Recenze alba Prago Union – Smrt žije: lehce ponurá deska, ze které místy i mrazí

Málokterá kapela má na to vydat svou pátou studiovou desku v době okurkové sezony. Hiphopoví Prago Union ale sklízejí za své nové album Smrt žije jeden úspěch za druhým. Přečtěte si, proč jejich recept na kvalitní hip hopovou produkci postavený na slovních hříčkách skvěle funguje i nadále.
Vybrat si hlavní motiv pro celou desku není vůbec špatný nápad. Ostatně Prago Union už něco podobného udělali ob desku zpátky dílem V barvách, kde MC Kato a DJ Maro většinou opisovali jednotlivé barvy, aniž v písních zaznělo, o kterém zbarvení se vlastně rapovalo. Tematicky se teď Prago ovšem posunuli z barevné welterové váhy přímo do té těžké – na paškál si totiž vzali samotnou smrt.

Mezi Intrem a Outrem (dohromady 17 tracků) si Kato s Marem hrají na hudební Charóny, a tak se s nimi můžete vydat na více než hodinovou plavbu (včetně bonusu Hodinky s vodotryskem 2.0) po řece Styx à la Prago.
Už první plnohodnotná zastávka Smrt žije, po které se jmenuje celá deska, dává vědět, že kapela svou tvorbu začala tam, kde skončilo předešlé album Vážná hudba. To se totiž v poslední třetině pocitově „láme“ a z pohodových funky podmazů se stávají temnější beaty a motivy, které vás ve své podstatě (čest výjimkám) provedou celou novou deskou. Skladba navíc evokuje i píseň Černá z výše uvedené „barevné“ desky, to když Kato vyjmenovává jednotlivé typy smrtí (v Černé zase vyjmenovával typy válek).

Tak jako tak vás z refrénu textu, který je takovou menší stížností smrtky samotné, lehce zamrazí. To když si dáte slova „Nad hlavou mi prasklo sklo, zhaslo světlo a vyklouzlo zlo. Smrt žije, bu bu bu! Carpe diem. Budeš snad i ty, ne?“ dohromady s nedávnými teroristickými útoky v Paříži, Istanbulu nebo Německu. Není to moc příjemný pocit, byť se vsadím, o co chcete, že takhle to Kato nezamýšlel.

Ale v tom je vlastně úžasná a geniální celá tvorba Prago Union, respektive Kata jako textaře – na celé desce najdete tolik rýmů, šprýmů a zkazek, že si můžete některé z nich všimnout třeba až po půl roce poslouchání. A upřímně. Kolik znáte interpretů, na jejichž desce objevíte něco nového i na tisící poslech? To je podle mě jasný znak kvality.

Pomalu i kvůli tomu se vlastně Prago Union nedají moc kritizovat, protože za dva tři týdny byste dost možná napsali úplně jinou recenzi. Dle vlastních slov Kata ale nejlépe poznáte rozpoložení dané desky podle tracku Rapviem, který se objevuje kromě barevného experimentu na každé placce od Prago. A musím uznat, že aktuální RPVM IV se od těch předchozích poměrně liší. Pořád se sice můžete spolehnout na text s dvanácti palci, nicméně hudebně už se typický hip hop posouvá do instrumentálna, což je odraz koncertové reality – Prago Union totiž pár let zpátky začali jako jedni z prvních mezi hiphopery experimentovat s živou kapelou.

Dalším nezvykem, který při plavbě přes řeku Styx zaslechnete, jsou známé hlasy jiných rapperů. Kromě debutovky HDP si totiž Prago na featy moc nepotrpí, ostatně i na tomto albu najdete takto okořeněné pouze dva tracky. Ale oba stojí za to.

Konkrétně šťastná sedmička patřící jak Katovi, tak MC Geyovi. Název Bacha na hlavu je navíc dost výstižný, protože těch slovních obratů a šíleností, které se nacpou do necelých čtyř minut, vám hlavu dokáže pořádně zamotat. Přidejte si k tomu parádně dunivý beat z Marovy dílny a máte detonační materiál, který má slušný potenciál odpálit tu vaši kouli na krku.

Druhou povedenou spoluprací je skladba Konspirační praxe, na které uslyšíte kvalitní tuzemské rappery LA4 a Resta. Pokud znáte píseň Fuck Off od PSH, přijde mi tohle jako takové hodně povedené a mírumilovnější pokračování věnované pro změnu lidem, kteří kolem sebe šíří konspirační bludy. A že jich v tuzemsku není málo, stačí se podívat pod diskuze článků na místních zpravodajských serverech…

Ani v dalších peckách se toho Prago Union nedá moc vytknout. Zvlášť kuřáci ocení geniální ódu na zapalovač (který putuje nechtěně z ruky do ruky) s názvem Dokud mi to zapaluje. A vsadím se, že na koncertě ho ocení i všichni fanoušci, protože obsahuje hodně jednoduchý a na Prago vlastně trochu atypicky chytlavý refrén: Jsem dobrej pomocník, kterýmu schází pán, dam dydy dam, dydy dydy dam dam…

Zaujme i text o hraní po celé zemi a fanoušcích z různých československých vesniček Lokální umrtvení. Nebo i takový netradiční lovesong Normální lidi, který obsahuje příjemný motiv kláves a lehce filozofický rozbor (tedy spíše rozpor) toho, co je vlastně normální život. Textem „Řekla, že by chtěla žít jako normální lidi, obyčejnej život, v noci spát, ve dne makat od nevidím do nevidím. Já na to: A ty si normální?“ vlastně úplně nádherně vystihuje střet dvou odlišných realit mezi jedním zástupcem Marsu a jednou zástupkyní Venuše.

A abych nezapomněl, Katovi se letos narodila prvorozená dcerka, s čímž se musel tento hiphopový básník taky popasovat a složit jí píseň Co si počnem ještě předtím, než ve skutečnosti vykoukla na svět. Parádní text, který mi vlastně hodně připomíná Macklemorovo Growing Up, o kterém jsem psal pár měsíců dozadu.

Pokud bych musel hodně rýpat, našel bych asi jedinou věc, jež mě moc neoslovila – výběr prvního regulérního klipu. Jasně, video k tracku Varování je poměrně vtipné a sdělení je také jasné a textově hravé, ale… Vždyť tahle pecka je pomalu táhlá pohodovka! Navíc určitě není výstavní skříní alba Smrt žije, a tak se trochu bojím, zda se Prago nepřipravili o pár fanoušků, kterým se po zhlédnutí videa do poslechu alba vlastně ani moc nechtělo. I když hitparády a prodeje mluví o opaku – přestože si tohle pražské duo trouflo vydat desku přes prázdniny, sklízí jeden úspěch za druhým.

Ale klidně mohli udělat video třeba k takovému Vzhůru dnem, které v ponurosti desky také tvoří čestnou shiny happy výjimku. Kromě bonusu se vlastně jedná o poslední track, jež patří k těm nejlepším, které Smrt žije nabízí. Navíc vám vykouzlí úsměv na tváři díky pohodovému podmazu i tématu – je o „probuzení se“ do mírumilovného světa, kde skončily všechny války, lidé se mají rádi a ze zpráv se na vás chrlí jen samé pozitivní novinky. Navíc je v něm schovaná jedna hodně silná pointa: To divný na tom je, že mi to vůbec přijde divný, ne? Pak už se jen dozvíte, že to byl bohužel jen sen v umělém spánku.

Tudíž se zase vracíte do neveselé a ponuré reality. A já vám vlastně nevím, jestli Prago opravdu zvážněli. Anebo spíše zvážněl svět kolem nich, kolem nás všech, o kterém umí Kato tak božsky rapovat.