaté Ethan Law, původem Američan, spolupracující nyní s Cirkem La Putyka, a Švýcar Florian Zumkehr. Na Finale si přizvali další své přátele a kolegy z celého světa, konkrétně Lenu Kilchitskayu (Rusko), Enu Soukou (Německo), Rémiho Martina (Francie), Mandu Rydman (Švédsko), Merlina Ettore (Kanada) a Bertana Canbeldeka (Turecko). Tahle internacionální parta pak ve dnech 19.-21. července ovládla jeviště Jatek.

A rozhodně bylo místy na co koukat. Během téměř dvouhodinového představení předvedli všichni své umění. Základ tvořili Ehtan a Florian, kteří celou show uvedli, hned prvním číslem si získali naprostou pozornost diváků a víceméně ji drželi až do konce, čemuž napomáhala i hojná interakce s publikem. A čím že to tak zaujali? Představte si hromadu beden od piva, naskládané na sobě a na nich položená fošna. Oba muži od středu opatrně postupují k okraji a Florian se staví na ruce. Hned v samém začátku se v celém sále tají dech, jen aby pak všichni polekaně nadskočili. Ethan totiž využil toho, že se veškerá pozornost diváků upírá na jeho kolegu a bouchnul tubu s konfetami.

Oba akrobaté vystoupili v průběhu večera ještě několikrát. Florian předvedl ekvilibristiku na stozích knih, Ethan svou specializaci – cyr wheel a společně si ještě střihli ikarské hry. To vše bylo kvitováno silným aplausem, doslova však publikum šílelo při proskakování kruhem, jehož umístění do výšky se postupně zvyšovalo. Vše doplňovalo neustálé rozsévání konfet a flitrů, což dodávalo všem kouskům ještě větší punc výjimečnosti a umocňovalo nadšení z toho, že se číslo podařilo.

Vtipný byl i nástup Bertana Candelbeka, který diváky hned po svém příchodu ujistil, že právě prohledal a zkontroloval celou budovu a nabádal nás, abychom byli klidní, protože žádní Pokémoni v okolí nejsou. Jeho taneční číslo působilo spíše doplňkově, aby se kolegové mohli připravit na další akrobacii, nicméně jeho žonglérské dovednosti předvedené později si získaly zasloužený aplaus. Bohužel podobně vycpávkově působilo i taneční číslo Leny Kilchitskay.

Ač se jedná bezesporu o výtečnou tanečnici, její vystoupení zpomalilo jinak dynamicky ubíhající představení. Naopak nadchla Manda Rydman a její akrobacie s aerial ring. Zpočátku jsem její vystoupení sledovala s klidem, ten mě však opustil ve chvíli, kdy z kruhu visela nikoli za nárty, ale za paty. Pro mě osobně tím popřela veškeré fyzické zákony a já musela v duchu připustit, že ačkoli je aerial ring jednou z nejčastějších akrobaty předváděných disciplín a viděla jsem tudíž mnoho, rozhodně jsem ještě neviděla vše a stále mě může tato disciplína překvapit.

Samostatný odstavec si zaslouží francouzský muzikant Rémi Martin. Jeho výkon na chinese pole, na který nás láká trailer, bohužel ve mnou zhlédnutém představení nebyl, nicméně se mu podařilo zaujmout i jinak. A to naprosto specifickou a musím bohužel přiznat, že i poněkud nepopsatelnou hudební produkcí. Ale vy díky titulku již tušíte, co se tu snažím tolik obkecat.

Ano, došlo na pleskání penisem. Rémi si to samozřejmě dostatečně uvedl a když se vrátím v myšlenkách na začátek, kdy první jeho věta zněla: „Ahoj, já jsem Rémi a jsem Francouz…“, musím uznat, že zbytek mi i celkem dává smysl. Ne, vážně. On svým projevem podpořil veškerá klišé, která o Francouzích už nějaké to století kolují. A teď k tomu pleskání. To prostě stojí nahý Francouz na jevišti (svůj hudební instrument má však schován za francouzskou vlajkou) a pleská penisem ze strany na stranu tak, aby tím vytvořil rytmus. Tímto stylem nám zahrál Non, Je ne regrette rien od Edith Piaf.

Dámy (a možná i pánové), vše ostatní si musíte domyslet samy(i). Kvůli francouzské vlajce je to pro mě stejnou záhadou jako nejspíš i pro vás.

O hudební doprovod k celému představení se postarala berlínská zpěvačka Ena Soukou reprezentující styl hightech ghetto pop. Na bicí ji doprovázel bubeník Merlin Ettore a občas i Florian Zumkehr na kytaru. I přes některé slabší a méně dynamické momenty si Finale vysloužilo potlesk ve stoje. Těm, kdo se na kompletně vyprodané termíny nedostali, přeji, aby Analog v Jatkách vystupoval i napřesrok a vy jste měli více štěstí při shánění vstupenek.