Papa Roach zní na novém albu chaoticky, věrné fanoušky však nezklamou

Američtí rockeři Papa Roach vydávají po pouhých dvou letech následovníka skvělé desky Crooked Teeth. Novinka nesoucí název Who Do You Trust? však působí přeplácaně a chaoticky. I přesto obsahuje pár skvělých skladeb, které si najdou v kvalitním repertoáru kapely své čestné místo.

Čtveřice z Kalifornie v čele s energickým zpěvákem Jacoby Shaddixem je součástí alternativní rockové scény bezmála jedno čtvrtstoletí. I když členové kapely nám už maličko „zfotrovatěli“, na jejich touze experimentovat a tvořit novou hudbu jim to neubírá. A věk jim už vůbec neoslabuje jejich nadšení a energii. Po zrušeném turné s metalisty Of Mice & Men se Papa Roach rozhodli opět zavřít do studia, i když od vydání jejich devátého studiového alba Crooked Teeth (2017) příliš času neuběhlo.

Papa Roach se stali globální superhvězdou po vydání alba Infest v roce 2000, kdy hudební svět ovládl nu-metal. Od té doby byl jejich úspěch jako na houpačce, ale jakoukoli kritiku vždy ustáli. Vždy se uměli přizpůsobit trendům doby, i když se nikdy příliš neodchýlili od svého osvědčeného stylu. To je zřejmě jejich recept na úspěch: experimentovat, ale nikdy nezklamat věrné fanoušky. S parádní nahrávkou Crooked Teeth se kapela po letech mírného zapomnění dostala zpátky na výsluní, takže s dalším počinem nechtěla dlouho otálet.

Bohužel z desáté studiovky Who Do You Trust? uspěchanost místy maličko čpí. Frontman Jacoby Shaddix v rozhovorech tvrdí, že se jedná o nejextrémnější desku za celou kariéru Papa Roach. To vzbuzuje úsměv, protože pod slovem „extrémní“ by si zřejmě nikdo nepředstavil alternativní elektro-nu-pop-rap-rock (či jak by se nynější hudební styl kapely dal nazvat).

Ano, Papa Roach na nové desce hodně mísí styly a experimentují, zřejmě je to jedna z jejich nejvíc „miš-maš“ nahrávek. Na rozdíl od svého předchůdce, který šel až na dřeň toho nejlepšího z minulých let, ale vyrovnal se i současným trendům v rockové hudbě, je nová deska spíše zmatečná a chaotická. Budete potřebovat trochu víc času, abyste ji strávili. V jedné skladbě uslyšíte typické Papa Roach, ve druhé se budete divit, co je to vlastně za kapelu. I když výroční desítka nebude čnít na vrcholu žebříčku „the best of Papa Roach“ ani těsně pod ním, pár skutečných klenotů se na albu najde.

Jedním z příjemných překvapení je skladba Feel Like Home. V té nenajdete žádné ztřeštěné experimenty, rychlý rap ani šílený řev. Jedná se o nejméně komplikovanou píseň na albu, a přesto zřejmě nejlepší. Připomene vám časy před dvaceti lety, kdy frčel pop-punk Blink 182, ovšem s moderní příměsí. Kapela se tady nesnaží stylizovat do svých mladších já, Jacoby melancholicky zpívá o tom, jak všichni stárnou stejnou měrou. Chytlavý refrén vám bude znít v hlavě ještě dlouho.

V Not The Only One vyčnívají příjemné kytarové party, bohužel v rapové části přijde umělé zkreslení Shaddixova hlasu, což zní, jako by ve skladbě hostoval opilý Shrek. Přitom potenciál má skladba velký. Dobře se budete bavit u prvního singlu Who Do You Trust?, ke kterému byl natočený i videoklip. Jedná se o příjemnou klasiku, která u Papa Roach nepřekvapí, ale při živých show se určitě neztratí.

Baladicky laděná Top of the World zní trochu jako vykrádačka Imagine Dragons. Rapové pasáže však dodávají skladbě drive, a tak ji můžeme řadit také k tomu lepšímu, co se na desce objevuje. Zaujme i nepřeplácaný a temnou atmosférou naplněný song Maniac. Totálně vás přejede skladba I Suffer Well, což je pravý nefalšovaný punk, který byste od Papa Roach moc nečekali. Bohužel se jedná jen o jakousi vsuvku se stopáží 1:21.
Věrní fanoušci kapelu určitě podrží a kvalitu si na desce najdou. Pro příště si snad Papa Roach dají s novou hudbou načas, aby nasbírali více nápadů a nemuseli příliš experimentovat jako zde.