Nové album Tata Bojs je naladěno na melancholičtější linku a je zase o něco blíž popu než alternativní hudbě. Jedná se o jejich devátou desku v řadě a ač proti ní nelze říct křivého slova, výsledné dojmy jsou rozpačité.
Album A/B se nese v duchu klidnějších písní, které střídají hravé hudební experimenty. Výsledek je sice stravitelnější pro mainstreamové publikum, než u Tata Bojs bývá běžné, ale přesto si zachovává svoji originalitu a osobitý zvuk.
Už samotný design obalu, akvarel od Milana Caise s Rubikovou kostkou, naladí na jednu z dynamičtějších písní – Rubik a Kubrick – o střetu dvou odlišných géniů. Tento duet si střihnul písničkář Jan Burian s Markem Erbenem. Dynamický, veselý a bystrý dialog jsem si hodně oblíbila. Další z akčnějších kousků je řízný Gastronaut, ve kterém se také zpívá o střetu, tentokrát však dvou kultur. Běžec přináší autentický zvuk nahraný opravdu za běhu.
Song Kamarádky podpořený vokály Yellow Sisters je poslední z písniček, na které se dá vyloženě “trsat” a z nějakého důvodu mi připomíná pár písní od Poletíme?. Zbytek alba už přijíždí v pomalejším rytmu. Melancholická a trochu smutná S ní je jako příjemná ukolébavka. Noční linky podbarvuje trubka Oskara Töröka a Národní zase doprovází sbor Doubravánek a publikum z festivalu Colours of Ostrava. O hosty na desce není nouze.
Texty Tata Bojs jsou stále rozpoznatelné v kopě ostatních. Jsou vtipné, dobře zapamatovatelné a natolik chytré, že posluchače při opakovaném poslechu nenudí a neuklidí se do pozadí. Neustálé experimentování s formami a rytmy jim jde taky k duhu. Celkově je nové album příjemné, ale ničím zvláštním nevybočuje. Rádi si ho poslechnete, ale nic vás nenutí jej cíleně vyhledávat. Možná to způsobuje uvolněné vyznění, ve kterém žádná z melodií přímo nedominuje.
Pozn.: Tata Bojs nedávno ukončili stejnojmenné úspěšné turné a nezbývá než doufat, že si to snad brzy zopakují.
